Vážení přátelé baskytarového vesmíru, právě čtete sedmnáctý díl baskytarového seriálu. V předešlých dílech jsme si vysvětlili, co a jak hrát, jak předejít špatným návykům a jak si všímat věcí kolem techniky hry, aby byla vždy jen ta správná. Pevně věřím, že obsah baskytarového seriálu vám předá vždy něco zajímavého. Moc mi na tom a na vás záleží.
Povíme si, jak hrát vždy a jen profesionálně. Uděláme si takovou malou revizi. Budeme zde označení „profesionálně“ brát jako pravý opak toho nedotaženého hraní na baskytaru. Vypadá to složitě, ale není tomu tak. Pojďme si vše pěkně po pořádku rozebrat.
Profesionální hra
a) Rytmika
Hrajte vždy jen to, co opravdu umíte - nejen obsahově, ale především rytmicky - technicky vždy správně, bez náhodných prstokladů levé ruky.
Dávejte si pozor na náhodné „brnkání“ prsty pravé ruky; mějte vždy přehled, co a jak vaše pravá ruka hraje, zda hraje dle zásad správného střídání prstů pravé ruky - i, m.
b) přeznívání strun
Máte-li dojem, že tedy skladbu nebo část skladby doopravdy umíte, zaměřte se na čistotu provedení své hry. Pokud vám během hry zazní prázdná struna, která není vaším uměleckým záměrem, aby tam zazněla, musíte vše hrát tak, aby struny nepřeznívaly - čistá hra je pro profesionální projev vždy zásadní.
Pokud máte problém s nějakým hraným místem, tuto část upravte prstokladem nebo způsobem provedení. Stačí správně dodržet prstoklad levé ruky; první prst pokud možno vždy používat jako tlumítko přes všechny struny jemným dotekem a palec pravé ruky nemít opřený třeba o snímač, ale mít ho jemně na strunách, kde je to potřeba. U čtyřstrunné baskytary utlumíme strunu E a A palcem pravé ruky. Zahrajte tak, aby zazněl vždy jen jeden tón, viz Ukázka 1.
c) Těžká místa - jak na ně
Těžká místa ve skladbách, pokud si sami skladbu aranžujeme, nesm+jí být technicky obtížná víc, než jakou technikou je sami zvládnete zahrát. Učit se překonat nové technické úskalí ve skladbě, která vás má zakrátko prezentovat, je trochu pozdě (mám na mysli způsob provedení techniky hry). Pokud jste například nikdy nehráli palcovou technikou a najednou jí máte ve skladbě hrát, není to úplně ideální si z produkce udělat to první cvičení, na kterém si začnete palcovou techniku osvojovat.
Máte-li například skladbu hrát do čtrnácti dnů na koncertě, budete čím dál víc nervózní z toho, že termín vystoupení se blíží, a skladba vám ještě nejde. Ani nemůže jít. Na zvládnutí nového způsobu techniky hry jsou prostě dva týdny málo. Namísto pohodové skladby se vám z ní stane noční můra - strašák, který vás bude prinásledovat při každém vystoupení, když se ono místo nebo skladba bude blížit, děsit a znepokojovat. A také bude při produkci ihned znát, že tohle ještě neumíte. Hrajte tedy místo zatím technikou, která vám jde lépe, a v ústraní cvičte techniku novou. Po zvládnutí nové techniky hry dané místo ve skladbě touto technikou nahradíte.
Řešení: Pokud jsou v nové skladbě věci, které jste nikdy nehráli, každý z nových technických útvarů si vytáhněte a „zasmyčkujte“. Udělejte si z toho nové cvičení, ujasněte si, co a jak hrát. Pokud to jsou třeba hrané oktávy, hrajte je v kombinaci, viz Ukázka 2.
d) Sjíždění ze struny na strunu - zahrajete tohle v tempu 120, 130, 140?
V Ukázce 3 je skupinka tónů v IX. poloze (druhý prst tón C na struně D). Zahrajete je několikrát za sebou, bez zaškobrtnutí, při přechodu ze struny G na strunu D? Nesjíždíte (zde) tedy prvním prstem pravé ruky ze struny G na strunu D a opět prvním prstem při přechodu ze struny G? Měli byste vše hrát: i, m, i, m, i, m, i, m, a to celé zdárně opakovat, tedy pořád střídat prsty i a m. A to v tempu od 90 a výše. Zahrajete to? Kde máte svůj limit nebo strop, kdy už je to pro vás moc rychlé? Víte o něm?
Cvičte před zrcadlem, dávejte pozor, kdy se objeví to „kuckání“ a začne se vám hraná pasáž Ukázky 3 bortit. Všímejte si onoho bodu, kdy už to dál nejde, kde se co rozpadlo, a vše si řádně specifikujte. Pak se zaměřte na příčinu a začněte řešit technický nedostatek své hry. Způsobuje to levá, nebo pravá ruka?
e) Hrajte jen to, na co technikou a svojí hudební vyzrálostí máte
Nesázejte si zbytečně těžká místa do svých skladeb. Snažte se o to, abyste ve skladbách měli vždy jasno, pohodu a hudební nadhled. To je profesionální. Nikomu nebude vadit, že hrajete jednoduše, ale čistě a vždy s pokorou vůči dané skladbě, potažmo k hudbě. Publikum byste naopak pobavili, kdyby se z vaší hry stal cirkus založený na nedostatcích vaší techniky hry. Na to pozor. Hudba je radost. Utrpení zde neřešme a raději vynechejme. :-)
f) Hraji tak, abych to byl právě já
Vždy hraji sám za sebe, nikoho nekopíruji. Nemám snahu se někomu záměrně podobat, i když vím, že podstatou a smyslem hry na baskytaru vlastně používám ty samé čtyři struny jako ostatní hráči. Hraji však sám ze sebe - musím do toho dát opravdu něco svého, co bude malinko jiné, zajímavé a prospěšné především pro samotné posluchače, aby oni sami vyhodnotili, že v tomto podání je hraná hudba krásná. A o posluchače by vám mělo vždy jít především.
Mám velkou radost, když mi moji žáci řeknou, že je po koncertě lidé pochválili právě za jejich čistou a profesionální hru. Pak moje práce má velký smysl.
Být nejlepší - co to je? Ale být profesionálnější, to je pro mne vždy na prvním místě, i velkou výzvou.
g) Poslední bod
Hrajte vždy pro celek hudby, hrajte a buďte prospěšní kapele. A to, co hrajete, hrajte jen na výbornou. Neberte kapelu jako něco, co je potřeba využít ke svému prospěchu a úspěchu. Nejúspěšnější kapely tohle vždy ctily a měly to jako hlavní prioritu - ucelená, perfektně propracovaná, profesionálně zahraná hudba, která se skvěle poslouchá.
Tak už žádné náhodné prstoklady, žádné brnkání, jen pěkné hraní vám přeji a samé pěkné ohlasy od vašeho publika. Hrát profesionálním způsobem neznamená hrát rychle, ale věrohodně. Hrát třeba čtvrťové noty, ale jak... Veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com.
Těším se na naše další setkání.
