Mám radost, když se mé oblíbené kapely dají znovu do kupy, ale pokud mě někdo podrazil, přes média se vyjadřuju nevybíravě, ani světové turné a miliony dolarů by se mnou nepohnuly. Nemusí jít nutně o Guns N’ Roses, u kterých se dá čekat i jistá mediální hra. Nicméně rád bych použil příklad švédských Evergrey, kteří to dopracovali na odpolední festivalové časy. S problematickým frontmanem Tomem se před pár lety rozešla většina kapely a zbyl jen klávesák, který rád žadonil o pozornost u kdekoho, zatímco Tom, přestože je ženatý, se nebránil lehčím slečnám v zákulisí. Vím to, protože jsem v zákulisí festivalu Graspop také byl a večer s muzikanty, včetně Toma, popíjel. Dopoledne pak hrál příšerně. Zbytek sestavy jsem potkal v Barceloně, kam přijeli se svým bočním projektem Death Destruction, a na Toma si mimo záznam velmi stěžovali. Jelikož se oběma formacím v mezidobí moc nedařilo, ohlásili odpuštění a další společnou práci. Můžeme jim to závidět, nebo je také litovat, že lezou do stejného bahna.
Touha po slávě, dobré, horší i špatné vlastnosti patří k člověku. Hudebník je velice emotivní člověk. V první vlně vnitřního rozhořčení dělá mnohdy prudké pohyby a pronáší definitivní závěry. Příčina může být různá. Kalkulem počínaje, negativní reklama se také hodí, aspoň o nás napíšou, přes osobní „hlubokou“ křivdu k opravdu upřímnému rozhořčení a až k tzv. definitivnímu rozchodu kapely. Uvadající publicitu je nutné restartovat a každý prostředek je dobrý. Pojďme nahlédnout celou věc i pozitivně. Když hudebníci zakládají kapelu, často se vše vytváří kolem ústřední autorské dvojice. Ostatní jsou známí nebo vyhlédnutí dobří muzikanti. Může proběhnout konkurz. Jindy vznikne kamarádská partička a založí kapelu. Pokud se muzikanti neznají, nikdo neví, jak to dopadne. Budou si vyhovovat lidsky, muzikantsky i názorově? Kapele se daří, koncertuje i natáčí. Přichází mediální zájem, peníze i popularita. Partička je v počátečním okouzlení sama sebou. Jako milenci, kteří zpočátku nevidí nedostatky druhého a tolerují i počínající excesy. Společná sláva a peníze dokážou držet kapelu pohromadě lépe než vteřinové lepidlo. Potřeba hlavní hvězdy - frontmena vznikne vždy. Hudebníci na tuto hru přistoupí a jsou schopni i měnit pravidla. Jiná situace nastává, pokud naskočí hvězdné manýry. Míra tolerance má hranice a je spojena s časem. Frontman, pokud je chytrý, tak udrží přijatelnou míru zářivosti. Ostatní jsou osvěcováni a drážděni tak akorát. Jinak dojde časem k emočnímu i názorovému pnutí, vedoucímu v některých případech k rozpadu kapely. Lídr v pozadí může situaci vyřešit vytvořením zástupného problému. Odkloní pozornost na jiného člena kapely.
Vyhodíme nejslabší článek, a bude nějaký čásek klid. Pokud vzniklou situaci kapela ustojí, pokračuje dále beze ztrát. Ozzy odešel od Sabbathů a stal se slavnějším. Sting opustil Police a vyletěl jak raketa. Následek odchodu frontmena z kapely může sólistovi pomoci k závratnému úspěchu a kapela postupně zmizí. Hudebníci většinou sami vycítí, co jim prospělo, a co nikoliv. Pokud se rozchod nepovedl, dáme to zase dohromady, když spolu můžeme alespoň hrát na pódiu. Jde přece o peníze a slávu. Pokud nějaká kapela zmizí zcela, myslím, že se nic světotvorného nestalo. Pokud byla skutečně dobrá, určitě po ní zůstaly nahrávky. V opačném případě už jinde vzniká nový projekt. A jedeme dál, močálem černým kolem bílých skal.
