Začínající, a nebojím se říci, i pokročilý kytarista již byl v minulých dvou dílech dostatečně poučen, jak se prosadit v nelehkém světě šoubyznysu. Třetí fáze budoucího úspěchu je nejtěžší a ne každý ji zvládá. V mnoha případech jsme byli svědky toho, že nenahraditelný génius touto zátěží neprošel a skončil v jiném povolání. To je smutné a frustrující a je třeba se hned od začátku od takové události distancovat.
Několikrát se mi již stalo, že když přilétla geniální myšlenka v podobě naprosto originální melodie, podpořené kytarovým rifem, který dosud neměl v historii obdoby, a byla ihned zaznamenána do nahrávacího zařízení nebo v horším případě do not, než došlo k jejímu zpracování ve studiu a následnému vydání na CD, zaslechl jsem ji na několika rozhlasových stanicích. A to mě ještě podržte, od interpreta, kterého zrovna nemám již mnoho let v lásce. Tomu se říká fakt pech. Jak může takový neumělec takhle válcovat génia?! Jsou dvě možnosti - buď někde poslouchal pod oknem, jak se dílo rodí, a sprostě ho ukradl, a nebo, což je horší, jsem nebyl zase tak originální a možná jsem nevědomky písničku zaslechl z ampliónu při nákupu v Tescu. Pak jsem dva týdny nevyšel z bytu, abych opus zpracoval, a šikovný promotér mého konkurenta mezitím již vzpomínanou píseň nevybíravým způsobem prosadil do playlistů deseti regionálních a dvou celoplošných rádií.
Co potom může kytarista dělat, když mu takhle konkurence podrazí nohy? Řeknu to rovnou - hledá útěchu. A co může být větší útěchou než náruč a líbezný pohled dívky, která bezmezně obdivuje Umělce. Umělcovy vlasy, Umělcův nástroj, Umělcův hlas, Umělcův kufr na nástroj, Umělcovy nové struny, dokonce i Umělcův hadřík na leštění nástroje atd. Zkrátka Umělce celého, se vším, co má. A protože kytarista je neustále zahlcen sám sebou a svými uměleckými výrony, pomalu ztrácí půdu pod nohama a ujíždí jak po mazlavém jílu do končin, odkud jen málokdo nalezne cestu zpět. Maluje si společnou cestu právě s touhle osobou a vidí ji jako nekonečnou šňůru vynikajících koncertů, kde mu dívka pomáhá s rozbalováním „fidlátek“, kterých mají dnešní kytaristé opravdu požehnaně. Nosí a rozbaluje svačinu v šatně, před představením mu drží palce, hladí ruce a ze zákulisí, kam oči kytaristovy při produkci neustále zabíhají, posílá slibné pohledy. To fanynky nevědí a posílají pohledy také.
Ovšem karty jsou již rozdány a kytarista, který již svou profesí musí dávat naději opačnému pohlaví v sále, je posléze touto hrou zmaten. Po vyčerpávajícím výkonu sedmi stu hadů v rozsahu jedné oktávy padá pak v šatně opět do náruče fascinované budoucí své ženy. Zatím to ale ještě neví. A neví ani to, že manévry na odstranění nejdůležitější překážky v manželství již začaly.
Hudební klimakterium
Jen málokterý kytarista slyšel o tom, že v mnoha anketách skončil hudebník z třiceti životních povolání na krásném posledním místě coby spolehlivý manžel. Jinak by nikdy nevstupoval do posvátného svazku a neplodil děti, z kterých chce, jak jinak, než zase vychovávat hudebníky. Dělá to z dokonalého přesvědčení, že koná dobro. To však nesdílí jeho protějšek, pokud není stejně postižen, což je procentuálně zanedbatelné. Vše se mění v okamžiku příchodu prvního potomka. Kytarista prodá svůj první z nejmilejších nástrojů, protože zrovna tolik stojí tříkolečkový kočárek. Co následuje potom, se dá jen stěží popsat. Postupně se objeví všechno vybavení na inzertních serverech a v hudebních bazarech nebo v rukou jiných kytaristů, které tato zkušenost teprve čeká. Náš kytarista nastupuje cestu ústupu ze slávy, ať je již jakákoli.
A protože i jen malá snaha dostat se k hudební činnosti je okamžitě krutě trestána ze strany rodičky, v čemž tyto neobyčejně vynikají, přichází dlouhotrvající stav schizofrenie, kdy Umělec, vědom si svých minulých kvalit, touží se zpět dostat na výsluní úspěchu, který nepřichází. Není divu, za dva roky vycházek do parku a shánění nepochopitelných dětských a domácích předmětů zapomněl na své spoluhráče a spoluhráče jiných spoluhráčů a hudbu zná jen jako pozadí televizních seriálů. Pak zjistí, že maturitní vysvědčení, o kterém si myslel, že je dávno ztraceno pod hromadou cédeček a hudebních časopisů, může posloužit jako významný doklad při pohovoru na konkurzu na slušné občanské povolání. A tady dochází k památnému a bájnému zlomu. Génius se propadne na celou generaci do říše snů a minulých představ o úplně jiné kariéře. Když se probudí, zjistí, že hudební scéně kralují podivná individua, provozující něco neuchopitelného a samozřejmě nepochopitelného. Jo - to když my... a je v pasti. Nastává v tom nejlepším případě zatvrzelost, v nejhorším militantnost. Byt je již vybaven, kariéra tvrdě zabezpečena, potomci studují na vysokých školách věci, které se v genech Umělce nikdy nenašly, protože tam nikdy nebyly, manželka již má osmnáctý přeliv, jezdí vlastním autem do fitka, ke kadeřnici a na vlastní dovolenou.
