Bass profil - Timothy B. Schmit

Baskytarista a zpěvák, známý především z kapel Eagles a Poco, který se ale uplatnil i jako studiový muzikant a především skvělý doprovodný zpěvák, ideální pro harmonické vokály. Během své kariéry výrazněji spolupracoval i se Steely Dan, Toto, Ringem Starrem nebo americkým písničkářem Jimmym Buffettem.

Sacramento

Timothy Bruce Schmit se narodil 30. října 1947 v kalifornském Oaklandu. Vyrůstal ale ve vedlejším Sacramentu. Jako pro spoustu dalších, i pro Timothyho Schmita byli ranou inspirací The Beatles, jejichž písničky poslouchal v rádiu a učil se na nich zpívat a hrát na basu. Dokonce se mu dvakrát poštěstilo je vidět naživo, pokaždé v domovském Sacramentu.

První kapelou, ve které Timothy působil, byli folkrockoví Tim, Tom & Ron, které založil v roce 1962. Tahle parta postupně měnila styl a sním i názvy. Jednu dobu hráli po vzoru The Beach Boys surf rock a jmenovali se The Contenders. Pak se přejmenovali na New Breed a později na Breed a hráli podobnou hudbu jako The Animals. Pod názvem Breed vydali v roce 1965 první singl Green Eyed Woman. Pak ovšem opět změnili jméno na Glad a v roce 1968 vydali album Feelin’ Glad.

Poco

V roce 1968 se Timothy zúčastnil konkurzu do country-rockové kapely Poco, kterou dal dohromady bývalý zpěvák a kytarista Buffalo Springfield Richie Furay. Přestože dali Poco nakonec přednost basistovi Randymu Meisnerovi, Timothyho si zapamatovali a o necelé dva roky později, když se Randy Meisner rozhodl odejít během natáčení první desky, už zavolali přímo Timothymu, který tak do kapely nastoupil v září 1969.

S nástupem do Poco začala vlastně Timothyho plnohodnotná profesionální kariéra. Dostal se tak do kapely, která měla nahrávací smlouvu a jejíž první deska, vydaná o rok dříve, dosáhla na 68. místo žebříčku Billboard.

Hned po nástupu se Timothy zúčastnil natáčení eponymního alba Poco (1970), na kterém se již podílel i autorsky. Především závěrečná, více než osmnáctiminutová Nobody’s Fool/El Tonto de Nadie, Regresa, složená celou kapelou, je skvělým počinem, neboť kombinuje country rock s dlouhými improvizovanými pasážemi ukotvenými v blues. Obsahuje spoustu zvratů, jak harmonických tak rytmických, a stavbou připomíná art rock. Deska se dostala na 58. místo žebříčku Billboard a umístila se i v kanadské hitparádě, její prodejnost však nikterak výrazně nepřekonala první desku.

Živá deska z následujícího turné Deliverin’ zaznamenala první výrazný úspěch kapely, neboť se umístila v top 20. Další studiová deska A Good Feelin’ to Know (1972) však opět znamenala prodejní stagnaci a nedostala se ani do top 50.

Timothy Schmit v kapele působil až do roku 1977 a natočil s nimi dalších šest alb, z nichž ale žádné výrazněji neuspělo ani u kritiky, ani u fanoušků. Vždycky ale na alba přispíval skladatelsky a je podepsán minimálně pod jednou skladbou na každém albu. Timothy Schmit albový neúspěch kapely vysvětloval: „Byli jsme známí spíše jako živá kapela. Náš živý materiál se nějak nepodařilo dobře zachytit ve studiu. Na pódiu jsme měli obrovskou energii, ale když jsme slezli z pódia, byla tam nějaká nepřirozenost. Ke konci našich koncertů jsme vždycky začali jamovat a to jsme si užívali.“

Úspěch kapely se dostavil s prvním albem, na kterém Timothy nepůsobil. Nutno dodat, že se pak jako host objevil na studiových albech Inamorata (1984) a Legacy (1987), a také na živém albu The Last Roundup z roku 2004.

The Eagles

Timothy Schmit se poprvé dostal k někomu z Eagles během společných koncertů Poco a Lindy Ronstandt, z jejíž doprovodné kapely Eagles vzešli. Když potom nastalo pnutí mezi kapelou a basistou Randym Meisnerem (ano, tím, kterého Timothy nahradil v Poco), jediným kandidátem na jeho místo byl právě Timothy Schmit. Ten byl v té době nespokojen se stagnací v Poco a rozmýšlel se, co bude dál dělat. Nabídka Eagles tak přišla v pravý čas.

