Dnes se podíváme na souzvuk obecně vyjádřený značkou X9/-5. My si ho přiblížíme konkrétně na akordu E9/-5.
Název: alterovaný zmenšený dominantní septakord s přidanou velkou nónou
Označení: E9/-5, E9/-5, E9♭5, E9♭5
Pozn.: V některých starších materiálech se u tohoto souzvuku může najít i označení E7(♭5/9), což není přesné a je to zavádějící.
Vzorec: č1, v3, zm5, m7, v9
Obecná poučka: „Devítkové“ nónové akordy v sobě vždy zahrnují malou septimu, neboli akord obecně vyjádřený značkou X7, k němuž je přidaný devátý stupeň. Takže pokud budeme předpokládat, že základem pro tento typ akordu je nónový akord (což je správně), tak ve vzorci bychom nemuseli tučně zvýraznit intervaly typické pro nónový akord, a stačilo by pouze „vytučnit“ zmenšenou kvintu. Ale abychom si uvědomili celou stavbu v rámci teorie kvintakordů, zvýraznili jsme všechny tóny, určující devítkové akordy plus zm5.
První příklad: Hezky znějící souzvuk, kde ovšem ze základního kvintakordu chybí tercie. Z hlediska orientace na hmatníku jde o celkem oblíbený hmat, kdy si stačí uvědomit před chycením, že první, nejnižší tón, tedy prima, je o oktávu, tedy o dvě struny a dvě políčka, výš než základní tón na struně E.
Tip č. 1: V tom případě také můžeme při vybrnkávání zahrát i prázdnou strunu E, protože v tomto konkrétním případě zdvojuje primu. U ostatních akordů by zaznít neměla.
Druhý příklad: Pokud se chceme orientovat dle tónů na struně A, zvolíme raději tento typ hmatu, i když jeho úchop nebývá zpočátku vždy nejlehčí (z hlediska znělosti tónu b♭1 na struně e1).
Tip č. 2: Občas se tento akord chytá tak, že se barré hmat prodlouží na strunu E a tím i tón b♭. Pokud to poslouží k lepšímu chytu a tento tón se zatlumí, pak je to správně. Pokud by tam přece jenom zazněl, získali bychom tím už lomený akord, tedy E9/-5/b♭.
Třetí příklad: Opět vycházíme z klasických „trojúhelníčků“ od basových strun. Tento hmat není moc oblíbený pro horší uchopitelnost.
