Hola, kolegové kytaristé, dnes tady máme poslední a závěrečný díl našeho seriálů o akordech. Věřím, že alespoň některé s vás jsem něčemu přiučil či něčím inspiroval. Tento závěrečný díl bych rád věnoval takovému stručnému shrnutím všech důležitých témat, která jsme zde rozebírali. Všechna tato témata jsou daleko podrobněji probrána v jednotlivých dílech.
Proč je dobré tohle všechno znát?
Abyste správně pochopili všechny vztahy a zákonitosti a nehráli pouze obrázky na hmatníku, je potřeba tomu jazyku „gétřinátek“ a „změnšáků“ dobře porozumět. Jen tak můžete naplno využít krásu a možnosti celé harmonie. Samozřejmě někteří kytaristé můžou namítat, že si vystačí s jednoduchými power akordy, ale věřte, milí kolegové, je to jako mít křídla a nemoct létat.
Znalost tónů na hmatníku
Orientace na hmatníku je nejen pro správné čtení akordových značek prostě nutná. Existuje mnoho způsobů, jak se tóny na hmatníku naučit. Například můžete prostě číst noty, to vás donutí onen tón, který je v zápise napsaný, prostě najít atd.
Intervaly
Pokud už jste se tedy rozhodli, že do toho půjdete a něco se naučíte, dostali jsme se právě k nejdůležitější části celé hudební teorie, a tou jsou intervaly. Intervaly jsou vzdálenosti mezi jednotlivými tóny. Každá tato vzdálenost - interval - má svůj název a specifický zvuk a slouží jako definice názvu akordu a určuje jeho vlastnosti (kvalitu). Všechny intervaly jsou detailně popsány v minulých lekcích, ale určitě je najdete i v jakékoliv učebnici.
Je potřeba je nejen znát na hmatníku, tedy umět je najít - zahrát, ale také je umět slyšet. Na procvičování sluchu existuje mnoho pomůcek, jako například zpívání intervalů. Kytaristé, zpívejte si intervaly každý den, můžete si pro pomoc například vybavit nějakou písničku, která určitým intervalem začíná, apod.
Power akordy
Velmi častým způsobem, jak vytvořit doprovodnou linku, je hraní tzv. power akordů. Power akord není akord v pravém slova smyslu, jde pouze o interval kvinty. Někdy ještě okrášlený oktávou. Tento typ akordů najdeme především u rockových či metalových kytaristů. Co se týče obratu power akordů, víme, že power akord je interval čisté kvinty a obratem čisté kvinty je čistá kvarta (např. obratem G-D je D-G).
Co a je a jak vzniká kvintakord?
Kvintakord je souzvuk tří tónů (intervalů) - primy, tercie a kvinty. Máme tyto druhy kvintakordů: durový (1, 3, 5), mollový (1, -3, 5), zmenšený (1, -3, 5♭), zvětšený (1, 3, 5+ nebo 5#).
Základní způsoby tvorby kvintakordů
Všechny druhy kvintakordů můžeme na hmatníku vytvořit řekněme dvěma zakládáními způsoby. Pokud intervaly (tóny akordu) máme v rámci jedné oktávy, mluvíme o tzv. úzké harmonizaci, např. 1-3-5. Pokud bychom chtěli „větší“ zvuk, můžeme pochopitelně hlasy násobit, např. 1-3-5 a 1-3.
Druhý způsob je tzv. široká harmonizace. Akord skládáme ze dvou oktáv. Pořadí tonů bude 1-5-3. Zde se často používá také voicing 1-5-8-3. Tedy ještě tam vsuneme z důvodů lepší hratelnosti oktávu. Oba způsoby můžeme pochopitelně různě spolu kombinovat.
Obrat kvintakordu
Pokud pořadí tónu - intervalů - změníme a na první místo dáme buď tercii či kvintu, mluvíme o tzv. obratech akordů. Můžeme je tedy poskládat jak v úzké, tak v široké harmonizaci. V úzké harmonizaci máme tedy tyto možnosti: 1-3-5, 3-5-1 a 5-1-3. U široké harmonizace máme tvary: 1-5-3, 3-1-5, 5-3-1. Podrobněji vše najdete v příslušných dílech workshopu.
Zápis obratů akordů
Pokud jste se rozhodli daný obrat zapsat, je to velmi jednoduché. Použijeme k tomu tzv. lomených akordů. Například C/E. První údaj značí akord, to, co je pod lomítkem, vyznačuje bas, který je nad ním. U těchto lomených akordů můžeme dát do basu pochopitelně i jakýkoliv jiný neakordický tón.
Kvintakordy s přidanou devítkou - Xadd9
Pokud vezmete jakýkoliv tvar durového nebo mollového kvintakordu a přidáme k němu interval velké 9 (nóny), vznikne krásný akord s označením Xaad9. Pozor, nepleťte si tento akord se značkou X9 (viz dále). Velmi časté voicingy jsou například 1-3-5-9, 1-5-9-3 či obraty 3-1-9-5 nebo 5-9-3-1.
