Náš malý seriál, který je součástí dlouhého tematického celku Teorie, pomalu spěje ke svému konci. Mimochodem, ve zmíněném celku jste se na tomto místě setkávali se seriály Teorie ve zkratce, kde byly i dějiny české hudby, pak i s teorií zápisu rockových nástrojů do not v seriálu Notace aneb co se ozve, když se napíše a konečně s předchůdcem Akordů, seriálem Stupnice? A jaké?
Poslední tři díly tohoto sloupečku pak budeme věnovat zobecnění značení akordů celkově. A dnes začneme jednodušeji, kdy to bude 1) písmeno a 2) číslo za písmenem. Říkáte si, že je to zbytečné? Myslím, že ne. Jen ať to pořádně dotáhneme do konce.
Písmeno
V akordu či souzvuku značí tón, od kterého se odvíjí určitý akord. Určuje tón, na kterém je akord postaven. Zároveň značí i tónickou příslušnost celého souzvuku.
Tip č. 1: Když je uvedeno pouze velké písmeno, znamená to durový akord. Dnes již v málo publikacích nalezneme značení mollového akordu malým písmenem.
Čísla za písmenem
Obecně platí, že čísla v označení akordu vyjadřují interval, který je přidán k základnímu durovému či mollovému kvintakordu nebo v závislosti na příponě v označení akordu dokumentují platnost přípony. Ať už se pak jedná o náhradu nějakého tónu či o jeho posun. Existují sice výjimky, ty ale ve většině případů potvrzují pravidlo. Většina těchto označení pak v sobě obsahuje i předchozí stavbu akordu. To znamená, že např. X9 nemusíme číselně rozepisovat, ale víme, že jde o durový akord, obsahující vedle malé septimy i velkou nónu.
Tip č. 2: Obecně řečeno, čísla 2, 4, 6 ukazují zejména na změnu jednoho (dvou) ze základních tónů kvintakordu (srovnej s akordy sus či „šestky“), čísla 7, 9, 11, 13 prezentují složené akordy, kdy dalšími intervaly rozšiřujeme základní stavební kvintakord. A číslo 5? To je pak power chord.
