Další z věcí, kterou není možno nezmínit v souvislosti s vedením mikrofonního signálu kabelem, je fantomové napájení kondenzátorových mikrofonů (a dalších zařízení). Pro správnou funkčnost celého systému je třeba mít mikrofon zapojen symetricky - tzn. třížilově. Vlastní princip byl poměrně důmyslně vyvinut tak, že potřebné stejnosměrné napětí je vedeno přímo po signálových vodičích vlastního mikrofonního kabelu, tedy není třeba žádný další přídavný napájecí kabel. Jeho standardní hodnota je 48 V, tak bývá použita a označena na mixážních pultech nebo externích fantomových napájecích jednotkách, které se, v případě potřeby, zapojují do série s mikrofonním kabelem. U některých modelů určených k širšímu použití však stačí k provozu napětí daleko menší, v případě, že z nějakého důvodu nemáme k dispozici zařízení s vestavěným fantomovým napájením (těch je dnes ale oproti minulosti opravdu minimum). Běžně se používá baterie, která se vkládá dovnitř mikrofonu po odšroubování tubusu a to 9V (např. AKG C1000) nebo i klasická tužková AA 1,5V (např. Audio-Technica MB 4k), načež v případě připojení k mixpultu s klasickým interním fantomovým napájením může být baterie vyjmuta a není jí třeba.
V souvislosti s touto problematikou vyvstává často pokládaná otázka, se kterou se ještě dodnes setkávám: Zda ono napětí centrálně zapnuté jedním spínačem a posílané do všech mikrofonních vstupů současně (u menších, levnějších či starších pultů) nevadí dynamickým mikrofonům a ostatním zařízením. Nevadí, ovšem za předpokladu správného třížilového symetrického zapojení! Na obou koncích kmitací cívky se pak totiž objeví totožné napětí, tím pádem jí neprotéká žádný proud. Dále je vhodné dodržet další zásady, jako zapínání fantomového napájení při zeslabeném masteru a již připojených mikrofonech, zapojování mikrofonů při aktivovaném Mute (u Yamahy „vymáčklé“ On :-)) apod. Může nás totiž nemile překvapit pořádná rána či prasknutí z PA, které by při velké hlasitosti mohlo způsobit v krajním případě i poškození výkonově slabších reproduktorů nebo dalších přidružených komponentů. U dražších, a zpravidla větších, pultů pro profesionální ozvučování bývá již dnes běžný standard aktivace napájení tlačítkem na každém vstupu samostatně, což je určitě výhodou, a podobnou otázku pak nemusíme vlastně téměř řešit, protože si „fantom“ pouštíme pouze tam, kde je to skutečně potřeba a kde je fyzicky připojen kondenzátorový mikrofon či aktivní DI box apod.
Přiznám se, že za celou svou zvukařskou praxi, kdy jsem roky používal šestnáctikanálový pult s centrálním zapínáním fantomového napájení nebo jiný se skupinovým zapínáním po osmi kanálech, se mi žádná závažná závada, co se týče této problematiky, nestala. Vyjma zmíněných rázů, praskanců a třesků, kterým se, dle mého, tu a tam neubrání nikdo. Znám ale z vyprávění pár historek o poškozených dynamických mikrofonech při nesprávném zapojení či reproduktorech při těchto zvukových rázech. Každopádně se jistě shodneme na tom, že je zajisté lépe těmto situacím předcházet a snažit se, aby k nim, pokud možno, nedocházelo vůbec. Minimálně tím předejdeme oněm již zmíněným zvukovým „efektům“, například během právě probíhajícího programu, kterými na sebe zcela jistě a zaručeně nechtěně upozorníme. Tady bych rád ještě znovu zmínil již dříve diskutovanou kvalitu konektorů, o kterých jsme si něco řekli v patnáctém dílu našeho seriálu. Nezapomínejme, že jakýkoliv problém - tzn. špatný kontakt v levném, špatném nebo poškozeném konektoru - nás v případě použití kondenzátorového mikrofonu „odmění“ v nejméně vhodnou chvíli opět známým nepřeslechnutelným a hlasitým lupancem z PA boxů. Na komornějších akcích tomu věnujme opravdu zvýšenou a zvláštní pozornost, já osobně v pauze před vlastním začátkem programu (nebo generální zkoušky) zkouším zahýbat vždy se všemi konektory jak v mikrofonech (zejména tedy kondenzátorových, ale raději ve všech), tak ve stage-boxu, jestli se náhodou nějaký ten kabel praskáním předem „nehlásí“ o výměnu. :-)
Další, již zmíněná, zařízení, u kterých se používá fantomové napájení, jsou různé aktivní DI boxy nebo podobná zařízení. Stává se, že někteří muzikanti - zejména klávesáci - mající u sebe baterii všeho možného i nemožného, co během koncertu používají a posílají vám pak příslušné výstupy, vás předem upozorní na fakt, že je třeba „tam pustit fantom“. Podobná situace bývá i u výstupů různých harddiskových rekordérů nebo i přímých výstupů z kytarových procesorů, kde mívají dotyční na výstupu svůj aktivní stereo nebo dva mono DI boxy. Příště o dalších komponentech vedení signálu, jako je multipárový kabel apod.
Použitý zdroj: Václav Vlachý - Praxe zvukové techniky