Existuje i opačný případ, kdy se roztomilý chlapík změní v netvora a celá léta trápí rodinu útěky mezi kamarády do nejbližších restaurací, tajně kupuje kytary, o kterých tvrdí, že jsou půjčené, v rodinném rozpočtu jsou neustálé trhliny způsobené novými modely nástrojových manufaktur nebo vintage pomateností. Kapelové zkoušky maskuje přesčasy v zaměstnání a umně vylhanými argumenty přesvědčuje choť, že rodina je mu nadevše. Často zdvižené obočí protějšku pak přechází do pláče a následné hysterie, kdy Umělec odchází do již zmíněných restaurací a vše se opakuje. Roky milosrdně utíkají a netvor přechází do stádia prvního případu, vybaveným bytem počínaje. Další pokračování je shodné.
Návrat do slávy neboli ascending
Umělec zakoupí vysněný nástroj, který si jako Minulý Umělec nemohl dovolit, a vrací se se stejně postiženými kolegy do revivalových sdružení, evokujících zašlou slávu. Začne cvičit - v podstatě to samé, co dávno uměl a co se zatím stalo revivalem, a opět vysílá signály do publika, ovšem již bez kontrolního pilotního signálu ze zákulisí. Umělcův život dostává nečekaně jinou kvalitu. Pozná, že začíná vidět koncová světélka ujíždějícího vlaku, a proto ještě naskakuje plnou vervou na zadní plošinu, z které mávají tucty krásných holek, avšak v jiném designu, než jaký zažil před lety. Co na tom, že v rádiu se hraje již mnoho roků něco jiného, technika hry na kytaru je v digitálním kabátě spíše na obtíž a Umělec neumí hip-hop krok, což je standard, bez kterého nemůže nikdo na ulici? V televizních estrádách však vystupují stejní performeři jako za dob jeho mládí a to ho utvrzuje v přesvědčení, že je vše v pořádku a ukolébáván svou nadějí, čeká na svůj den.
Comeback je comeback a někteří dávno zapomenutí géniové nás překvapili natolik, že to je až neuvěřitelné, vzhledem k tomu, co vyváděli tenkrát. A jsou tu zase, v plné polní, s novým outfitem, vizáží, outdoorovým vybavením, plastikovými tělesnými doplňky a úsměvem těch největších filmových hvězd, které asi nakupují doplňky ve stejném velkoobchodě. A to je ta pravá chvíle pro kytaristu a jeho snahu naučit se hrát správně na kytaru. Již zapomněl, co kdysi řešil - menzuru, struny, snímače, lampy, repráky a krabičky, což znamenalo pro život úplně, ale úplně, všechno.
Quo vadis
Teď musí být na Facebooku, protože jinak neexistuje a další ústup ze slávy by již nepřežil, respektive by se již nedožil opětovného návratu. Proto se zaobírá nastřelováním vlasových kořínků, barvy Šauma zná lépe než násobilku, když použije Klínenklír, má to vychytaný a s televizními producenty pije pití, kdy i muži mají své dny. Nejdůležitějším kamarádem je nyní taneční choreograf. Vše podpořeno novými zuby. Ale přátelé, co je na tom špatného? Kytarista je kytarista a bluesovou dvanáctku může hrát pořád. Vždyť muzika je tak krásná. A kdo neustoupil ze slávy, neví, jak je nádherné do slávy opět vstoupit. A jestli k tomu poslouží nový druh bendingu nebo legáta, které obdivujou holky na druhém konci zeměkoule, proč to nezkusit i u nás, kde Hudba je doma!
Ve čtvrtém díle si povíme o tom, co trápí kytaristu, který se narodil v některém ze znamení. Jestli dobře počítám, tak jich je dvanáct a myslím, že v každém z nich najdeme nějakého toho Kytaristu, který se chce naučit hrát správně na kytaru.
V čem spočívá transplantace vlasů? Ve většině případů se k vyplnění míst s vypadanými či řídnoucími vlasy používá přenos vlastních vlasových štěpů či mikroštěpů. Nejlépe se uplatňuje u mužů s klasickým vypadáváním vlasů, poté co dojde ke snížení a stabilizaci vypadávání vlasů. Ztráta vlasů je především ovlivněna stárnutím, změnami v hormonálních procesech a dědičnými dispozicemi. Vypadávání vlasů může být též způsobeno popálením nebo traumaty a v takovémto případě bývá zákrok považován za rekonstrukční. Léčba pak může být hrazena pojišťovnou. Jestliže jste se s chirurgem shodli na tom, že transplantace vlasů je pro vás nejlepším řešením, může k vašemu pocitu jistoty přispět fakt, že tato operace je prováděna již více než třicet let. Pokud o transplantaci vlasů uvažujete, obraťte se na konkrétního lékaře.
