Kvarty
Dnes se dostaneme k dalšímu intervalu, ke kvartě. Čistou kvartu můžeme zahrát tak, že položíme prst napříč přes hmatník.
Dáme-li si pozor na to, abychom měli prst kolmo ke strunám, máme poměrně velkou záruku, že dvojzvuk čisté kvarty, který se ozve, bude intonačně v pořádku. Setkáme se však i s figurami, kde nemohu zahrát čistou kvartu jedním prstem. Třeba proto, že je tato figura v takové poloze, že to jedním prstem prostě "neumáčknu", zvláště vychází-li to na 4. prst. Pokud zahraji kvartu dvěma prsty, musím být obezřetnější vůči intonaci, abych měl prsty přesně pod sebou.
Pokud hrajeme každý tón zvlášť, hrajeme kvartu také jedním prstem tak, že máme prst položený přes obě struny, na nichž chceme kvartu zahrát, a poslední článek prstu použijeme jako "kolébku" (jelikož jsem se dosud nesetkal s jednotným názvem této techniky, chápejte slovo "kolébka" jako neologismus, kterým se budu snažit tuto techniku vysvětlit, pozn. autora). Tento způsob hry nám ušetří spoustu pohybu na hmatníku. Dáme-li si opravdu při cvičení záležet, později to oceníme jak při studiu náročných a rychlých figur, tak při improvizaci. Když si poslechneme (a nebo ještě lépe podíváme se) improvizace Billyho Sheehana, zjistíme, kolik parády se dá udělat na dvou strunách za minimálního pohybu jednoho prstu levé ruky, když se tato technika dožene až do virtuozity. On sám klade velký důraz na pohyblivost posledních článků prstů (a ne jen levé ruky). Někdo si možná řekne: "No jo, Billy, to se mu to hraje, když to umí." Ale pozor, ani on se s tím nenarodil. Na jednom z jeho workshopů jsem ho na vlastní boltce slyšel mluvit o tom, jak se to musel tvrdou dřinou učit. Pojďme tedy společně na to. Snad vás při tom bude těšit stejně jako mě vědomí, že i Billy to musel tvrdě namakat.
Dnes opět praštíme dvě mouchy jednou ranou, když, si zároveň trochu usadíme tónový materiál. Rozebereme si v intervalech, v tomto případě tedy v kvartách, stupnici G dur. Nejprve si ji velmi pomalu přehrajeme ve dvojzvucích vertikálním prstokladem. Ve II. poloze zmáčkneme 2. prstem současně struny E a A tam, co by byl 3. pražec. Ozvou se nám tedy tóny G a C. Pak 4. prstem stále na strunách E a A zmáčkneme tóny A a D v místě 5. pražce, dále 1. prstem na strunách A a D zmáčkneme tóny H a E. Abychom dodrželi tónovou řadu stupnice G dur, musíme teď zahrát zvětšenou kvartu, na A struně 2. prstem C a na D struně 3. prstem Fis. Dále pak 4. prstem tóny D a G. Na strunách D a G pak zmáčkneme 1. prstem tóny E a A. Dále pak 3. prstem tóny Fis a H a pak 4. prstem tóny G a C. A to celé zpět.
Teď si dáme tutéž stupnici horizontálním prstokladem s výměnou poloh. Ve III. poloze na strunách E a A 1. prstem zmáčkneme tóny G a C, pak 3. prstem tóny A a D. Teď následuje výměna polohy. Stále na strunách E a A, ale teď už v VII. poloze 1. prstem tóny H a E. Teď přijde opět zvětšená kvarta, takže 2. prstem tón C a 3. prstem Fis. Dále 4. prstem tóny D a G. Zůstáváme stále v VII. poloze ale přejdeme na struny A a D, takže 1. prstem E a A, 3. prstem tóny Fis a H a 4. prstem tóny G a C. A tak stejně zpět.
Tento příklad výměny poloh samozřejmě není jediný, používá se jich mnohem více. Když jsme si dvojzvuky "osahali" intonaci, budeme to celé hrát znovu, ale teď "separate notes" neboli každou notu zvlášť. Tím si procvičíme již zmíněnou "kolébku" posledních článků prstů. Ještě je potřeba zmínit jednu důležitou věc, malík se ve všech případech tímto způsobem použít nedá. Nemá potřebnou sílu k udržení dvou strun, a navíc každému z nás příroda nadělila jiné dispozice. Takže, kde to jednoduše neumáčknu, řeším to pohybem ze struny na strunu, je to něco mezi skokem a skluzem. I to je potřeba velmi pečlivě cvičit, abychom byli schopni zahrát interval vázaně. Tedy do toho a myslete na to, že "practice makes perfect". I tato slova jsem slyšel z úst mistra Sheehana.
