Minule jsme si řekli něco o jakési „morální stránce věci“ a zavzpomínali společně na pionýrská léta z dob našich (tedy těch, co již něco pamatujeme) začátků. Možná někomu přijde přehnané se takto vrtat v minulosti, ale já prostě považuji za minimálně vhodné zmínit se o dobách, kdy jsme neznali kompresory a museli se naučit zpívat tak, aby hladina signálu na zpěvový mikrofon byla silná, a pokud možno dynamicky vyrovnaná. Když to opět vezmu s jistou nadsázkou, pokud by se totiž zpěvák např. rozhodl nekontrolovaně zblízka zařvat do mikrofonu (jako třeba dříve Maxim Turbulenc: „Jsou tady holkyyyyy?“), nejen že by přebudil vstup mixpultu, ale často by ještě hrozilo např. „odpálení horny“ v PA. Minimálně by si vysloužil okamžitý „pojeb“ od zvukaře, jestli je normální a že si případnou opravdu bude hradit sám. :-) Dodnes když se setkám s takovým „zoceleným“ muzikantem-zpěvákem, téměř vždy poskytuje silný a vyrovnaný signál na mikrofon, kde stačí „sjet“ s gainem dolů a komprese často nebývá téměř potřeba, nebo jen minimálně. Je to rozdíl, když pak přijde zpěvák, u kterého byste se bez komprese nezastavili s rukou na faderu, případně se potýkáte s přeslechy a monitory na vazbě u takzvaných, již taktéž dříve zmíněných, „pouštěčů páry“. Jinak musím říct, že se mi obvykle sejde vícero pozitivních reakcí na tyhle „retro podněty“, takže se k nim, až bude nějaká příležitost, zase někdy vrátíme.
Co se tedy obecně týče výběru zpěvového mikrofonu, tak bych si dovolil použít jednu svoji úvahu z jednoho mého dřívějšího testu pro časopis Muzikus, která se do tohoto tématu docela dobře hodí. Tedy sám sebe, s drobnými úpravami, cituji a následně přijde opět zmínka o „pouštěčích par“:
„Výběr mikrofonu na zpěv, konkrétně na živý (live) zpěv, může být do jisté míry věcí částečně ošemetnou. Znám zpěváky, co si pravidelně vozí svůj mikrofon, ať již z hygienických důvodů, nebo proto, že vědí, že jim prostě zvukově vyhovuje, a sami se o něj starají a pečují. Jiní jej vozí, protože jim kámoš řekl: „tenhle ber, to je nejlepší značka a typ“. Některým pěvcům pak tedy skutečně v reálu barevně sedí a zpěv tak zní slušně či velmi dobře, jiným naopak nesedí vůbec a ti si to někdy bohužel nenechají vymluvit. Pokud se totiž potká např. zvukově na vyšších frekvencích přibroušenější mikrofon s ostrým hlasem a ostrými sykavkami, má zvukař kolikrát co dělat nakroutit to tak, aby byl výsledek nějak poslouchatelný. Pak jsou ovšem také zpěváci s jakoby univerzálně použitelným a vyrovnaným hlasem a projevem, kteří můžou zpívat de facto téměř do čehokoliv a po nějakém tom případném jemném doladění bude výsledek téměřvždy, řekněme, v mezích pozitivní normy. Naproti tomu jsou zpěváci (či lidé, kteří zpívají nebo se o to snaží :-)), jejichž projev je nějakým způsobem nestandardní a divný (lidově řečeno „huhňají, bučí“ nebo naopak „ječí, až řežou“, není jim dobře rozumět, nadměrně ostré sykavky či naopak nevýrazné až skoro žádné apod.) Tito by měli za asistence zkušeného zvukaře a dobrého PA opravdu vyzkoušet, který mikrofon jim bude k jejich projevu nejvíc zvukově vyhovovat. A tento výběr by neměl být určitě omezen pouze na jednu značku či výrobce. Samostatnou kapitolou jsou pak „pouštěči par“, tedy zpěváci s velmi tichým projevem (někdy pro ně ještě hůř - v hlasité kapele), které nespasí žádný mikrofon, protože zákony fyziky ještě bohužel nikdo nepřemohl a nepřelstil (vazba nebo přeslech z jiných nástrojů jsou na úrovni užitečného signálu zpěváka). Výběr bývá ovlivněn často i známostí se zvukařem, který obchodně spolupracuje s jedním tuzemským dovozcem, a proto až téměř bezhlavě preferuje jedinou značku, často i nesmyslně na úkor jiných - známých, hojně používaných a taktéž kvalitních (náš už taktéž známý kvíz ‚hraje - nehraje‘:-)).“
Jak tedy správně vybrat live mikrofon a nepřebrat či nepodlehnout špatnému doporučení? Pokud je ta možnost (a dnes by již měla být), je dobré si půjčit, např. po doporučení (více!) zvukařů, pár typů mikrofonů více značek a zkusit na ně např. zazpívat stejný vzorek zpěvu ve studiu a záznamy porovnat. Na vyrovnaných - referenčních studiových monitorech či sluchátkách se ovšem zvukové rozdíly nemusejí až tak úplně projevit, navíc spousta pěvců má v komorním prostředí často jiný styl zpěvu a projevu než „v akci“ na pódiu. Proto v poslední době preferuji jednoznačně zkoušení přímo na hudební produkci (nakoncertě, v klubu, na zábavě či plese apod.) na kvalitním a vyrovnaném PA, pokud možno s opravdu zkušeným zvukařem. Výhodou je zpěvákovi pouštět do monitorů korekcemi a dynamickými procesory neupravený signál, aby dotyčný sám slyšel jasně a přímo rozdíly mezi mikrofony a nebyl následně ovlivněn tím, jak si zvukař na pultu jeho zpěv korekčně a dynamicky dobarví.
Všeobecným cílem by tedy měl být mikrofon, u kterého je třeba co nejméně korekčních zásahů na dotyčného zpěváka. Ideální varianta je, když se zpěvák i zvukař alespoň přibližně shodnou na stejném modelu, pak je situace víceméně jasná a dá se říct, že mise byla splněna.
Příště si pravděpodobně toto téma dokončíme.
