V dnešním díle si uvedeme souzvuk obecného značení Xmaj9, který si přiblížíme konkrétně na akordu Hmaj9.
Název: durový septakord s přidanou nónou
Označení: Hmaj9, Hmaj9, HM9, Hmaj7/9, Hmaj7/9, Hr9, Hr9
Pozn.: Ze všech uvedených typů označení tohoto akordu by v podstatě nejsprávnější měla být značka Hmaj7/9, protože tento akord v sobě zahrnuje velkou septimu a velkou nónu. Zvláště když u akordů maj se velmi často uvádí označení Hmaj7. Ovšem jak už jsme právě u těchto akordů uváděli, označení maj předpokládá připojení velké septimy (to znamená, že za příponou maj nemusí být nutně číslovka 7). A právě z toho nepsaného úzu vychází označení tohoto akordu Hmaj9, kde se předpokládá, že k velké septimě, zastoupené v označení příponou maj, připojíme velkou nónu.
Vzorec: č1, v3, č5, v7, v9 (neboli obecně: Xmaj + v9 tzn. X + v7 + v9).
Obecná poučka: Zde tedy nejde o klasický „devítkový“ akord, který v sobě zahrnuje, pozor, vždy malou septimu čili akord obecně vyjádřitelný značením X7. V tomto případě jde sice o připojení velké nóny, ale již k hotovému akordu Xmaj. Viz naše poznámka. Tím pádem ještě něco - kdybychom v tomto akordu zmenšili velkou septimu na malou, dostali bychom tedy X9.
První příklad: Orientace na hmatníku je jasná, podle primy, tedy podle tónu H na struně A. Zvukově je akord průzračný, uchopitelnost tohoto hmatu však není nijak valná.
Tip č. 1: Pro lepší uchopitelnost bývá tento hmat často krácen o velkou tercii, takže jiným prstokladem se rychleji zahraje jen prima a oba charakteristické tóny.
Druhý příklad: Jednodušší hmat, ale jen na první pohled. Pokud použijeme malé barré, bývá problém se znělostí velké nóny, tedy zde tónu c#1 na struně g. Zvukově je méně výraznější než první příklad.
Třetí příklad: Velmi hezky znějící, ale špatně uchopitelný hmat. Navíc se orientace na hmatníku nedá moc odvozovat od nejnižšího tónu, protože obecně ve vyšších polohách struny D nebývá povědomost o jednotlivých tónech ve srovnání s tóny na dalších strunách dobrá (totéž platí o struně g).
Tip č. 2: Rychlejší orientace úchopu je podle tónu na struně e1, kde kořenový, základní tón (zde tedy tón h1) je vždy proti druhému prstu hmatu.
