Milí muzikomilci, v dnešním díle bych vám rád představil a krátce nahlédnul pod pokličku dalšímu z českých kytaristů, kteří si určitě nic nezadají se světovou špičkou. Rozebereme si z hlediska hudební teorie opět kousek jeho tvorby a zkusíme se pomocí tohoto stručného rozboru něco naučit nebo se jen nechat inspirovat. Výběr tentokrát padl na určitě nepřehlédnutelnou osobnost české rockové scény, dle mého názoru nesmírně pracovitého a houževnatého muzikanta, Petra Henycha. Jeho jméno je spjato s celou řadou osobností české rockové scény, např. skupinou Kreyson, Vilémem Čokem, skupinou Precedens (Bára Basiková), Doktorem PP, Petrem Kolářem, v poslední době Kamilem Střihavkou a dozajista mnohými dalšími (více na Petrových velmi obsáhlých webovkách www.henych.com). Myslím si, že Petrovým zatím největším počinem je jeho sólový projekt G-bod. A právě z jeho sólového CD, nazvaného příznačně Na vlastních rukou (vydavatelství JHPublish) byla vybrána i dnešní ukázka. Jde o refrén z Petrovy instrumentální skladby Vzteklina.
Petr Henych – Vzteklina
V notovém zápisu najdete prvních 8 taktů (když tedy nebudu počítat „vzteklé intro“) skladby, které jsou, řekněme, i refrénem celé písničky, který se nám ve skladbě s malými úpravami ještě několikrát objeví.
Při rozboru této ukázky a jejího nácviku se zaměřte především na techniku, a to zejména na legata, která zde Petr předvádí opravdu prvoligově. Další věcí, která vás zde může inspirovat, je použití tzv. whammy pedálu, který můžete určitě často slyšet na nahrávkách Petrových vzorů, jako jsou Joe Satriani, Steve Vai atd.). Do třetice budeme potřebovat orientaci v diatonických a pentatonických stupnicích, které zde Petr používá (jedná se o aiolskou, dórskou a pentatonickou).
Úryvek je v tónině a moll a začíná pro tento refrén velmi dominantní osminovou frází, kde Petr hraje za pomocí whammy pedálu oktávy (A–a , E–e, G–g). Ta dále pokračuje vytažením souzvuku intervalu tercie složené z tónů d a dórské sexty tónu f# o půltón nahoru tedy na tercii tvořenou tóny eb s g. Tento moment dává celému úryvku hezký bluesový nádech a napětí. Následuje tón c a pak harmonicky hraný interval zmenšené kvarty (tritón) složený z tónů f# a c. Tímto nám tento motiv končí. Za ním (třetí takt) můžeme slyšet klasickou, téměř učebnicovou, sextolovou sekvenci ve stupnici a moll. Jednotlivé sekvence klesají po kvartách dolů. Ta je hraná celá legatem, pouze levou rukou. Zde můžeme slyšet výbornou techniku Petrovy hry. Po tomto „vzteklém běhu“ následuje opět nosný motiv refrénu (stejný také jako 1 a 2 ) a po něm další pekelně rychlá, tentokráte o něco zajímavější sekvence v a moll pentatonice, která je zakončena vytažením tónu g na a. Ta je hraná rovněž pomocí legata (tóny na struně h). Petr zde klesá po pentatonické stupnici vertikálně pouze na strunách e a h, což zní výborně. V tomto okamžiku nám refrén končí a začíná další část skladby.
Diagnóza
Čím bychom se tedy mohli inspirovat z dnešní ukázky? Určitě je dobré naučit se sami si vytvářet různé sekvence a ty pak čas od času cvičit v různých tempech a v různých tóninách (přátelé, existují i jiné barevně krásné tóniny, než je C dur :-)). Vyberte si například stupnici, kterou ještě nemáte tolik zažitou, a zkoušejte si vymyslet jednoduchou frázi či sekvenci a tu pak aplikujte. Pomůže vám to určitě ve vlastní orientaci ve stupnici a také takto můžete zdokonalit svoji techniku. Můžete např., stejně jako tady Petr, aplikovat na sekvenci legato a cvičit si jej. Určitě zajímavým postupem, který jsme zde mohli vidět, je hrát stupnice či sekvence z nich vertikálně. To znamená pouze na jedné či dvou strunách klesám nebo stoupám.
Tohle vám pomůže opět zlepšit orientaci na hmatníku a navíc to zní velmi dobře. Tak tedy hodně úspěchů a Petrovi Henychovi velký dík za poskytnuté materiály.
