Už jsme si v rámci tohoto seriálku přiblížili snad všechno, co bylo nejproslulejším ve spojení s kytarou. Ale zapomněli jsme na něco. Na samotnou kytaru, její části. Takže po nej kytarách, aparátech, krabičkách, modelerech, multiefektech, předzesilovačích, přídavných zařízení, reproduktorech, snímačích, syntezátorech, ovladačích aparátů a efektů se podíváme na části, nejslavnější typy částí kytary. A čím jiným začít než strunami.
Existuje hodně různých anket, kde se vybírají nejlepší struny na elektrickou kytaru. V našich zemích je kytarový národ dle četnosti cca rozdělen mezi zavilé příznivce strun Ernie Ball a neméně přesvědčené fanoušky strun D’Addario. Jeden tábor přesvědčuje druhý, že právě jeho volba je ta správná. Je nutné si ovšem uvědomit, že ve hře je hodně proměnných. Už jenom u strun samotných jde o trvanlivost, zvuk, materiál (nejběžnější je nikl, dále poniklovaná ocel pro jasný tón, čistý nikl se spíše vřelým tónem, nerez s dlouhou životností, chrom pro tlustý tón a polymery potažené struny práskavějšího tónu), vinutí, tvar jádra a síla (nejčastěji se užívají devítky a desítky či hybridy, na třetím místě bývají hybridy mezi .10 a .11). Historicky bychom mohli uvést zejména Fendery (např. 150 či 150XL 9-40 nebo Rock ‘n’ Roll 9-42 a rockandrollové hybridy 3150R 10-38), kdy tato značka měla ve strunách značně navrch před Gibsony.
V řadě nejrůznějších současných anket ale opravdu většinou vévodí dvě značky, Ernie Ball a D’Addario. U první z nich pak sady 2721 Cobalt Regular Slinky, 2223 Super Slinky (9-42), hybridy 2247 (9-46), 2221 Nickel Regular Slinky či 2242 Power Slinky, u druhé kupříkladu EXL120 (09-42), EXL110 Regular Light (10-46) či hodně používané EXL125, hybridy, 09-46.
A kdo jim to šlape na paty? Určitě třeba Dean Markley, GHS Boomers (např. David Gilmour Signature), Fender (třeba 250R Super), RotoSound, DR a další.
