První věc, kterou každý začínající bubeník musí řešit, je „kde a na co“ cvičit. Samozřejmě, že ideální je pořídit si klasickou akustickou soupravu. Bydlíte-li v rodinném domě s garáží, půdou či sklepem, máte napůl vyhráno. K tomu je ještě zapotřebí mít tolerantní sousedy, což je mnohdy ten největší problém. Nejednou byla na můj „umělecký“ výkon volána policie ČR. Výtky za hluk jsou ale jedna z věcí, na kterou si každý bubeník musí zvyknout, protože ho nejspíše budou provázet celou jeho hudební kariéru. Vždy je potřeba umět se s okolím v klidu domluvit na kompromisu. Výběr samotné bicí soupravy ovlivňuje několik faktorů. Tím prvním jsou samozřejmě peníze. Pro začátek ale není vůbec důležité nacpat do soupravy „balík“ peněz, abyste za rok zjistili, že vás mnohem více baví televize a počítač (což se mimochodem dost často stává). Já osobně doporučuji pořídit si použitou soupravu.
Začátečníkovi, který se v nejbližší době nechystá do studia nebo koncertovat na Strahově, poslouží úplně stejně jako drahá souprava. Pokud na takovéto bazarové bicí napnete nové blány, budou i slušně hrát! Navíc se v průběhu vašeho hudebního vývoje budou požadavky na bubenické nářadíčko hodně měnit. Použitá bicí souprava se dá sehnat do deseti tisíc i s činely. Samozřejmě záleží na stáří a také „řadě“ dané značky, které jednotliví výrobci (Sonor, Mapex apod.) nabízejí.
Proto je vždy důležité zjistit, o jakou řadu se jedná. To samé se týká i činelů. Další kritérium, které byste měli zvážit, je velikost jednotlivých bubnů. Dost často se totiž stává, že Ježíšek malému kloučkovi nadělí soupravu s dvacetičtyřpalcovým kopákem. Tím pádem jsou tom tomy (přechoďáky) v úrovni jeho očí a při úderu na činel si musí malý virtuóz stoupnout. Pro malé děti je určitě lepší vybírat bicí menších průměrů a hloubek. V žádném případě ale nedoporučuji takzvanou „dětskou bicí soupravu“, s čímž už jsem se také setkal. Jedná se spíše o hračku než nástroj!
