No prosím, a pak že ten tvar „véčka“, ty létající kytary, ty „flajingy“ jsou nepraktický! Dobře, tato úzce spjatá dvojice s lehce sado-masochistickým nádechem opravdu neukazuje na původní zamýšlené použití tvaru kytar, pro něž se obecně vžilo označení Flying V. I když takto z boku to lze jen velmi těžko posoudit, jde pravděpodobně o klasický model Gibsonu, Flying V, a soudě dle tvaru krytu otvorů uchycení strun a jejich rozložení by mohlo jít o reissue záležitost klasických modelů ze samého konce padesátých let. Opravdu nemusíme předpokládat, že by se pro účely této fotografie jali v ateliéru shánět po kytarách, kterých bylo vyrobeno jenom cca sto kusů, a tím pádem jejich hodnota představuje dobře uloženou bankovní investici.
Tímto modelem a ještě dalšími, Explorer, Firebird a Moderne, se koncem padesátých let snažila firma Gibson inovovat svůj do té doby tradiční design svých kytar. Explorer, a zejména pak Flying, i přes dobový neúspěch, zaznamenaly v dalších dekádách obrovský úspěch a jejich tvary se staly základem pro celé série kytar dalších značek a výrobců. Ať už si vezmeme v případě Flyingu V kytary Jackson King V, ESP LTD V-300, Dean Dave Mustaine, řadu Hamerů, Kramerů, samozřejmě Ibanezy a další, či u Exploreru kytary značek Hamer, Dean, Ibanez, Jackson, vlastně šlo v podstatě vždy o stejné (a skoro všechny) firmy, protože tyto tvary se u dalších výrobců mohly daleko více exponovat než zavedené a již usazené tvary Les Paulů, Stratocasterů, Telecasterů či SG.
Kompozice obrázku je velmi energická, a i když obě části jsou vidět vlastně z boku, není na nich ani náznak chyby. Nepochybuji, že ani v jiné poloze by to mohlo být jinak. A ani při jiných činnostech. Každá z nich totiž vykazuje velmi příjemný uživatelský komfort. A určitě by to každé z nich slušelo zvlášť. No řekněte - tohle není praktické ani pro jednu z nich...
