Groove v sukni: Není nad pořádný dudy aneb The House of Edgar Shotts & Dykehead Caledonia Pipe Band

V rámci seriálu Groove v sukni se tentokrát podíváme na skotskou vysočinu. V sukni totiž nechodí jen ženy, ale tradičně je skotská sukně (tzv. kilt) spojována s obrázkem skotského dudáka. Dnes si tedy trochu přiblížíme jednu z nejslavnějších dudáckých kapel světa - The House of Edgar Shotts & Dykehead Caledonia Pipe Band.

Založení

Historie tohoto unikátního tělesa sahá až na začátek 20. století. V roce 1910 se dudácký mistr Dugald MacFarlane rozhodl založit dudáckou kapelu. Základ kapely pochází z městeček Shotts a Dykehead, která jsou situována v Severním Lanarkshire ve Skotsku, což je kraj těsně sousedící s největším skotským městem Glasgow.

Zpočátku soubor zkoušel v kuchyni již zmíněného mistra. Čtyři roky tvrdě zkoušeli a pracovali, aby nejen nacvičili repertoár, ale aby si i pořídili stejné uniformy. Díky nezměrnému úsilí se jim to po čtyřech letech podařilo a konečně si mohli koupit uniformy z tradiční skotské kostkované vlněné látky - Mackenzieho plédu. Od té doby se začali zúčastňovat každé možné soutěže dudáckých kapel. Až do roku 1929 se jim však jakékoli úspěchy vyhýbaly. V roce 1929 převzal vedení souboru jiný dudácký mistr. Jmenoval se Tom McAllister a pod jeho vedením přišly i tolik kýžené úspěchy. Soubor začal vyhrávat jednu soutěž za druhou, až v roce 1935 vyhráli i ve druhé třídě mistrovství světa dudáckých kapel (Grade 2 Championship).

Úspěchy

V roce 1936 se dostali díky předchozímu vítězství do první třídy na mistrovství světa World Pipe Band Champions, přesto ještě neuspěli. Tehdy světovému dudáctvu neomezeně vládli City of Glasgow Police Pipe Band. Shotts & Dykehead si ale spravili chuť na britském šampionátu British Pipe Band Champions, který se jim podařilo vyhrát. Následovala celá šňůra úspěchů na různých světových soutěžích, která vyvrcholila získáním prvního titulu mistrů světa v roce 1948. Pod vedením Toma McAllistera získala kapela neuvěřitelných padesát mistrovských titulů na různých soutěžích, k tomu přidali ještě dvacet druhých míst a osm třetích. Získali také další ceny na šampionátech - pět prvenství na britiském šampionátu, dvě na světovém, čtyři na skotském, tři na cowalském (poloostrov ve Skotsku) a sedm na evropském šampionátu. Tom McAllister byl též v roce 1981 náčelníkem na Shotts Highland Games (což je jakási oslava skotské a keltské kultury) - to mu bylo už osmdesát šest let! Získal Řád britského impéra za zásluhy o dudáctví. V roce 1947 společně se svými syny Johnem, Willem a Tomem juniorem vyhráli soutěž dudáckých kvartet v Glasgow. Soutěž pořádá Skotská asociace dudáckých kapel.

Po všech těchto úspěších se Tom McAllister odebral v roce 1954 na odpočinek a přenechal taktovku svému synovi John Kerr McAllisterovi. Ten, ve spolupráci s Alexem Duthartem - bubenickým mistrem, pokračoval v úspěších. Získal další nepřeberné množství ocenění pro kapelu, vytvořil ve své době rekord, neboť vyhrál mistrovství světa čtyřikrát za sebou (od roku 1957 do roku 1960). V roce 1959 se jim povedl husarský kousek, když vyhráli Grand Slam - vítězství ve všech nejprestižnějších soutěžích dudáckých kapel - britský, skotský, evropský, cowalský a světový šampionát.

Ani v dudáckých kapelách se nevyhnou názorovým třenicím a v roce 1963 to postihlo i Shotts & Dykehead. Velká část kapely se trhla - jak dudácká, tak bubenická část. Jedním z těch, kteří se rozhodli odejít, byl i spolustrůjce předchozích úspěchů Alex Duthart. Před Johnem McAllisterem ležel náročný úkol, dát napůl rozpadlý soubor opět dohromady. Ke spolupráci si přibral jiného excelentního bubeníka Willieho Stevensona. Dohromady museli připravit a zaučit mnoho mladých a nezkušených muzikantů a včlenit je do kapely, tak aby opět fungovala.

