Známý stavitel kytar Jason Schroeder si jednou položil takovouto otázku: Co by se stalo, kdyby těsně po druhé světové válce přišel z armády nějaký podnikavec, který by chtěl stavět masivní elektrické kytary a neměl po ruce nic? Výroba ve čtyřicátých letech se orientovala hlavně na armádu a produkce běžného sortimentu, neřkuli výrobků pro hudební průmysl, byla značně potlačena. Co by asi použil tento stavitel? Jak by to dal dohromady? Čím by byl asi inspirován po svém zážitku? No a protože Schroeder má rád výzvy, chopil se toho vskutku „po americku“. Výsledkem je model World War II, který se stal vlajkovou lodí celé série Radio Lane.
Zajímavé je, že na výrobu tohoto prototypu použil Schroeder vskutku vojenské nebo aspoň vojensky se tvářící materiály a součástky. Jejich využití je někdy dost překvapující. Tak například plátno, které pokrývá top kytary (je do něj zapracované), pochází opravdu z vojenského stanu z tohoto období. Pickguard je hliníkový a svým nýtováním připomíná spoje u bojových letounů. Klasické knoflíky z vysílaček použil na ovládání hlasitosti a tónu. Třípolohový přepínač snímačů je opravdu z winchesterovky, krk je zase z pažby (je to ořech). A takto bychom mohli pokračovat dál - třeba že kufr na nástroj silně připomíná bednu na munici...
Asi takto: Američané umí v kytarovém průmyslu hodně popustit uzdu fantazii, a ne vždy se to povede. Navíc je nutno brát v potaz snahu o zviditelnění se. Nakonec proč ne, je to kšeft jako každý jiný. Někdo může namítnout, že je to trochu na štíru vzhledem k úctě k tomu nesmírnému utrpení, co přinesla válka. Někdo může parafrázovat známé heslo (tedy pro naši generaci) „překovejme meče v pluhy“ (mezi námi, když někdy sleduji televizi - kéž by) - tedy „překovejme meče v kytary“. Taky může zaznít: Když tyhle věci poslouží hudbě, tak proč by to mělo někde hnít? Co vy na to?
