Venku je horko jak v tropech, tak proč ještě více nepřiložit, no ne? Nehledě k tomu, že tento kostým by jistě slavil neuvěřitelný úspěch. Otázkou je, zda by pak šlo už jen o hudbu. Ale kdo ví? Hrdinka úžasného filmu Forrest Gump ve ztvárnění krásné Robin Wright také chce něco sdělit z pódia, i když ji zakrývá jen kytara...
Jak vidno, základní tvary dvou elementárních typů korpusu elektrické kytary se prostě neomrzí. Tvar Les Paulu, který se stal typickým pro značku Gibson, převzalo, a do určité míry více či méně modifikovalo, hodně dalších kytarových firem.
Některé šly cestou co nejpřesnější kopie. Zde už je legendárním jménem Ibanez, která ovšem pro prohraném soudním sporu přešla na vlastní vysoce úspěšné modely. Můžeme zde ovšem uvést třeba i Yamahu, model Studio Lord (řada 500), od roku 1977 do počátku let devadesátých se tvar zalíbil firmě D’Agostino (Custom Vintage), totéž bychom mohli říci o značce Tokai či kupříkladu Burny (což je divize kytar Fernandes), samozřejmě o Gretsch či v současnosti o značkách Vintage, Cort, Jay Turser, Godin, Washburn...
Již s hlavou odlišnou od originálu, ale zato v intencích vlastní značky to byla třeba kytara Heritage H-150 či jejich signature verze Alex Skolnick, menší změnu na vrcholu hlavy, v té vlnovce, měla kytara Hohner L-59. Už vůbec pak nemluvě o celé produkci Epiphone...
Samozřejmě zde nelze nezmínit velmi úspěšné modely Paul Reed Smith řady SC, přinášející do základních tvarů Les Paulu další ergonomické výkroje a úpravy tvarů a hran, nebo stejně proslulé kytary ESP (LTD) série EC (s průběžným krkem) apod.
Na tomto obrázku to je ale úplně jedno. Spíše než pódium a zář reflektorů by si zde člověk představil něco úplně jiného. Samozřejmě že mám na mysli třeba studio, zkušebnu, výstupní kontrolu v továrně na snímače...
