Ve 20. letech požádal kytarista George D. Beauchamp nástrojaře Johna Dopyeru o přestavbu své steel kytary s cílem dosáhnout hlasitějšího zvuku. Připojení trychtýřového zvukovodu nemělo požadovaný výsledek a John Dopyera se svým bratrem Rudolphem začali experimentovat s hliníkovými rezonátory připojenými ke kobylce.
Prototypy byly úspěšné, Beauchamp s Dopyery založili v Los Angeles společnou firmu National String Instrument Company a v roce 1927 začali s výrobou nástroje se třemi rezonátory. Kovové díly vyráběl ve své dobře vybavené dílně Adolph Rickenbacher, který se brzy stal hlavním technikem firmy. Beauchamp od poloviny 20. let experimentoval také s elektrickým ozvučením a vyrobil v té době první prototyp nástroje s jednou strunou, upevněnou na dřevěné desce a snímanou elektrickou gramofonovou přenoskou.
Pro neshody John Dopyera z firmy National v roce 1928 odešel a založil firmu Dobro Manufacturing Company. Zanedlouho firmu opustil i Beauchamp a po několika měsících pokusů vyrobil s pomocí spolupracovníka z firmy National Paula M. Bartha elektromagnetický snímač se dvěma proti sobě umístěnými podkovovými magnety, mezi nimiž procházely struny nástroje. Pod strunami byla umístěna cívka s pólovými nástavci. Funkce snímače, na rozdíl od dříve navržených řešení, nezávisela na jeho fyzickém kontaktu s rezonančním tělem nástroje a nový snímač poskytoval čistší a silnější signál. Další Beauchampův spolupracovník z firmy National, Harry Watson, vyrobil z jednoho kusu javorového dřeva tělo a krk nového nástroje, kterému se podle nezvyklého tvaru začalo říkat Frying Pan (Pánev). 2. června 1934 podal Beauchamp patentovou přihlášku a 10. srpna 1937 získal na svou elektrickou kytaru patent 2,089,171.
V roce 1931 založili Beauchamp s Rickenbacherem a dalšími několika spolupracovníky firmu Ro-Pat-In Corporation, kterou zanedlouho přejmenovali na Electro String Instrument Corporation. Nástroje prodávali pod značkou Rickenbacher Electro. Bratranec Adolpha Rickenbachera Edward Vernon Rickenbacker – Captain Eddie, byl známý vojenský letec z I. světové války a Rickenbacker bylo tehdy slavné příjmení. Adolph Rickenbacher si později změnil i své příjmení na Rickenbacker a stejně bylo v roce 1949 změněno i označení nástrojů.
Podle prototypu byla v roce 1932 zahájena výroba prvních elektrických steel kytar Frying Pan a nástroje dostaly oficiální označení Electro Hawaiian. Vyráběly se v šestistrunné a sedmistrunné verzi s menzurou 22 1/4” nebo 25 3/8”. Podle menzury byly označovány jako A–22 nebo A–25. Tělo a krk nástrojů tvoří dutý hliníkový odlitek. Na rozdíl od obvyklých havajských kytar mají kytary Frying Pan oblý profil krku, takže na ně lze hrát i jako na španělskou elektrickou kytaru. Rozměry základní šestistrunné verze A–22 jsou 74 x 18 x 4 cm. První verze neměla žádné ovládací prvky. V roce 1934 byl doplněn regulátor hlasitosti a v roce 1935 ještě tónová clona. Výroba byla zastavena v roce 1950. V roce 1954 byl model A–22 znovu uveden na trh a jeho výroba skončila v roce 1958. V polovině třicátých let se cena kytary Frying Pan se zesilovačem pohybovala mezi 125 a 175 dolary. První elektrické havajské kytary Rickenbacher používalo mnoho ve své době slavných kytaristů, například Sol Hoopii nebo Dick McIntyre.
S novým snímačem byla vytvořena řada nástrojů Rickenbacher Electro String, především kytar a mandolín. Vyvinuty byly i elektrické housle, viola, violoncello, harfa a klavír. Mnoho nástrojů se vyznačovalo neobvyklým tvarem a použitím netradičních materiálů. Těla a krky nástrojů, odlévané z kovu nebo plastu, se vyráběly podle patentu 1,881,229 Arthura Primrose Younga ze 4. října 1932.
První elektrifikované španělské kytary Rickenbacher Electro Spanish vyráběné od roku 1932 firmou Electro String Instrument Corporation z Los Angeles mají dřevěné duté tělo s plochou horní deskou a malými výřezy ve tvaru „f”. Krk je připojen k tělu v místě 14. pražce a je zakončen hlavou s výřezy. V roce 1935 se objevil větší koncertní model Ken Roberts. Jeho krk s hmatníkem s dvaceti dvěma pražci je k tělu připojen v místě 17. pražce. Nástroj je vybaven Kauffmanovým tremolem Vib-Rola. Oba nástroje jsou osazeny snímačem se dvěma podkovovými magnety, který vyvinul George Beauchamp na přelomu 20. a 30. let.
Další informace o Beauchampových elektrických kytarách najdete v knize Elektrofony I, kterou distribuuje vydavatelství Muzikus. Ukázky si můžete prohlédnout na www.uvnitr.cz/knihy.html.
