Jedna vůbec z prvních otázek týkajících se bubnů zní: Proč jsou korpusy vyrobené právě ze dřeva? Správná odpověď asi není. Pravděpodobně to ale vychází ze stavby dřívějších nástrojů, jako jsou třeba housle. Lidé vypozorovali během stovek let osvědčené vlastnosti dřeva, které pravděpodobně nemá jiný materiál na světě. Samozřejmě i na tomto poli se v minulosti hojně experimentovalo a výsledky nebyly vždy úplně bizarní. Celkem dobře se dařilo plastu nebo jiným syntetickým směsím, jako je třeba akrylát. Dobře dopadl i kov nebo bambus - stále ale zůstalo jedničkou dřevo.
Nejlepší by mělo být to nejtvrdší. Rovnoměrně rezonuje a tak vytváří nejlepší kompaktní zvuk. Není ale pravda, že by se právě na výrobu bubnů používalo to nejtvrdší dřevo. Hlavní důvod je v dnešním světě už běžný - cena. Sériově vyráběné nástroje musí být z levného, funkčního a dobře vypadajícího materiálu. Výběr se nám tedy zužuje na stromy, které rostou všude na světě, a je jich prostě hodně. Potom stačí vyloučit některé dřeviny, které jsou tak tvrdé, že se nedají jednoduše a někdy téměř vůbec ohýbat, a zbude nám už jen několik málo možností. Ta nejtypičtější dřeva tak jsou javor a bříza.
Obě jsou nádherná. Přirozená povrchová úprava je i bez laku pro oko fantastická. Další věc je zvuk. Javory platí za všeobecně hlasitější, basovější bubny. Bříza je zase považována za konkrétnější a má středovější zvuk. Oba materiály si ale zachovávají příjemně teplý sound dřeva.
Kvůli zvuku ale musíme zajít ještě hlouběji. A to doslova. Velkou roli totž hraje šířka korpusu. Obecně platí, že čím silnější korpus, tím výš bude buben znít. Naopak, čím tenčí stěna, tím bude buben hlubší. Nejde ani posoudit šířka korpusu podle počtu vrstev - výrobci bubnů totiž mají vlastní šířky vrstev, které určuje i hustota dřeva, z kterého je buben vyroben. Počet vrstev také určuje, kolik energie se přenese z blány do korpusu a podle toho ho rozezní. Například tenkostěnné korpusy (do 5 mm, maximálně čtyřvrstvé) se samozřejmě lehko rozvibrují. Díky tomu takovéto bubny mají opravdový „zvuk dřeva“. Tento typ bubnů se často využívá pro nahrávání.
Středně široké korpusy (7 mm, maximálně šest vrstev) vyžadují trochu větší razanci. Zvuk dřeva trochu ustupuje, ale zato jde do popředí síla úderu a tlak. Tyto typy korpusu jsou univerzální a často používané.
A nakonec silné korpusy - vhodnější spíš na větší haly nebo větší sály. Jsou to doslova sudy, na které je potřeba opravdu pořádný úder, aby začaly hrát tak, jak si zaslouží.
Poslední věcí, kterou by měl každý bubeník o korpusech vědět, je jejich chování v závislosti na hloubku bubnu. Samozřejmě víme, že čím větší a hlubší buben je, tím hlouběji zní. Hlubší bubny jsou ale také hlasitější. Tyto typy nástrojů si držely popularitu hlavně v 70. letech v rockové hudbě. Později začaly ustupovat. Naopak bubny, které jsou mělké a mají čistší konkrétnější zvuk. Ty začaly v posledních několika letech prostupovat i do rockové hudby. Využívají se ale i na latiny a jazz, a to hlavně díky své univerzálnosti.Tak toto jsou ve zkratce korpusy bubnů. Samozřejmě ve zvuku hraje důležitou roli řada dalších faktorů, ať už vycházejí přímo ze hry jednotlivých bubeníků nebo magie a šarlatánství výrobců.
