Při současné popularitě technického metalu (alespoň mezi bubeníky) by byl hřích nepodívat se na historii jednoho z klasických patternů, známého pod označením blast beat. Obecně řečeno se jedná o šestnáctinové noty ve velmi rychlém tempu (obvykle 200 a více BPM) hrané střídavými nebo souběžnými údery na kopák a malý buben. V základní podobě se jedná o střídavé údery mezi kopákem v unisonu s hihatkou a malým bubnem (traditional blast), ale existují mnohé variace. Varianta nazývaná bomb blast obsahuje basový buben na všechny šestnáctiny, hammer blast jsou osminy na kopák a malý buben v unisonu a gravity blast jsou naopak osminy na basový buben v kombinaci s šestnáctinami na snare. Kopák v blast beatu můžeme hrát buď na single pedál pravou nohou nebo na double padál střídavě pravou a levou. Údery v rukou jsou hrané buď ze zápěstí nebo prstovou technikou.
Zavedení samotného termínu blast beat je připisováno Micku Harrisovi z kapely Napalm Death, který byl také jedním z jeho průkopníků, ovšem objevuje se již dříve v tvorbě skupin jako Sepultura, S.O.D. nebo Repulsion. Úplně první použití v rámci tvrdé hudby je datováno do roku 1982, kdy byl blast nahrán švédskou kapelou Asocial, někteří znalci ovšem blast beaty nalézají i v ranější jazzové a fusionové hře, a první použití blast beatu je tak někdy připisováno jazzrockovému velikánovi Tonymu Williamsovi. Pozoruhodné je, že blast beat původně nevznikl na metalové, ale hardcorové a grindcorové scéně. Zpočátku se jednalo skutečně pouze o co nejrychleji hrané střídavé údery bez jasné relace k tempu skladby, až později byl blast beatu přidělen skutečný hudební význam tím, že úderům byla připsána konkrétní hodnota (obvykle šestnáctinové noty, ale někdy je zapisovám ve dvaatřicetinách a také může být hrán v triolovém dělení).
Od pionýrských začátků se technika hraní blast beatů neuvěřitelně posunula a dnes sice nazýváme blast beatem šestnáctinový pattern přibližně od tempa 180 BPM, ale není neobvyklé jej hrát až v tempech kolem 300 BPM. Mezi největší „současné legendy“ v použití blast beatu patří Derek Roddy, George Kollias nebo Francesko Paoli (Fleshgod Apocalypse).
Věčnou otázkou samozřejmě je, kam může technická preciznost a výsledná rychlost ještě růst. Naprostá většina bubeníků v extrémním metalu používá pro dosažení absolutní dynamické vyrovnanosti a zvukové čistoty triggerovaný zvuk a mnozí (obzvláště youtuboví přeborníci) mají pedály nastavené tak, že pohyb beateru je minimální, na druhou stranu většina těch opravdových legend dokáže i v neuvěřitelných tempech hrát s dynamickou intentizou hodnou Bonhama. Je na uvážení každého, kde bude hledat hranici mezi člověkem a strojem.
