diagnóza: rock’n’roll
„Pokud byste chtěli dát rock'n'rollu jiné jméno, můžete mu klidně říkat Chuck Berry“. Takto se o jednom s největších kytaristů rock´n´rollu Chucku Berrym vyjádřil John Lenon. Našel jsem ještě jeden hezký výrok, který vystihuje názor na Chuckovu hudbu, je od Jerryho Lee Lewise: „Máma vždycky říkala, ty a Elvis jste hodně dobrý, ale Chuck Berry nejste!“
Milí čtenáři mého malého workshopu, rád bych vám představil opravdového krále rock‘n‘rollu, Američana afro-indiánského původu, kytaristu a zpěváka Chucka Berryho. Pokud se tedy chcete podívat na kořeny rock‘n‘rollové kytary, studium a stahovaní Chuckovi hry vřele doporučuji. Pro tento díl pitevny jsem vybral jednu z jeho nejznámějších skladeb Johny B. Goode. Konkrétně její úvodní kytarové sólo.
Johnny B. Goode – úvodní sólo
Celá skladba je dvanáctkou v tónině Bb. Forma vypadá takto: Bb|Bb|Bb|Bb|E b|Eb|Bb|Bb|F|F|Bb|Bb.
Sólo začíná předtaktím, kde slyšíme rozklad akordu Bb6 (tóny bb, d a sexta g, viz noty). Pak následuje notorický známá fráze nebo lick, kterou najdeme tu a tam snad u všech rock‘n‘rollových kytaristů na světě. A to skluz ve dvojzvuku, který je tvořen kvintou a základním tónem tónického akordu, v našem případě tóny f a bb. Důležité je akcentovat pomocí přírazů nebo skluzů potřebné doby. Ty jsou zde první osmina, druhá osmina druhé doby a první osmina čtvrté doby. V dalším taktu hraje Chuck opět notorický známý lick, vytvořený z mixolydické stupnice Bb, obohacený tzv. blue tónem (mollová tercie do durového akordu), pro nás tedy tón db. Co se týče vybraných tónů, ve frázi začínáme dvojzvukem kvinta a základní tón f-bb, pak následuje malá septima ab, pak sexta g, kvinta f, malá tercie db, velká tercie d a končíme základním tónem bb. V třetím taktu máme opět souzvuk kvinty a základního tónu jako v prvním taktu, akorát o oktávu níže. Ve čtvrtém taktu máme souzvuk durové tercie a kvinty a pentatonickou frázi (durová pentatonika) složenou z devítky základního tónu a sexty. V pátém taktu se nám mění harmonie na akord Eb. Zde slyšíme další krásnou rock‘n‘rollovou frázi postavenou na dvou stejných tónech, každý z nich je ale hraný na jiné struně (navíc na ten první se jde skluzem z tónu o půl tónu níže). I přesto, že oba tóny mají stejnou výšku, má každý z nich trochu jinou barvu. Co se týče výběru not, tak skluz vedeme z tónu e, což je k akordu Eb, který nám zní v harmonii, malá devítka (9b) na tón f (9). Stejný fór je použit i pro další, tedy šestý, takt a hrajeme ho i přes další dva takty, kdy se nám vrací harmonie zpět do tóniky. Tóny zůstávají pořád stejné, jen tím, jak se nám změnila harmonie, svírají s akordem jiné intervaly. Tón e, kterým začínáme skluz, nám s akordem Bb tvoří zmenšenou kvintu (5b) a tón f kvintu čistou (5). V devátém taktu přichází dominanta F. Na první době ještě hrajeme pořád stejný lick, jenže teď do akordu F a pokračujeme frází složenou z mollové tercie, devítky a základního tónu, pak následuje kvinta, kvarta, a pak opět malá tercie, devítka, základní tón, septima, sexta, kvarta, základní tón a kvarta o oktávu výše (viz noty). V posledním taktu (dvanáctý, úplně poslední, je prázdný) se Chuck vrací opět k licku z pátého taktu. Končíme na poslední osmině jedenáctého taktu bluesově znějícím souzvukem malé tercie a kvinty a velké tercie a kvinty.
Diagnóza
Pokud rádi hrajete blues nebo rock‘n‘roll, určitě doporučuji stáhnout co nevíce podobných sól a snažit se pochopit, jak a proč určité licky a postupy znějí. Určitě vám to může otevřít další cesty k vaší improvizaci a kreativitě. No a co dodat ještě k Chuckovi? Stará fráze, že v jednoduchosti je krása, zde platí víc než kdekoliv jinde. Mě naprosto fascinuje, a to najdete u všech světových kytaristů, jak každá nota má smysl a určitou důležitost v celkové myšlence. To pak vyvolá pocit, že ani jedna nota zde není zbytečná a ani jedna nechybí. Prostě jasně, přesvědčivě a s energií řečená myšlenka, které naprosto věříte. Přeji hodně úspěchů v práci!n
