GR-1
Počátkem devadesátých let se jednalo o naprostou senzaci. Najednou měli kytaristé možnost dostat se k velmi precizním, ve většině případů zcela přirozeně znějícím zvukům jiných nástrojů prakticky bez jakéhokoli omezení v počtu hlasů či z hlediska techniky hry. K všeobecné oblibě tohoto polyfonního, čtyřiadvacetihlasého syntezátoru nesporně přispělo i jeho přehledné, vysoce intuitivní ovládání. Z celkem dvou set zvuků, řazených do osmnácti nástrojových sekcí, se staly nejvíce oblíbenými klávesy, sólové smyčce (zajímavě zněly i tahy smyčcem ve Fiddle), saxofony a sólové dechy včetně flétny. Již méně vydařené byly zvuky v sekci Effects a z hlediska doby uvedení i jednotlivé strunné nástroje v oddíle Guitar (i když banjo neznělo špatně). Novinkou a velkou výhodou bylo i zařazení zvuků bicích nástrojů, které se mohly ovládat jak z kytary (dle rozdělení strun či jednotlivých tónů na hmatníku), tak i přímo na hlavním panelu zařízení.
GR-1 navíc obsahovala efekty reverb, delay, chorus a flanger, na každou strunu si uživatel mohl navolit jiný nástroj, počet zvuků a nástrojů se dal pomocí externí karty zdvojnásobit. Další jednoznačnou přednost tvořil čtyřstopý sekvencer s pamětí do dvou tisíc not, kde jedna stopa byla předefinována na použití bicích, další tři se mohly využít dle přání kytaristy.
GR-09
"Nula devítka" se stala logickým pokračováním předchozího modelu s tím, že zde firma ve snaze ještě více přizpůsobit své syntezátory k používání na pódiích výrazněji vsadila na předefinované zvuky a zjednodušenou editaci jednotlivých programů. Model přinesl na jedné straně značně vylepšené zvuky strunných nástrojů, kláves a sólových dechů, na straně druhé výrobci upustili od zařazení sekce bicích.
