Hrajeme si s virtuálními nástroji XIII
Komunikace mezi řídící klaviaturou a virtuálním nástrojem 2
V minulém díle jsme se zaměřili na obecnou komunikaci mezi řídicí klaviaturou a virtuálním nástrojem, zejména z pohledu řídicí klaviatury, tedy pokud chceme data měnit (programovat) na klaviatuře. Dnes se podíváme na opačný případ, kdy z klaviatury budeme vysílat vždy stejná data a v softwaru budeme nastavovat, co má daná klaviatura řídit. Budeme se tedy věnovat především softwaru.
Přestože se budeme věnovat softwaru, začneme od jedné značky, která vyrábí hardware - tedy právě řídicí MIDI klaviatury a ovladače. Jedná se o firmu Novation, která již řadu let dodává se svými řídicími klaviaturami specifický software Automap. Filozofie tohoto SW je velice zajímavá a na první pohled dobře použitelná. Ať otevřeme jakýkoliv plug-in (ať to bude virtuální nástroj nebo efekt, ať se bude jednat o VST, AU nebo RTAS), budou pokaždé na fyzické ovladače HW přiřazeny přesně ty parametry, které si sami určíme. Pokud tedy otevřu například efekt delay, bude na prvním faderu přiřazena například délka zpoždění, na druhém faderu mix původního signálu a zpožděného atd. Pokud ale otevřu plug-in phaseru, bude na prvním faderu přiřazen typ křivky (sinusoida, obdélník, trojúhelník...), na druhém faderu délka fáze atd. Tedy naprosto nezávislé parametry, typické vždy pro daný plug-in.
Dobrá myšlenka. Má to ale dva háčky. Veškeré nastavení si musíme předem pečlivě rozmyslet a připravit. Musíme vědět, že u tohoto plug-inu nejčastěji ovládám tento parametr, zatímco u jiného ovládám jiný parametr. Jakmile parametry přiřadím, na jiné parametry se z HW ovladače Novation nedostanu a nemohu s nimi pohybovat. Samozřejmě, mohu si své nastavení pro daný plug-in předělat, ale to zabere nějaký čas. A druhým (samozřejmě ne už tak velkým) háčkem je fakt, že v našem DAW se všechny plug-iny zobrazují dvakrát. Jednou klasicky a jednou právě s Automapem. Vlastně je to vyřešeno tak, že se daný plug-in spouští v Automapu. Je to tak logicky proto, aby Automap mohl s plug-inem komunikovat. Ale je potřeba si na to zvyknout.
Parametry, které si nenastavíte sami, budou Automapem automaticky přiřazeny podle principu protokolů Mackie Control a HUI, viz níže.
Jestliže opustíme tuto specifickou praxi firmy Novation, zjistíme, že řada jiných firem se také pokouší o různé dynamické mapování fyzických ovladačů svého HW na virtuální ovladače SW. Většinou se snaží o mapování automatické, aby se uživatel vyhnul právě tomu prvnímu háčku Automapu, tedy vlastní přípravě mapování.
Obvykle jsou tyto koncepty více či méně postaveny na protokolech Mackie Control nebo HUI. Tyto protokoly definují právě propojení mezi hardwarovým fyzickým a softwarovým virtuálním ovladačem. Řekněme, že každý plug-in má jakýsi seznam všech virtuálních ovladačů. Tento seznam je nějak seřazen. A většina HW se umí na tento seznam „podívat“ a následně z něj tedy vybrat virtuální ovladače, které budeme chtít ovládat. Tvůrci HW logicky obvykle přiřazují své HW ovladače na ty virtuální ovladače, které jsou v seznamu na prvních místech. A protože má většina HW ovladačů právě osm fyzických ovladačů, pomocí kterých lze tyto virtuální ovladače řídit, dostaneme se obvykle právě na prvních osm virtuálních ovladačů daného plug-inu (opět, ať už je to efekt nebo virtuální nástroj). To je celkem logický koncept. Bohužel ale opět narážíme na omezení.
V tomto případě jsme naprosto odkázáni na to, jak tvůrce plug-inu seznam virtuálních ovladačů poskládá, tedy které ovladače umístí na začátek. Rozumní tvůrci SW se pochopitelně snaží dávat na přední místa ty ovladače, které sami považují za nejdůležitější, a očekávají, že by chtěl právě s nimi uživatel nejčastěji pracovat. Ale samozřejmě můžeme mít každý jiné priority, takže náš preferovaný seznam by mohl být úplně jiný. Někteří tvůrci HW řeší i to. Pomocí specifický tlačítek (obvykle Page - stránka - doleva a doprava) je možné zobrazit dalších osm parametrů ze seznamu, případně třetí stránku, čtvrtou stránku atd. Ale pokud je námi preferovaný virtuální ovladač až na pété stránce, není zrovna rychlé a pohodlné se k tomuto ovladači dostat. Nemluvě o tom, když chceme najednou ovládat jeden parametr, který je na třetí stránce, a jiný parametr, který je na čtvrté stránce. To prostě nejde.
