Doprovodná kytara XXX
Septakordy VI
Vítám vás u dalšího, koukám, že už třicátého dílu, našeho kytarového workshopu. Minule jsme procvičovali spojování „majových sedmiček“ pomocí obratů septakordů v tzv. drop 2 voicingu. Dneska budeme pokračovat ve stejném duchu, tedy procvičovat a zase procvičovat. Tentokráte však nezůstaneme pouze u majových sedmiček, ale přidáme i ostatní kategorie septakordů, jako dominatní septakordy či mollové septakordy. Jako harmonický materiál k cvičení jsem vzal asi nejpoužívanější akordový postup, a to spoj tzv. II.-V.-I.
II.-V.-I. cvičení
Asi se budete ptát, co zde znamenají ta čísla II.-V.-I. ? Je to velmi prosté, označují jednotlivé harmonické funkce. To znamená druhý, pátý (dominanta) a první (tónika) stupeň. Když to převedu například do tóniny C dur, znamená to, že budu hrát druhý stupeň, tedy akord Dm7, za ním pátý stupeň, akord G7, no a zakončíme prvním stupněm, tónikou Cmaj7. Vzpomínáte ještě na harmonizaci stupnic z minulých dílů? Tomuto postupu, tedy II.-V., se také velmi často říká dominantní jádro, které zpravidla směřuje do tóniky, a to buď durové a nebo do mollové. Jde o velmi častý a jasně slyšitelný postup, který najdeme v mnoha jazzových standardech, ale vlastně i v rockových písničkách. Našim úkolem dnes ale není zkoumání a hledání dominantních jader, nýbrž procvičovaní spojovaní akordů pomocí jejich obratů v drop 2 voicingu. Tento postup si půjčíme pouze jako funkční, jasný a jednoduchý harmonický materiál. Dnes budeme hrát dominantní jádro směřující do dur. Pro příklad jsem vzal tóninu F dur. Spoj II.-V.-I. v F dur představují akordy Gm7-C7-Fmaj7. Jako v minulém díle se nyní pokusíme akordy spojit pomocí obratů tak, abychom jednak neskákali po celém hmatníku, což nezní moc dobře, a jednak aby náš spoj byl logický a dobře zněl a taky se dobře hrál. Nejprve začneme na vrchních čtyřech strunách. Tedy náš nejnižší tón bude na struně D.
V Příkladu 1 začneme akordem Gm7 od základní tónu (opět připomínám, že pracujeme pouze s drop 2, bez tenzí bez vynechávání tónů atd.). Ten spojíme s C7 v obratu od kvinty (viz noty) a tóniku zahrajeme od základního tónu, tedy od F. Tento spoj se krásně jednoduše hraje a slyšíte sami, že i výborně zní. Nyní zkusíme úplně stejný spoj, jen půjdeme na strunu A (Příklad 1b). No a pro úplnost si to samé vyzkoušíme ještě na struně E. V Příkladu 2 necháme stejné akordy, jen začneme tentokráte akordem Gm7 v obratu od tercie. Tedy Gm7/B♭. Ten spojíme s akordem C7 hraným od septimy a na primu klesneme s naším basem dolů a zahrajeme ji tentokrát od tercie, tedy Fmaj7/A. Tento spoj si vytvoříme rovněž na všech strunách (viz noty). Na struně A se nám akordy už nebudou hrát tak pohodně jako na struně D, zvláště obrat mollového septakordu od tercie může dělat ze začátku trochu problémy, ale věřím, že to zvládnete. Výsledek stojí určitě za to. Pro úplnost si to samé zkuste i struně E. V praxi bych na struně E sice raději použil drop 3, ale dnes procvičujeme pouze drop 2.
V Příkladu 3 začínáme hrát akord Gm7 v často používaném obratu od kvinty. Následuje C7 v základním tónu a tóniku Fmaj7 zahrajeme v „odpočinkovém“, ale hezky znějícím obratu od kvinty, tedy od C. I tento spoj zní, myslím, moc hezky. Rovněž pak opakujeme na všech strunách. V posledním Příkladu 4 naše dominantní jádro začíná Gm7 od septimy. Na struně D se nám tento obrat hraje výborně pomocí barré. S akordem C7 ho spojíme obratem od tercie a celou sekvenci zakončí tentokráte Fmaj7 od septimy. V notách dole najdeme pro dnešek ještě jedno cvičení. Zapsal jsem rytmus, jednu z mnoha možností, jak spojit dvě dominantní jádra, které na sebe navazují. Tedy postup Em7-A7-Dmaj7-Dm7-G7-Cmaj7. Podívejte se na to, naučte se to, nechte se tím inspirovat a třeba zkuste hledat další možnosti. Poslouchejte, jak jednotlivé spoje zní, a zkuste si ten zvuk či jednotlivé barvy zapamatovat. Nezapomeňte při obratech sledovat, kde leží základní tón. Pomůže vám to v transponovaní jednotlivých tvarů akordů. Přeji mnoho zábavy.
