Moog
V roce 1964 zkonstruoval Robert Moog první napětím řízené obvody pro generování a zpracování zvuku - oscilátor a zesilovač - a z nich sestavil jednoduchý syntezátor. V následujícím roce přidal napětím řízený filtr, vytvořil další moduly a firma Moog zahájila výrobu modulárních syntezátorů na zakázku i ve standardizovaných konfiguracích. V roce 1967 vyšla deska Waltera Carlose Switched-on Bach se skladbami Johanna Sebastiana Bacha hranými na syntezátor Moog, která tento nástroj velice proslavila.
Koncem 60. let započal vývoj kompaktního modelu Minimoog vhodného pro koncertní použití. Po mnoha konzultacích s hudebníky a testování několika prototypů označovaných jako Minimoog A, B a C byla v roce 1970 zahájena sériová výroba konečné verze nového nástroje - modelu D. Syntezátor již nemá modulární strukturu, propojení jednotlivých funkčních celků je neměnné. Klaviatura má 44 kláves, nalevo od ní jsou umístěny spínače Glide a Decay a dvě modulační kolečka, která slouží pro ovládání vibráta a pitch-bendu. Každý ze tří VCO (voltage controlled oscillator, napětím řízený oscilátor) generuje šest různých tvarů signálu - trojúhelník, nesymetrický trojúhelník, pilu a tři obdélníkové průběhy s různou šířkou. Pět oktávových poloh je doplněno šestou polohou, ve které oscilátor produkuje subakustické pulsy. VCO3 je možné odpojit od klaviatury a lze jej použít jako zdroj modulačního signálu s konstantní frekvencí. Mixer slouží pro směšování signálů ze tří VCO, generátoru bílého nebo růžového šumu a externího zdroje.
Patentovaný žebříčkový filtr VCF typu dolní propust se strmostí 24 dB/okt přechází při nastavení vysokého činitele jakosti do oscilace, a může tak sloužit jako další oscilátor. Časový průběh amplitudy hraných tónů ovládá VCA (voltage controlled amplifier, napětím řízený zesilovač)zapojený na konci zvukového řetězce. Pro modulaci slouží LFO a dva generátory obálky typu ADR. Na čelním panelu je i konektor pro připojení sluchátek s vlastním regulátorem hlasitosti.
Zvukové možnosti Minimoogu jsou menší než možnosti modulárních systémů, jeho ovládání je však snadné a rychlé. Nástroj si získal velkou oblibu a v mnoha mírně odlišných variantách se vyráběl až do roku 1981. V roce 2002 byl na trh uveden model Mimimoog Voyager, jehož analogové zvukové obvody byly doplněny číslicovým řízením. Nástroj si zachovává snadné, přehledné ovládání a tradiční zvuk, nastavené parametry lze ukládat do paměti a funkce je možné řídit prostřednictvím rozhraní MIDI.
V roce 1973 do firmy Moog nastoupil David Luce, který začal pracovat na vývoji polyfonního syntezátoru. V následujícím roce dokončil prototyp syntezátoru Apollo, který měl být součástí chystaného systému Constellation, k němuž měl patřit ještě monofonní syntezátor Lyra a basový Taurus. Před dokončením byl však vývoj systému Constellation zastaven, Taurus byl na trh uveden samostatně roku 1975 a plně polyfonní syntezátor Apollo se čtyřmi přednastavenými zvukovými barvami, které bylo možné dále upravovat, se stal předlohou pro Polymoog uvedený na trh v téže době. Výsledky vývojových prací na syntezátoru Lyra byly použity při vývoji monofonních syntezátorů Micromoog a Multimoog.
Syntezátorr Moog Taurus je určen pro hru basových partů a namísto obvyklé klaviatury se ovládá klaviaturou pedálovou, která má rozsah 13 tónů. Skříň je uzpůsobena k umístění na podlahu, ovládací prvky jsou na šikmém horním panelu. Dvojice VCO produkuje pouze pilový a obdélníkový průběh, VCF (voltage controlled filter, napěím řízený filtr) je tradiční Moog-LPF (low pass filter). VCA a VCF se řídí jednoduchými generátory obálky. Dvěma posuvnými ovladači lze nohou ovládat naladění filtru a hlasitost. Trojice nožních spínačů ovládá portamento, doznívání a oktávovou transpozici. Další tlačítka, také ovládaná nohou, přepínají tři přednastavené zvukové barvy Tuba, Bass a Taurus. Při sepnutí tlačítka Variable lze parametry syntezátoru volně nastavit. Ovládací prvky pro jejich řízení jsou zapuštěny v prohlubni chráněné víčkem.
Na počátku 80. let se začal vyrábět nový Taurus II. Má skříň bez ovládacích prvků, rozsah klaviatury byl zvětšen na 18 tónů. Ovládací prvky jsou umístěné ve skříňce na stojanu a byly doplněny o kolečka Modulation a Pitch-bend. Elektronické obvody syntezátoru Taurus II jsou prakticky shodné s Moog Rogue. Výroba skončila kolem roku 1983.
Polymoog byl představen již v roce 1974 na veletrhu NAMM, do prodeje se dostal až na počátku roku 1976. Nástroj se nejprve nazýval Polymoog Keyboard, později bylo jeho označení změněno na Polymoog Synthesizer a původní název dostala nová, zjednodušená verze uvedená na trh na přelomu let 1977 a 1978. Plně polyfonní Polymoog s osmi přednastavenými a jednou plně editovatelnou zvukovou barvou nedosáhl očekávaného obchodního úspěchu, nástroje byly drahé a velice poruchové. Výroba skončila na počátku 80. let.
Podrobné informace o Robertu Moogovi a nástrojích firmy Moog najdete v druhém dílu knihy Elektrofony. Ukázky si můžete prohlédnout na www.uvnitr.cz/knihy.html.
