Kvýběru mixážního pultu vedou dle mého názoru dvě cesty. Jedna cesta je analogová (tu bych volil v případě mixážního pultu pro kapelu, která často mění sály a prostory) a druhá cesta je digitální (tu bych volil v případě stálého angažmá - například v divadle).
Analogové mixážní pulty mají obvykle proti digitálním tu výhodu, že nabízejí na panelu všechny ovladače. Takže je okamžitě přístup ke všem ovladačům najednou. Digitální pulty někdy ovladače minimalizují a nabízejí třeba jeden otočný ovladač pro větší počet parametrů. Ke konkrétnímu parametru se pak lze proklikat skrz menu. V případě, že zvukař potřebuje rychle reagovat na nějakou nenadálou situaci, může to být na digitálním mixážním pultu poněkud zdlouhavé a problematické. Ale i to je věc zvyku a především znalosti konkrétního zařízení.
Analogový mixážní pult by měl pochopitelně nabízet potřebný počet vstupů s pokud možno co nejlepšími mikrofonními předzesilovači. Pokud je uvnitř pultu přece jenom signál digitalizován (například pro přidávání digitálních efektů), samozřejmostí by měly být také kvalitní A/D převodníky.
Kromě potřebných vstupů je často také potřeba ekvalizér. Čím více nabízí pásem, tím přesnější korekce můžeme nastavit. Nejdůležitější ale je, aby nabízel horní propust (obvykle na 80 Hz nebo 100 Hz) a aby ostatní frekvence byly jasně označené, v ideálním případě všechny laditelné. Různé AUX stopy se hodí pro externí efektové jednotky nebo pro další zařízení, jako je například nějaké záznamové zařízení.
Zapomínat se nesmí ani na odposlechy. Proto je potřeba dostatečný počet výstupů, pokud možno takových, aby do každého šel nasměrovat jiný poměr hlasitostí jednotlivých vstupů.
Přeslechy mixu nehrají při živé produkci až tak zásadní roli; ve studiu jsou přeslechy horší. Stejně jsou mezi jednotlivými zvukovými zdroji poměrně velké přeslechy z poměrně blízko stojících a rozhodně navzájem neodizolovaných mikrofonů. Navíc se v signálu nestříhá a needituje. Problém může nastat v případě, kdy chceme některý vstup poslat do speciálního efektu (s dalším signálem se může efekt úplně pokazit).
V neposlední řadě je dobré myslet i na to, že během produkce je občas potřeba připojit nějaký externí linkový zvukový zdroj (CD/MD atd.). Proto by měl mixážní pult nabízet i Tape/CD vstup.
Kromě všeho výše uvedeného je třeba myslet také na časté stěhování, takže mix by měl být relativně mobilní a bytelný. Hodí se například umístění do racku na horní část. Navíc řada prostor, kde se hraje, není k technice zrovna vlídná (nakouřeno, často se mění teploty atd.).
Do stálých angažmá se naopak může dobře hodit digitální mixážní pult, který může být plně automatizován například z MIDI sekvenceru. Kromě samotného míchání stop se může starat například i o řízení efektových jednotek pomocí MIDI a nebo i světel. Na digitální mixážních pultech lze například rychle přepínat různé scény, což je pro stálé angažmá také praktické.
Digitální mixážní pult tak již vůbec nemusí mít podobu klasického pultu. V podstatě se může jednat třeba o rackovou verzi nebo třeba i o zvukovou kartu s větším počet vstupů a výstupů a mixážní pult může být virtuální - jako softwarová aplikace. Software pak může být řízen třeba ze sekvenceru a nebo opět třeba hardwarovým DAW ovladačem.
V případě digitálního mixážního pultu již nemusí hrát počet vstupů tak důležitou roli. Obvykle je lze rozšiřovat pomocí dalších externích vstupů přes externí A/D. Samotné A/D převodníky v pultu ale hrají pochopitelně velice důležitou roli. Zásadní jsou také možnosti směrování signálu uvnitř mixu a případně interní efektové jednotky (pokud nejsou používány externí), ale i možnosti MIDI propojení a paměti.
Práce s digitálním a analogovým mixážním pultem je poměrně odlišná, a proto se také hodí k jiným účelům. V místech, kde je potřeba rychle reagovat na náhlé situace, se obvykle používají spíše analogové mixážní pulty. Ačkoliv existují i digitální mixážní pulty, které nabízejí ovladače pro všechny (nebo většinu či nejzásadnější) parametry samostatně. Je ale třeba zvážit, zda má smysl signál převádět z analogu na digitál a zase zpět.
