Bernard Edwards - Bass profil

Jeden z nejvlivnějších baskytaristů přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, který si vydobyl jméno nejen coby super funkový basista nebo polovina autorského dua kapely Chic, ale i coby špičkový producent, který pomohl produkovat nejúspěšnější alba Diany Ross, Madonny, Roberta Palmera, Roda Stewarta a dalších.

Je spojený především se značkou Music Man, v oblibě měl ale i B. C. Rich Eagle a od konce osmdesátých let hrál i na Spectora. Jeho syn Bernard Edwards, Jr. Zvaný „Focus...“ je v současnosti velmi ceněný producent, který spolupracuje s takovými hvězdami, jako jsou Jennifer Lopez, Beyoncé Knowles, Christina Aguilera nebo 50 Cent.

New York

Bernard Edwards se narodil 31. října 1952 v Greenvillu v Severní Karolíně. Prvních deset let svého života prožil právě v tomto městě. V deseti letech se přestěhoval s rodiči do newyorského Brooklynu, kde se začal dostávat k hudbě. Během studia na základní škole začal hrát nejprve na saxofon, aby se zakrátko seznámil s baskytarou. Přestože hodně nasával rockovou hudbu, jeho největším vzorem byl James Jamerson a zvuk Motown, což nakonec potvrdil i v nejslavnější kapele, kde působil.

Chic

V roce 1970 se Bernard potkal s kytaristou Nilem Rogersem a okamžitě si padli do noty. Začali spolu vystupovat v různých lokálních kapelách a založili rockovou kapelu The Boys, kterou později přejmenovali na The Big Apple Band a se kterou měli na newyorské scéně slušné úspěchy. Přes zájem nahrávacích společností ale k podpisu smlouvy nedošlo a v roce 1976 se rozhodli přejmenovat na Chic, neboť jiná kapela The Big Apple Band už zaznamenala úspěch s několika singly.

Chic k sobě přibrali bubeníka Tonyho Thompsona a vedle vlastních skladeb hráli i jako nájemná kapela pro další umělce. Během roku se ke kapele ještě přidali klávesista Raymond Jones a zpěvačky Norma Jean Wright a Luci Martin. V téhle sestavě natočili první skladby a podepsali smlouvu se společností Atlantic Records.

První album vydávají ještě v roce 1977 a dostávají se s ním na 27. příčku žebříčku v USA, dostávají zlatou desku a především bodují v tanečních hitparádách po celém světě se skladbami Everybody Dance a Dance Dance Dance. Oproti rockovým počátkům ze začátku sedmdesátých let se jedná o funky disco napsané a produkované dvojicí Edwards-Rogers.

Pokud měla první deska úspěch, ta druhá ji ještě překonala, a to přesto, že místo Normy Jean Wright přišla jiná zpěvačka, Alfa Anderson. Platinami v USA a Kanadě ověnčená C’est Chic vyšla v roce 1978 a obsahovala dva hity - Le Freak, který se dostal v mnoha hitparádách na první místo a prodalo se ho více než šest milionů kopií, a I Want Your Love.

Chic byli vůbec spíše singlová kapela, což potvrdili následujícím albem Risqué z roku 1979. Singl Good Times, podobně úspěšný jako Le Freak, je jednou z nejkopírovanějších skladeb historie. Basová linka inspirovala Johna Deacona k napsání Another One Bites the Dust a použili ji i Daft Punk, samotná skladba inspirovala hned několik dalších umělců, včetně Blondie nebo raperů Sugarhill Gang.

Až do rozpadu v roce 1983 vydali Chic ještě čtyři další desky s nepříliš velkým úspěchem. Alba se již téměř neprodávala a singly se dostávaly stále níž v žebříčku, až se umisťovaly pouze v tanečních hitparádách. V roce 1983 se dvojice Edwards a Rogers rozešla.

Produkce a hostování

Ještě během působení s Chic začali Edwards a Rogers produkovat desky pro jiné umělce, ať již společně, nebo každý zvlášť. Do roku 1983 tak vznikly nahrávky Normy Jean Wright, Sister Sledge, nejúspěšnější album Diany Ross Diana nebo debutové album Debbie Harry Koo Koo.

Po rozpadu Chic natočil Edwards nejprve sólové album Glad To Be Here a hostoval na deskách Davida Bowieho (v Rogersově produkci ) Let’s Dance a Paula Simona Hearts and Bones. O rok později natáčel pro Madonnu Like a Virgin (opět v Rogersově produkci ) a během osmdesátých let produkoval a natáčel další desky Diany Ross, Roberta Palmera, Micka Jaggera, Jerryho Goldsmithe, bondovky Johna Barryho A View To Kill, kapely ABC, hitovou desku Roda Stewarta Out of Order, Joe Cockera, Duran Duran, The Hunter Ronson Band zpěváka Iana Huntera a Bowieho kytaristy Micka Ronsona.

V devadesátých letech se ještě podepsal pod další desky Roda Stewarta, Tiny Turner Simply the Best a Roberta Palmera.

The Power Station

V roce 1984 založili zpěvák Robert Palmer, bubeník Chic Tony Thompson, basista John Taylor a kytarista Andy Taylor (oba Duran Duran), superskupinu The Power Station, pojmenovanou po newyorském studiu, kde kapela a první album vzniklo a kde také často natáčeli Chic. Bernard Edwards nejen produkoval první desku kapely, ale rovněž krátce působil i jako její manažer a s Palmerem pro kapelu napsal i jednu skladbu. Deska měla v USA solidní úspěch a kapela odjela turné, aby se na konci roku rozpadla.

V roce 1995 se dali opět dohromady, ale osobní problémy přinutily Johna Taylora, aby projekt opustil ještě před natáčením nové desky. Jeho místo zaujal právě Edwards, který desku i produkoval, přestože se neúčastnil psaní materiálu. Deska vyšla v roce 1996 pod názvem Living in Fear již po Edwardsově smrti a na následujícím turné ho nahradil Guy Pratt (Pink Floyd, Roxy Music, Michael Jackson).

Chic - druhý pokus

V roce 1989 se Edwards s Rogersem setkali na Rogersových narozeninách v klubu China v New Yorku. Kapela poskládaná z muzikantů, kteří se právě objevili v klubu, zahrála i několik skladeb Chic a oba tahouni kapely zjistili, že jim to opět funguje, a rozhodli se skupinu obnovit. Dali dohromady jinou partu muzikantů a v roce 1992 vydali kritikou ceněné album Chic-sim. Přestože se komerční úspěch desky nekonal, kapela se vydala na úspěšné světové turné a až do roku 1996 normálně fungovala.

V roce 1996 byl Nile Rogers jmenován, spolu se Steve Winwoodem, producentem roku JT Super Producer a v rámci tohoto ocenění odehrál spolu s Chic koncert v Tokiu. Bernard Edwards si již během dne stěžoval na nevolnost, ale odmítl zrušit koncert. Během koncertu pak omdlel a několikrát se musel rozdýchávat, nicméně koncert absolvoval a po koncertě odešel na svůj hotelový pokoj. Tam ho ráno Rogers našel na gauči před puštěnou televizí. Bernard Edwards zemřel 18. dubna 1996 na zápal plic.