V minulém dílu jsme si rozdělili klávesové nástroje na jisté základní kategorie, a to syntezátory, elektrická piana, keyboardy (samohrajky) a digital workstations. Dnes budeme v daném tématu pokračovat a posléze se dostaneme i přímo k samotnému ozvučení.
Leckdo by si selským rozumem mohl myslet, že na ozvučení klávesových nástrojů nemůže být v podstatě nic až tak extra složitého, jelikož k nám linkovými výstupy putuje svým způsobem již „vyrobený“, hotový a připravený signál - kompletní hotové a upravené klávesové zvuky. Jak jsou tyto zvuky celkově kvalitní, může samozřejmě ovlivnit výběr nástroje a pochopitelně i nastavení konkrétního hráče. Do jisté míry je to (to o relativní jednoduchosti ozvučení) samozřejmě pravda, nicméně i tady je pár faktorů a jevů, které nám celou situaci mohou částečně ztížit a tím nás trochu potrápit, a na nás je, abychom si je v dostatečné míře nějak pohlídali. Samozřejmě ale de-facto odpadá rovina různých stylů, přístupů a metod ozvučení (vyjma tedy dříve zmíněného boxu Leslie), tady „jen“ prostě připojíme dva výstupy do DI boxů, mixpultu, stageboxu.
Chvilku se pozastavíme u zmíněného připojení. Většina klávesových nástrojů má tedy na výstupu dva 6,3mm jackové konektory L (mono) a R, které můžeme podle možností připojit přímo do jackových vstupů mixpultu (např. v režii nahrávacího studia, či pokud je náš mix třeba blízko na pódiu), nebo standardně do DI boxů, což je při ozvučování v dnešní době asi nejběžnější praxe.
Když ještě malinko v dané souvislosti odbočím a tak trochu si projíždím minulé díly našeho seriálu, tak jsme se, pokud mé oko dobře vidí :-), víceméně nikdy cíleně a konkrétně nezabývali přímo DI boxy (převodníky z nesymetrického signálu na symetrický). Možná to není až tak úplně a nevyhnutelně nutné, byť se kolem jejich kvality a ceny vedou v internetových diskuzích taktéž velmi „zasvěcené“ dohady a spory o tom, jak který z nich „hraje, či nehraje“ (náš známý kvíz z minulých dílů :-)). Na trhu je v dnešní době opravdu nepřeberné množství aktivních (s potřebou fantomového či bateriového napájení) i pasivních modelů; já toto téma nechám opět cíleně lehce pootevřené, sám totiž roky používám poměrně levné pasivní modely (záměrně nebudu uvádět, které :-)) a jsem s nimi víceméně spokojen. Jistě se nějaké rozdíly mohou objevit při zasvěceném a odborném měření, to samozřejmě nijak nepopírám, jaké zvukové rozdíly jsme pak schopni v běžném live provozu sluchem zaregistrovat my sami, je ovšem věc druhá. Z některých názorů v diskuzích může totiž člověk skoro získat pocit, že se jedná o nějaký zvukový procesor (spolu)tvořící samotný zvuk připojovaného nástroje. Je třeba si asi trošku střízlivě uvědomit, že je to pořád primárně „jen“ jakési převodní zařízení, které nám velmi zjednodušeně a ultralaicky řečeno „dělá z jacku kanon“ :-), tedy je jakýmsi nejnižším základním selským rozumem méně pochopitelné, proč by mělo stát tisíce a desetitisíce korun (útroby obsahují zpravidla jedno „tráfko“ a pár dalších součástek). Jako do většiny oblastí hudebně-zvukového průmyslu se i zde pochopitelně promítá jistý obchodní marketing, situaci je možno přirovnat např. k nabídce nejrůznějších, obecně značně předražených, rackových studiových pre-ampů a procesorů. Je tedy na zvážení každého, jaký model v poměru cena/výkon hodlá používat a kolik do něj v této souvislosti hodlá investovat.
To jsme tedy jen malinko odbočili, jistým zaběhanýým pravidlem tedy je, že se klávesové nástroje (stejně jako třeba akustické kytary a další zařízení s jackovými výstupy) pomocí DI boxů standardně připojují. Tedy z klávesového nástroje nám kabelem jack-jack putuje signál do příslušného DI boxu, odkud po úpravě pokračuje výstupem XLR, tedy připojeným standardním mikrofonním kabelem XLR-XLR do stageboxu/mixpultu. Tento typ zapojení je běžný a zaběhaný zejména z nedávných dob analogových pultů a klasických páráků, kdy z hlediska symetrie a dlouhého vedení signálu bylo v podstatě nevyhnutelné kvůli možným brumům a rušivým zvukům takto signál před přivedením do dlouhého analogového páráku upravit. U DI boxů bývá výhodou kromě přítomného přepínače signálového útlumu (-20 až -30 dB) taktéž možnost odepínání „země“ (ground lift), přičemž toto přepnutí nám může pomoci, objeví-li se přece jen v signálu nějaký ten „brumík či cvrkot“ (ze zkušenosti vím, že se to - konkrétně u kláves - občas stává).
Některé dnešní digitální pulty, stageboxy či rackové „tabletové“ pulty - zejména tedy v nižších cenových hladinách (např. řad X Air, Ui) - již mají běžně k dispozici kombinované konektory XLR/6,3mm jack (namísto dřívějších samostatných XLR a jack), je tedy možno do nich kromě konektoru XLR zapojit přímo kabel s konektorem jack. To se může do jisté míry jevit jako řekněme jakési morálně neprofesionální řešení, nicméně jsme to sami (při propojení digitální stagebox na pódiu - digitální pult v hledišti) na několika méně náročných rychloakcích zkusili a fungovalo to naprosto bez problémů. Některé mixpulty po zapojení jacku (i do stageboxu) samy „poznají“, že je připojena právě „jacková“ linka, a samy upraví hodnotu a rozsah vstupního gainu. V dnešní době, podobně jako u akustických kytar, už ovšem nejsou výjimkou ani dva výstupy XLR přímo na klávesovém nástroji.
Příště pokračujeme.