Septakordy
Pokud ke kvintakordu přidáme interval septimy, ať už velkou nebo malou, mluvíme o tzv. septakordu. Máme následující druhy sedmiček: Xmaj7 1-3-5-7 (velký), X7 1-3-5-7♭ (dominantní), Xm7 1-3♭-5-7♭ (mollový), Xm7/5♭ 1-3-5♭-7♭ (polozmenšený, half-diminished), Xdim 1-3♭-5♭-7♭♭ (zmenšený, diminished).
Septakordy na hmatníku
Septakordy můžeme sestavit řekněme třemi základními způsoby. V prvním případě necháme intervaly v akordu tak, jak jdou ve stupnici za sebou, tedy 1-3-5-7. Dále tzv. voicingem drop2, tj. vezmeme druhý tón akordu a přesuneme ho za ostatní intervaly o oktávu výš. Vznikne nám souzvuk 1-5-7-3. No a třetím způsobem je voicing drop3, v němž přesuneme třetí tón akordu o oktávu výš, tj. 1-7-3-5. Všechny způsoby spolu pochopitelně můžete libovolně kombinovat.
Obraty septakordů v drop 2 a drop3
Každý septakord můžeme hrát ve čtyřech obratech. Od základního tónu, od tercie, od kvinty a od septimy. To vše můžeme samozřejmě dělat na všech strunách. Začneme tedy sestavením obratů septakordu v drop 2. Intervaly budou uspořádány 1-5-7-3 (základní tvar). První obrat postavíme od tercie 3-7-1-5. Další od kvinty 5-1-3-7 a poslední od septimy 7-3-5-1.
U obratů septakordů v drop 3 máme jednotlivé tvary v tomto následujícím uspořádání: základní tvar 1-7-3-5, od tercie 3-1-5-7, od kvinty 5-3-7-1 a od septimy 7-5-1-3.
Pokud se podíváte o několik dílu zpět, najdete vše podrobně vysvětlené a rozkreslené do hmatových diagramů s cvičeními.
Redukované sedmičky 1-3-7 a 1-7-3
Nyní si uděláme takovou malou přípravu na použití tzv. tenzí, tj. devítek, jedenáctek a třináctek. Při běžném jazzovém doprovodu nám na kytaru dobře zní čtyřzvuky. Bohužel s přidáním tenzí už nám vzniká pěti- a vícezvuk. Je tedy potřeba akordy trochu redukovat. Zachováváme důležité intervaly, a to tercii a septimu, a přidáváme k nim ještě zaklání tón. Tím vznikne důležitý trojzvuk primy, tercie a septimy. Takto zredukované septakordy můžeme vytvořit dvojím způsobem: 1-7-3 nebo 1-3-7. Oba můžeme samozřejmě kombinovat. Zvládnutí těchto redukovaných akordů považuji za naprostou samozřejmost. Pokud se tohle dobře naučíte, budete schopni v jakékoliv situaci dobře a úsporně doprovodit téměř jakýkoliv jazzový standard přímo s listu.
Tenze septakordů - nóna (9)
První tenzí, kterou můžeme k septakordu přidat, je tenze devítky (nóny). Přidáním devítky do akordu můžeme získat dvě základní odlišné barvy. Bud použijeme vekou devítku, nazývanou také „natural 9th“, a tím získám příjemnou, spíše jasnou barvu, která se krásně pojí s téměř se všemi typy septakordů, např. Xmaj7/9, Xm7/9 či X9.
Druhou a velmi důležitou barvou či funkcí jsou tzv. alterované 9, tedy snížené (9♭) či zvýšené (9#). Ty se používají především ve spojení s dominantou, tj. X7/9♭ a X7/9#. Tyto tenze dodávají dominantním akordům velmi důležité napětí.
Tenze septakordů - undecima (11)
Jak k mollovým, tak k durovým sedmičkám můžeme přidat další tenzi, a to jedenáctku (undecimu). Pro příklad si zkuste mollovou sedmičku Xm11 ve velmi používaném voicingu 1-3♭-7♭-11 nebo například voicing bez tercie 1-5-7♭-11.
U durových akordů s velkou septimou se často můžeme setkat s akordem označeným Xmaj11#. Tedy zvětšená undecima. Pro tento akord můžeme používat intervaly 1, 3, 5♭ (4#) nebo 11# a 7.
Tenze septakordů - tercdecima (13)
Třináctku, nebo chcete li správně tercdecimu, přidáváme nejčastěji jak k dominantám, tedy septakordům s malou septimou, např. G13, tak i k akordům s velkou septimou, jako je např. Gmaj13. U dominantních akordů se pak také často můžeme setkat i s alterací 13♭. Třináctku můžeme pro rychlejší nalezení chápat jako sextu hranou o oktávu výš. No a alterovanou 13♭ zase jako o oktávu výš hranou zvýšenou kvintu 5#.
Závěr
Informace, které zde vidíme, jsou opravdu takovým přehledem toho, co jsme za čtyřicet dílů probrali. Jedná se o naprosté základy a myslím, že by je měl znát každý kytarista. Pracujte na tom, studujte dál, buďte zvídaví a kreativní.
Přeji vám, ať se daří!
