Minule jsme skončili problematikou v podstatě cíleného a chtěného frekvenčního ořezu zvuku elektrické kytary, kdy nám samotný reproduktor svojí „nedokonalostí“ a neschopností přenést výškové frekvence tento jinak celospektrální signál ze zesilovače „přirozeně“ shora frekvenčně ořeže. Tím pádem posloucháme a bereme tuto barvu zvuku jako jistý zažitý standard, jednoduše řečeno, prostě takhle elektrická kytara obecně zní, tak její zvuk známe z nahrávek a koncertů. Jak už jsme zmínili, rozdíl se projevuje hlavně ve zkresleném zvuku, kdy se nechtěné výškové spektrum (v případě připojení boxu s výškovým měničem) projevuje jako nepříjemný bzukot a křapot. Na kytarových aparátech a pre-ampech sice máme zpravidla v korekční sekci k dispozici potenciometr treble, ten však většinou „operuje“ (i) na nižších frekvencích, než jsou obecně „výšky“ jako takové. S tím souvisí i funkce - XLR nebo jack 6,3mm výstup některých kytarových aparátů a dnes již v podstatě všech kytarových procesorů - tzv. speaker simulátor či emulátor. Nejedná se totiž v principu o nic jiného než o simulaci frekvenčního průběhu kytarového reproduktoru, potažmo tedy o nějakou formu ořezu výškových frekvencí. Touto funkcí ovšem většinou nedisponují běžné zkreslovací kytarové krabičky typu např. Boss Overdrive OD1 aj. Vzpomínám si, jak kdysi v mládí, nemajíce dostatečné vybavení, posílali jsme signál z podobné zkreslovací krabičky přímo zvukaři do mixážního pultu a opět se divili, proč má kytara v PA tak nehezký bzučivý zvuk a nezní jak z nahrávek našich vzorů. :-)
Jak jsme již zmínili, chtěný a cílený ořez frekvenčního spektra zvuku elektrické kytary se týká zejména tedy zkresleného zvuku, u zvuku čistého (clean) není tento problém až tak markantní. Zvláště v osmdesátých až devadesátých letech bylo poměrně běžné, že se čistá kytara ve studiu nahrávala zapojená přímo do linkového vstupu mixážního pultu, já sám jsem, coby taktéž kytarista, nahrával jedno své „čisté“ sólko v roce 1992 tímto způsobem ještě do analogového pásu a později i pár rozkládaných „čistých“ doprovodů, na které se pak následně při mixu použily efekty jako kompresor, chorus, delay, reverb atd. Týká se to ovšem zcela čistých zvuků, jakmile chceme použít tzv. crunch neboli „nabouchlý“ zvuk s určitou mírou malého zkreslení, pak jsme již opět v situaci, kdy je frekvenční ořez, který nám poskytuje kytarový reproduktor, chtěný a žádoucí. Pokud ovšem chceme plně využít jakousi přirozenou kompresi lampového aparátu, ať již komba nebo zesilovače (hlavy) a boxu, případně chceme-li zmíněný zkreslením lehce „nakoplý“ zvuk, pak snímáme ve všech rejstřících reproduktory mikrofonem a využíváme tak cíleně jejich frekvenční „nedokonalosti“ - dnes běžnější situace.
Ještě než se pustíme do samotného korekčního nastavení šavle elektrické kytary na mixážním pultu, chtěl bych v krátkosti zmínit typy kytarových aparatur, se kterými se dnes nejběžněji setkáváme. První, a pořád ještě asi obecně, je již v podstatě probraná klasika - lampový zesilovač a box, nebo lampové kombo snímané mikrofonem/mikrofony. Druhý případ jsou transistorové nebo „pololampové“ zesilovače a komba - ty mají zpravidla jednu nebo více „malých“ lamp v předzesilovači (nejčastěji 12AX7, jiným značením ECC83, 12AT7, alias ECC81 atd.) a transistorový koncový stupeň. Za všechny tyto „pololampy“ bych mohl jmenovat např. řadu Marshall Valvestate, poměrně populární zejména v devadesátých letech minulého století. Třetí případ jsou nejrůznější kytarové multiefekty, procesory a simulace, počínaje např. základními modely firmy ZOOM přes další generace kytarových simulací, jako např. Line 6 POD nebo Behringer V-Amp, až po poslední, nejnovější a také nejdražší generaci procesorů poměrně věrně simulujících barvu nejrůznějších světově proslulých kytarových aparatur, jako jsou např. výrobky značek Kemper nebo Fractal Audio Systems. Tyto poslední jmenované systémy jsou ještě používány ve variantách: výkonová elektronka - procesor, koncový zesilovač a box, nebo pouze signálová (XLR výstup se simulací boxu), případně kombinace obojího. Některé, zejména dnešní, celolampové zesilovače mívají taktéž „simulovaný“ linkový výstup (např. Peavey Classic 20 MH), poměrně běžnou záležitostí dnes bývá taktéž „tiskárnový“ USB výstup - např. pro potřeby rychlého záznamu do zvukové karty počítače. Další, a řekněme poslední, a tak trošku pomyslnou čtvrtou kategorií je pak použití kombinací něčeho, případně všeho, výše zmíněného. Kytarového vybavení a příslušenství, jako např. krabiček, procesorů, přepínacích true bypass lišt, MIDI ovladačů, zesilovačů, boxů, komb - prostě veškerého sortimentu. Je toho na trhu obrovská spousta, fantazie kytaristů je nekonečná, proto se na nejrůznějších akcích různých stylů a žánrů můžeme setkat de facto s čímkoliv, případně s kombinací čehokoliv. A věřte, člověk často vidí téměř neuvěřitelné věci, ale to už je na jiné - samostatné - téma určené do nějakého kytaristického portálu.
Příště pokračujeme korekčním nastavením šavle elektrické kytary na mixážním pultu.
