Dejme zde také prostor akustickým kytarám! Ovšem i tady je potřeba umět vybírat. Je potřeba prostě udělat tu úvodní ochutnávku. Jak vidno, dá se to dělat všelijak. I takto slušivě...
Před námi je vlastně trojúhelník. Jedna strana je tvořena akustikou s nylonovými strunami, další strany tuto podpírají - a ve všech případech jde jednoznačně o kvalitu. Je to zřejmé přece na první pohled.
V obou případech je nutný výběr. V prvním případě je každá rada drahá. Ale u té akustiky se přece jenom můžeme řídit základními fakty. Třeba podle dřeva na desku ozvučnice, kdy z nejčastějších materiálů má smrk jasný, zvonivý zvuk s velkou dynamikou a cedr má hlubší zvuk, delší sustain a není tak náchylný na změny teploty či vlhkosti. Nebo podle toho, jaké struny se na nástroj natahují, nylon či kov. Nebo podle typu korpusu, kdy vrstvený materiál (překližka) je hodně odolný vůči okolním vlivům, polomasiv má přední desku z masivního dřeva a zbytek je z překližky (produkuje masivnější zvuk) a tzv. celomasiv, kdy deska, luby i víko jsou z masivních materiálů. Zvuk je zde bohatý, plný, ale kytara je náchylnější na vlhkost, teplotu apod.
Také si můžeme zvolit, zda půjde o dreadnought s univerzálním nebo konkrétním zvukem napříč zvukovým spektrem, nebo o hlasitější jumbo s důrazem na basy, či o dvanáctistrunné nástroje nebo i jiné typy, jako třeba Ovationy. Dalším faktorem je, zda to má být čistě akustika, nebo akustickoelektrický nástroj... Je toho dost. Ale rozhodně je to méně složité, než v případě pravé poloviny obrázku...
Dost řečí. Obě dvě pevně spojené části obrázku mají lepé tvary a hodí se k sobě. Jen mi není jasný ten „akord“, co slečna drží.
