Hudební patologie XIX - Mike Stern a John Scofield - Play part III

Hudební patologie XIX - Mike Stern a John Scofield - Play part III
Hudební patologie XIX - Mike Stern a John Scofield - Play part III

diagnóza: "John Scofied"

Zdravím vás. V minulém díle jsem vám slíbil krátký rozbor druhého ze dvou kytaristů, kteří spolu nahráli skladbu Play, a to velikána současného jazzu Johna Scofielda. Slib dodržuji a na náš pomyslný pitevní stůl přivážím alespoň krátkou ukázku naprosto famózní Johnovy improvizace (notový zápis začíná cca ve čtvrté minutě skladby). Když jsem poprvé slyšel Scofielda hrát, byl jsem úplně omráčen. Naprosto jedinečný a charakteristický zvuk, ohromující frázování a feeling a geniální práce s motivem. Scofiel je pro mne jako malíř, který pomocí not a barev zvuku maluje naprosto ojedinělá díla plná emocí a napětí. A je jedno jestli posloucháte jeho spíše jazzovou, můžeme říci tradiční, polohu či jeho fúzi funky (jestli to tak můžu nazvat). Určitě bych rád jeden z dalších dílu věnoval pouze Scofieldovi a nějaké jeho skladbě. Rockeři promiňte, určitě už v nejbližší "ordinační době" dojde i na nějakého pořádného dravce!

 

John Scofield - improvizace do skladby Play

V notovém zápisu, jak už jsem výše uvedl, je zapsána část Johnovy improvizace. Konkrétně druhé kolečko harmonie, do kterého se sólo hraje. Ta je stejná jako u Sterna (viz předchozí dva díly, určitě doporučuji si je pro lepší pochopení všech souvislostí projít). Je zajímavé si poslechnout a srovnat oba dva tak významné hráče a vnímat jejich rozdíly, myslím, že nebudete mít s rozpoznáním vzhledem k jejich výrazné osobitosti problém. Každý svým způsobem přistupuje ke stejné harmonii, svým způsobem pracuje s tématy či motivy, rozvíjí je dá... Pojďme se tedy podívat na uvedenou ukázku.

 

Fráze do prvního taktu, tóniky, v našem případě Cm7, která začíná na poslední osmině předchozího taktu, je vlastně částí motivu z vlastního tématu skladby. Využit je zde rozklad akordu Cm9 (c, eb, g, bb a devítka d). Fráze začíná na devítce, tónu d, pokračuje septimou atd. Druhý a třetí takt je typický Scofield. Mám na mysli zvuk a frázovaní. Všimněte si třeba i akcentu na třetí době (tón eb, viz nahrávka na CD). John zde využívá část dórské stupnice, a to především její dva velmi důležité - no, nejdůležitější intervaly - dórskou (velkou) sextu (v našem případě do Cm7 tón a) a samozřejmě mollovou tercii eb. Třetím tónem je základní tón c. Ve třetím taktu je pak kombinace dórské sexty, základního tónu a devítky d. Určitě stojí za povšimnutí rytmické frázovaní, kdy celá fráze druhého a třetího taktu vychází se základního motivu skladby. Ve čtvrtém taktu se nadechneme, najdeme zde jen dvě tzv. ghost note - hluché noty na tónu d, to jsou ty noty v závorkách. Na poslední době čtvrtého taktu směřuje už John k subdominantě, akordu Fm7, který následuje. Zde využívá naprosto učebnicově mollovou dórskou stupnici f, a to konkrétně rozklad akordu Dm7/5b. To je septakord ležící na šestém stupni f dórské a má tóny d, pak malou tercii f, zmenšenou kvintu ab a septimu c.

Velmi zajímavé je pokračování této fráze začínající oním rozkladem akordu Dm7/5b, která dále pokračuje přes druhý takt subdominanty Fm7 zpět do dvoutaktí tóniky Cm7. Tu můžeme chápat jako použití stupnice c moll harmonické (mollová stupnice se zvýšeným 6. a 7. stupněm, důkladnějším rozborem se budeme zabývat někdy v dalších dílech). Následuje závěr celého dvanáctitaktového kolečka, a to a sled akordů Ab7, G7/5b a zpět do tóniky Cm7. Ten je zde v krásném bluesovém duchu, což umí pan Scofield opravdu náramně. První frázi, začínající na posledních třech osminách předešlého taktu, můžu tedy chápat jako použití c bluesové stupnice (c, eb, f, gb, g, bb) nebo jako rozklad akordu Ab7 od tercie (s přidanou sextou, to je ten tón f). Na poslední dvě doby devátého taktu je použit rozlad akordu Dbmaj7 (db, f, ab, c). Dále přichází dominanta G7/5b, do níž je použita opět bluesová fráze složená z mollové tercie (blue tónu), durové tercie, kvinty a septimy (vše samozřejmě vztahováno k akordu G75b) a přes další bluesový tón f# (první doba dalšího taktu) se krásně dostáváme zpět do tóniky. Tam je použita krátká fráze z c moll melodické stupnice. U celé dvanáctky si krom všech not intervalů a stupnic všímejte hlavě také toho, jak Mr. Scofield pracuje s jednotlivými motivy a jak frázuje, protože až to udělá z vašich not takto krásný výsledek jako je zde.

 

Diagnóza

Jako horký tip bych si určitě osvojil frázi z pátého taktu, a to rozklad akordu Dm7/5b do akordu Fm7. Tento rozklad vycházející z dórské stupnice zkoušejte nejen od základního tónu směrem nahoru, ale zkuste začít i jiným intervalem případně poskládejte z daných tónů určitou frázi. Taky bych určitě zkoušel najít si stejný rozklad pro jiné mollové akordy - transponujte jej (např. do Am7 rozložte akord F#m7/5 b atd.).

Zkuste celý tento krátký Scofieldův úryvek dobře naposlouchat a zanalyzovat si jednotlivé motivy. Přeji hodně úspěchů!n

Psáno pro časopis Muzikus