Zdá se tedy, že nejrozumnější cestou je možnost dynamického přiřazování fyzických ovladačů těm virtuálním naprosto nezávisle na otevřeném plug-inu a skutečně naprosto dynamicky - tedy ze stejného plug-inu mít možnost pokaždé použít jiné virtuální ovladače.
Tak přemýšlí i firma Steinberg, která je tvůrcem VST standardu plug-inů. Od VST verze 2.4 má podle specifikace výrobce plug-inu povinnost implementovat funkci tzv. MIDI Learn. Tato funkce pracuje velice jednoduše. Nějakým způsobem vybereme virtuální ovladač, který budeme chtít z HW řídit (ten způsob výběru obvykle funguje tak, že klikneme na virtuální ovladač pravým tlačítkem myši a zvolíme z kontextového menu funkci MIDI Learn). Následně na HW pohneme fyzickým ovladačem, který má tento virtuální ovladač řídit. Takto se spáruje HW se SW. Princip je v podstatě velmi podobný jako u programování HW, ale jednak je rychlejší, jednak má tu výhodu, že můžeme z HW skutečně vysílat pořád jedna a ta samá MIDI data a podle toho, jak SW přiřadíme, tak bude fungovat.
Jako všechno, i tento koncept má své nevýhody. Hlavní nevýhodou je to, že musíme vždy pokaždé toto přiřazení vytvořit (samozřejmě pokud uložíme v DAW projekt s daným plug-inem, uloží se s ním i toto nastavení a při otevření projektu nemusíme znovu vše mapovat).
Druhou nevýhodou je, že v každém projektu můžeme mít klidně i na stejném plug-inu vytvořené jiné přiřazení - podle aktuální potřeby v daném projektu. Jednou tedy ve stejném plug-inu řídí první fader hardwaru softwarový parametr A, jindy řídí parametr B. Což může snadno vést k omylům. A třetí problém je takový, že zdaleka ne všichni tvůrci SW tuto funkci skutečně implementují. Bohužel i když tvůrce SW tvrdí, že plug-in je VST 2.4 kompatibilní, tato funkce často chybí.
Na platformě Mac OS X s vlastním standardem plug-inů Audio Units (AU) je situace podobná. Tvůrce SW má stejnou možnost, funkci MIDI Learn tedy může implementovat. Ale zdaleka ne všichni tvůrci to dělají. Navíc Apple nikde nespecifikuje, že by tato funkce měla (nebo dokonce musela) být implementována. A naprosto stejná je i situace s plug-iny RTAS a nově AAX pro Pro Tools.
Praxe je tedy taková, že je to otázka vyloženě jen tvůrce daného SW, zda tuto funkci implementuje, nebo nikoliv. Pokud ji už jednou implementuje, bývá pak k dispozici na všech platformách plug-inů, tedy VST, AU, RTAS i AAX.
Pozadu nezůstávají ani tvůrci samotných DAW. I ti (nebo alespoň někteří) se snaží usnadnění ovládání virtuálních ovladačů SW plug-inů fyzickými ovladači HW. Logic (jako první, dnes už má tuto funkci například i Cubase nebo Studio One) například umožňuje zobrazit onen zmíněný seznam virtuálních ovladačů přesně v tom pořadí, v jakém jej tvůrce SW sestavil. Nemusíte tedy hledat, který virtuální ovladač se pohne v případě konceptů přiřazování postavených okolo Mackie Control nebo HUI.
Firma PreSonus implementovala jakýsi dynamický „Automap“ nebo jakési „MIDI Learn“ na plug-iny přímo do svého DAW Studio One. V okně plug-inu je možné (stejně jako u běžného MIDI Learn) otočit virtuálním ovladačem, který budeme chtít ovládat, a následně pohnout ovladačem fyzickým. Pomocí kliknutí na zámek, se tyto dva ovladače propojí. Pro každý plug-in lze tedy přiřadit libovolný parametr. Jeden fader HW ovladače tedy ovládá vždy jiný parametr, podle aktuálně otevřeného plug-inu.
Firma Steinbreg je v Cubase ještě o něco dál, ale nastavení je zase trochu komplikovanější. Cubase se neomezuje pouze na ovládání parametrů plug-inů, ale lze na stejném principu ovládat jakýkoliv parametr z celé Cubase. Slouží k tomu tzv. Generic Remote zařízení. Přiřazení se dělá pomocí dvou tabulek. V horní tabulce nastavujeme HW ovladače, které budou řídit (můžeme opět využít funkci Learn), a ve spodní části tabulky vybíráme funkci (Cubase nebo konkrétního plug-inu), která bude řízená. Vytvořené nastavení můžeme ukládat do vlastní presetů, mezi kterými lze snadno přepínat.
A to je vše
Tímto náš seriál končí. Děkuji za vaši trpělivost a pozornost. Snažil jsem se projít taková témata, o kterých z praxe vím, že uživatele zajímají. Pokud se nedostalo na téma, které by vás konkrétně zajímalo, napište nám. Může na takové téma vzniknout samostatný článek a nebo se časem seriál třeba znovu obnoví.