Hned po jeho nástupu do kapely začali Eagles pracovat na dalším studiovém albu. Zamýšleli vydat dvojalbum, po dvouletém úsilí byli schopni dát dohromady písničky jen na jednu desku, a tak v roce 1979 vydali The Long Run. Kritika se v pochvalách zrovna nepřetrhla, nejspíš i proto, že tak ikonické album, jako bylo předchozí Hotel California, lze jen stěží překonat. Nicméně u fanoušků slavila deska úspěch, dostala se na první místo v USA i v Kanadě a jen ve Spojených státech se jí prodalo přes osm milionů. Za hit Heartache Tonight (číslo 1 v USA), získali svou čtvrtou cenu Grammy. Z hlediska Timothy Schimta lze poznamenat, že skvěle zapadl do kapely jak svým stylem hry, tak zpěvem i osobností. Na albu se podílel i autorsky, když společně s Donem Henleym a Glennem Freyem napsali skladbu I Can’t Tell You Why.

K desce následovalo obří turné po celém světě, které končilo legendárním koncertem v Los Angeles na Long Beach. Koncert bývá někdy označován Long Night at the Wrong Beach (Dlouhá noc na špatné pláži). Na čtrnáct let to byl poslední koncert a kytaristé Glenn Frey a Don Felder si během něj vyhrožovali fyzickým napadením.

Po vydání živého alba Eagles Live, na kterém už všichni pracovali jednotlivě, došlo k pauze a Eagles se dali dohromady až v roce 1994. Pro MTV natočili živé akustické album Hell Freezes Over, které se opět umístilo na prvním místě americké hitparády a jen v USA se prodalo více než 10 milionů kopií. Jeho vydáním také odstartovalo dvouleté celosvětové turné, které se řadí k těm nejúspěšnějším v historii.

V roce 1998 byli Eagles uvedeni do Rockandrollové síně slávy a ceremoniálu se zúčastnili nejen současní členové, ale i bývalí, tedy Randy Meisner a Bernie Leadon. Následovalo další světové turné, které skončilo v roce 1999 a po němž byl z kapely vyhozen Don Felder.

Na nové studiové album, a pravděpodobně i poslední, si fanoušci počkali až do roku 2007. Hned dvojalbum Long Road out of Eden zaznamenalo obrovský úspěch nejen u fanoušků, ale i u kritiky a získalo dvě ocenění Grammy. Timothy Schmit se na albu podílel dvěma skladbami: Do Something a především monumentálním opusem, který dal jméno celé desce - Long Road out of Eden.

Následovalo obří turné, které zavítalo i do Prahy, kde Eagles odehráli vynikající koncert, a koncertní činnost pokračovala až do roku 2015. Na začátku roku 2016 zemřel Glenn Frey a je tak otázkou, zda Eagles vůbec budou pokračovat dál. K Freyově poctě zahráli Eagles dosud poslední vystoupení 15. února 2016 na předávání cen Grammy.

Sólo a hostování

Již během působení v Poco začal Timothy dostávat nabídky na hostování. Zpočátku to byly především nabídky na natáčení baskytary, ale zhruba od konce sedmdesátých let se jednalo hlavně o vokály.

Jako basista se objevil na nejslavnějších deskách Steely Dan Pretzel Logic (1974), The Royal Scam (1975), a Aja (1977), na desce Lindy Ronstand Heart Like a Wheel (1974), na několika deskách Joea Walshe nebo naposledy na albu Grahama Nasha Reflections (2009). Jako zpěvák pak na albech Toto IV (1982), s nimiž pak jel jako doprovodný zpěvák i na turné, hostoval u Dwighta Yoakama, Stephena Stillse, Wynnony Judd, Ringa Starra, s nímž jel na začátku devadesátých let i na turné, The Beach Boys, America a dalších. V osmdesátých letech byl také členem kapely Jimmyho Buffetta.

V pauze Eagles začal také vydávat sólová alba. Prvním počinem bylo Playin’ It Cool (1984), poté následovalo album Timothy B. (1987) a Tell Me the Truth (1990). V novém miléniu to pak byla alba Feed the Fire (2001) a Expando (2009). Žádné z nich ale neznamenalo nějaký trhák, přestože na nich často měl hvězdné hosty, od členů Toto po Kida Rocka, od Dwighta Yoakama po Joea Walshe.

www:

www.timothybschmit.com