V hudebním světě jsme byli svědky nejrůznějších módních vln a v aktuální době je tomu především retro rock, často s příměsí psychedelie. Stejně jako v případě jiných vln, je i zde velký hlad po dalších a dalších produktech. Máme tu tak na výběr ze dvou extrémů: Progresivní kapacity typu David Gilmour vydají desku jednou za pár let, zatímco žhavé celebrity srší alba co dva roky, mezitím EP a živáky. Nicméně posluchač se musí přesytit, ne?
Módní vlny nás provází stále. Retro styly, kopie původních vzorů, vykrádání předloh atd. patří k průvodním jevům všech období. Je to běžný historický atribut veškeré lidské činnosti. Doba je zrychlená a zrychluje dále. Nic není a nebude jako dřív. Člověk má vnitřní potřebu se zachytit něčeho známého, mít alespoň nějakou jistotu uprostřed chaosu. To je jeden z mnoha důvodů obliby retro stylů. Posluchač se nikdy nezahltí, pouze může být více či méně zmatený. Obyvatel Země přibývá. Informace i hudba se dostávají díky globálním médiím do míst, pro která to byla ještě před pár lety myslitelné. Posluchačská základna se průběžně rozšiřuje. Nastupující hudebníci často kalkulují s tím, že když budou hrát hudbu, která někomu něco připomíná či vyvolává vzpomínky, nastartují kariéru rychleji a snáz. Beatles začínali v Hamburku v klubu a hráli převzaté písničky.
Dokonce zpívali německy! Měli ovšem potenciál, který se naštěstí protlačil ven. Poctivý hudebnický přístup se nakonec z dlouhodobého pohledu vyplatí nejvíce a má šanci vydržet. Matadoři rockové hudební scény nemusí tolik chrlit, neboť jim jdou tantiémy, většinou mají své jisté a koncerty hrají stále. Proč se vysilovat? V ČR to ovšem, zvláště v rockové hudbě, neplatí. Český hudebník musí hrát stále, pokud není zároveň obchodník, ekonom apod. a netočí reklamy nebo filmovou hudbu. Ikony přitahují stále a to se nezmění.
Navíc, dnes už to není jako za minulého režimu. Posluchači neměli tehdy takový přístup k informacím, ať už skrze časopisy nebo internet, a kolem kapel se nesl nádech tajemna. Dnes úplně v pohodě víme, co měla kdejaká celebrita k obědu, přes sociální sítě.
Pokud si pamatuji, nežili jsme v žádné informační izolaci. Kdo chtěl, dostal se vždy k celkem čerstvým informacím. Kanály, kterými jsme dostávali desky, časopisy a dostupné informace o hudbě a kapelách, fungovaly. Internet nebyl nikde. Žádné tajemno se kolem kapel nekonalo. Žily jsme rockem zcela aktuálně. Zajisté znám lidi, kteří budou tvrdit opak. Dostal jsem několik hudebních ukázek pro ilustraci. Kapely Blues Pills, Orchid, i Scorpion Child na mě působily celkem sympaticky. Jak jsem je seřadil, stejně bych je i ohodnotil - nejlepší SCH na konec. Typický retro styl. Kapely jsou evidentně uhranuté hard rockem. Tady platí i vaše často zmiňované téma oděvu. Kapely v ukázkách neřeší pódiovou prezentaci ani kostýmy, jsou v podstatě v civilu. Jde jím především o hudbu. Jakákoliv ze složek, pokud je samoúčelná bez vztahu k celku, něco zakrývá, většinou slabší hudební schopnosti. Proč se tolik kapel pouští do retro stylu? Cítí snad někteří hudebníci bezradnost současných rockových stylů? Chtějí rychle a snadněji nastartovat kariéru? Či snad pochopili výjimečnost svých vzorů a chtějí použít bezesporu vysoce kvalitní východisko a dát ho do současných souvislostí? Zda se jim to daří, posoudí posluchači. Možná kompilace a průsečík více zmíněných důvodů retro stylů se bude blížit pravdě.
