Na tuzemský trh dnes proudí desítky, možná stovky značek. Mixážní konzoli si může zakoupit kdokoliv za pár stovek třeba i v Lidlu. DJem může být každý, kdo má doma PC a naposlouchanou hitparádu komerčních rádií nebo kdo to o sobě prohlásí. V klubech se hraje diskotéková hudba a v diskotékách se hraje hudba klubová. Hranice mezi klubem a diskotékou ve většině případů zanikly. Kvalitní hudbu vytlačuje neuvěřitelně agresivní komerce.
A teď přichází jedna z otázek: Co nebo kdo je za tento stav odpovědný? Je to snad konzumním publikem, které se k muzice chová jako k jogurtu v hypermarketu? Skladbu stáhnou, zkonzumují, vyloučí, stáhnou, zkonzumují, vyloučí... Nebo za to mohou snad majitelé klubů a diskoték, kteří dávají bez profesionální úvahy šanci novým „talentům“ (hlavně aby program moc nestál)? Je snad možné, že za současnou situaci v klubové scéně může právě velká míra dostupnosti nových technologií a globalizace hudebního trhu? Současná ekonomická situace v naší zemi? Nedostatek času na kulturu? Odpovědí, která nás v tomto článku posune dál, nejspíš bude to, že se jedná o vliv všeho výše zmíněného.
Co je důsledkem takového vlivu? Co následuje v důsledku akce? Reakce! Pakliže se podíváme na DJe jako na podnikající subjekty v takto silném konkurenčním prostředí, pak si musíme uvědomit, že jedinou spásnou cestou každého z nich je takzvaná diferenciace. Diferenciace, nebo chcete-li originality (odlišnosti), lze dosáhnout mnohými způsoby. Každá specifická činnost nabízí mnohé příležitosti a každá osobnost si zvolí sobě bližší možnost. Někdy jednodušší a někdy složitější. Jakou souvislost má tento fakt s tématem našeho článku? Mnozí DJové, producenti či muzikanti hledají svou odlišnost v technologiích. Těchto technologií je na trhu nepřeberné množství a mnohdy je dosti těžké se v nich vyznat i pro profesionálního DJe. Některé značky jsou opředeny nejrůznějšími legendami, ať už v podobě historické či referenční.
Jiné jsou méně kvalitní a ty další zase na velmi vysoké úrovni. Některé technologie zaostávají, jiné odpovídají novým trendům. Jsou značky, které dosti investují do inovací a hranice tak posunují každý den zase o kus dále. Jedno mají skoro všechny značky a technologie společné. Patrný je zde obrovský posun v ulehčování či zjednodušování DJské práce. To je ostatně i důvod, proč dnes může být DJem i ten, který nemá absolutní cit pro rytmiku. Například funkce BPM Counter. Dříve dokázala detekovat a později i vyčíslit rychlost skladby v BPM (beat per minute), což zjednodušilo a umožnilo práci částečně rytmicky nezaloženým DJům. Dnes, díky funkci Beat Sync, srovná (rychlostně přizpůsobí) dvě míchané skladby kdokoliv, kdo dokáže stisknout tlačítko Sync a pak Play. Tentýž člověk nasadí díky této funkci dokonale formátovaný efekt a vytvoří smyčku, aniž by vůbec chápal, co jsou to takty. Může to být rytmický negramot, a stejně mu technologie pomůže k téměř dokonalému mixu. Co víc, naše moderní technologie to udělají kompletně za něj!
Ano, je rok 2013 a domnívám se, že je takový vývoj přirozený. Díky tomuto technologickému tlaku dochází k rozšiřování základny DJs. S nadsázkou by se tedy dalo říct, že je dnes lepší DJ ten, který používá tu nejznámější a designově nejvýraznější techniku. Nejlepší DJ je ten, kdo má nejlepší Facebook s nejvíce „lajků“ a s nejlepším marketingem. Samozřejmě, že musí mít vlivné kamarády, kteří jej prosadí v těch nejlepších klubech či diskotékách. To ostatní, a podle mě to nejdůležitější, za něj přece odvede technika.
Musíme si ale položit i otázku další. Je toto skutečný DJing? Samozřejmě, že ne! DJing je dovednost, talent, hodiny odříkání a tvrdých tréninků, a i když je rok 2013, tak lze s jistotou říct, že žádná technologie nedokáže nahradit lidský cit. Bohužel se dnes hudba bez citu konzumuje, a proto v této globalizované pseudokulturní scéně konzumuje čím dál víc (re)produkce s hezkým barevným pozlátkem na úkor kvalitních DJů. Ti se samozřejmě brání tím, že dokazují své dovednosti v jiných disciplínách, které už ke špičkovým světovým DJům patří desítky let. Z tohoto úhlu si DJe rozdělme na dvě základní skupiny. Na jedné straně (klidně ji nazvěme analogovou) dokazují své dovednosti právě technikami prací s vinylem (skratching, beatjuggling, mixing, looping atd.). K těmto dovednostem se upínají jako k technikám, které je odlišují od ostatních, a proto si mnohdy i tak trochu tvrdohlavě trvají na tom, že víc prostě neexistuje.
Na druhé straně jsou ti, kteří vidí jasnou budoucnost v digitálních technologiích. Zde je nutné podotknout, že i tyto technologie neodmyslitelně patří k DJskému řemeslu, a jak jsem již naznačil, umožňují jakési zjednodušení či rozvoj daného DJe. U mnohých DJů technologie znamená pouhé zjednodušení práce na úkor rozvoje. U jiných DJů znamenají nové technologie výzvu. Znamenají krok vpřed, při kterém mohou ovlivnit vlastní hudební tvorbu. A tím krokem je produkce. K tomuto se uchyluje stále více DJů, kteří hledají způsob diferenciace, a je nutné podotknout, že je to krok správný. Musím ale zmínit, že je to krok také složitější a pro mnohé nedosažitelný. Když si závěrem položíme otázku poslední - Jaký druh DJingu je ten správný? Analog? Digitál? - tak já osobně si nedokážu vybrat. Neumím si totiž představit kvalitní DJing bez přidané hodnoty práce s vinylem a rovněž už si dnes neumím představit DJing bez moderních technologií, a proto si v této rubrice moderní technologie rozebereme detailněji.