>> The House of Edgar Shotts & Dykehead Caledonia Pipe Band (youtube.com)

Za svůj život nasbíral John Kerr McAllister, stejně jako jeho otec, spoustu cen a vítězství. Radoval se společně s kapelou ze čtyřiceti čtyř první míst, dvaceti druhých a jedenácti třetích míst. Zvítězili v devětkrát na šampionátu v Británii, pětkrát ve Skotsku, čtyřikrát na světovém šampionátu, čtyřikrát v Cowalu, čtyřikrát v evropském šampionátu a čtyřikrát na Šapionátu šampionů (vím, že to zní blbě, ale opravdu je to tak - Championship of Champions). Jeho působení u kapely skončilo v roce 1968. Jedním z důvodů bylo zdraví a druhým důvodem byla zaneprázdněnost díky činnosti ve Skotské asociaci dudáckých kapel. Na jeho místo nastoupil jeho mladší bratr Tom McAllister junior.

V roce 1970 se bubenický předák Willie Stevenson vzdal svého postu ve prospěch navrátivšího se Alexe Dutharta, který opět převzal velení nad bubenickou částí souboru. V tomto roce se kapela zase raduje ze zisku titulu světových šampionů. Po dobu vedení Tomem McAllisterem se podařilo získat titul ještě třikrát, a to v letech 1973, 1974 a 1980. Získali dalších 69 prvních míst, 50 druhých a 34 třetích míst, vyhráli šampionáty v Británii (6 x), Skotsku (4 x), Cowalu (4 x), Evropě (5 x) a čtyřikrát Šampionát šampionů. Tom McAllister odešel od souboru v roce 1984 kvůli nemoci a na dva roky byl nahrazen Jamesem A. Bellem (spíše známým pod jménem Sandy Bell).

V tomto období bylo vůbec mnoho změn na vedoucích postech, neboť v roce 1982 od bicí sekce opět odešel Alex Duthart a byl nahrazen Johnem Scullionem. Ten vydržel u souboru do roku 1986. V roce 1986 vydržel jednu sezónu Arthur Cook a na jejím konci byl nahrazen Jimem Kilpatrickem, který do souboru přišel společně s vedoucím dudácké sekce Robertem Mathiesonem. Oba byli někdejší členové souboru a očekávalo se od nich, že navážou na úspěchy svých předchůdců.

V následující sezóně se poprvé konal Šampionát šampionů pro bubenické sekce a od té doby se Shotts & Dykehead podařilo tento šampionát vyhrát třináctkrát. Bubenické sekci se také podařilo zvítězit na bubenickém mistrovství světa jedenáct sezon po sobě, což je rekord, který sotva kdo překoná.

Od nástupu Roberta Mathiesona jako vedoucího souboru se Shotts & Dykehead podařilo vždycky umístit mezi nejlepšími šesti na Šampionátu šampionů a získat pět titulů mistrů světa (1994, 1997, 2000, 2003 a 2005).

Závěr

Již z předchozích řádků je patrné, že se jedná o jeden z nejlepších souborů světa v tomto oboru. Dokazuje to ale i renomé, které si soubor vydobyl na vystoupeních po celém světě. Soutěžili a vystupovali v nejrůznějších zemích světa a vždy byli hrdými nositeli kultury Skotska a Spojeného království.

Jejich uniformy sestávají z modré kazajky a kabátu, kiltu klanu MacLean z Duartů (středověký skotský šlechtický klan sídlící na hradě Duart) a z čapky, kterou zdobí chochol opět klanu MacLeanů.

Soubor také nerozlišuje mezi pohlavími, takže se v něm objevilo nemálo skvělých hráček na dudy a bicí. A přestože jsou Shotts & Dykehead převážně skotský soubor, nebránili se ani hráčům z jiných zemí, například z Austrálie, Kanady či Jihoafrické republiky.

Kapela také vystupovala mnohokrát v televizi, zmiňme kupříkladu BBC, RTL a další. Navíc od roku 2003 je soubor sponzorován výrobcem kiltů The House of Edgar - odtud tedy název.