V našem seriálu Hudební psychologie se zaměřujeme na nejrůznější témata hudebního světa, která se mohou zdát na první pohled očividná, ale pohledem muzikoterapeuta rázem získávají nový význam. Odborným hostem je již v necelých dvou desítkách případů muzikoterapeut Lubomír Holzer. Kromě jeho nejoblíbenějších deseti desek jsme se zaměřili i na jeho citlivý sluch, impozantní sbírku hudebních nástrojů a muzikoterapeutickou praxi.
Proč nerad navštěvujete živé koncerty, především rockových kapel? Přibližte nám zároveň, prosím, své rozmanité hudební aktivity.
Nedá se říct, že nerad navštěvuji živé koncerty. Prošel jsem specifickým hudebním vývojem od poslechu bigbítu, rockové a vážné hudby k jazzu. Jazz jsem začal hrát v roce 1979 a od roku 1986 jsem profesionální hudebník. Mým hlavním nástrojem byl trombón. Hrál jsem stovky živých koncertů, i v palbě silných aparatur, chodil jsem na koncerty. Jeden z posledních byl koncert Lennyho Kravitze v Praze v roce 1996. Zvuk byl tak nahlas, že jsem odcházel s bolestí v uších. Tehdy jsem si řekl: Máš tohle zapotřebí? Začal jsem si sluch chránit. Zdánlivě najednou přišla muzikoterapie, a už nebylo co řešit. Používání akustických nástrojů, akustické koncerty a muzikoterapie mi umožnily projít zásadní změnou v přístupu k hudbě, v její interpretaci, v jejím použití a pochopení skutečné podstaty hudby. Abych slyšel alikvoty a byl schopen hrát v přirozeném ladění, není jiná cesta. Na koncerty chodím málo ze zmíněných důvodů.
Na jaké nástroje hrajete? A přiblížíte nám i nějaké rarity z vaší sbírky?
Od klasických nástrojů (trombón, kytara) jsem zcela přešel k lidovým, starým a pravěkým nástrojům z celého světa. Z hudebního pravěku používám hudební luk - berimbau - a ústní harfu. Sem mohu zařadit i šamanský buben a djembe, které se ale používalo na našem území již v období neolitu. Štěrbinový buben, obřadní buben noňofo, mluvící buben a všechny perkuse patří do mého instrumentáře. Hraju na brumle z Altaje a z Chakásie. Velkou skupinu tvoří tibetské mísy, zvonce, kartálky, šengy, vodní tibetský zvon. Bez gongů z Nepálu si rovněž nedovedu představit své vystoupení a muzikoterapii. Od trombónu bylo velice blízko k didgeridoo. Stačilo se naučit věčný dech. Z Valašska mám fujary, koncovky a jednu specialitu - salašnickou fujarku. Hraju rovněž na africký balafon, se kterým se výborně zpívá. Zpívám se všemi nástroji, na které hraji.
Kde berete inspiraci? Z ukázek vaší tvorby se domnívám, že se musíte zajímat kromě world music a šamanství i o rozmanitou literaturu.
Vnitřně čerpám ze všech žánrů, které jsem kdy hrál a poslouchal. Pracuji intuitivním způsobem a hudba ze mě vychází jakoby sama, bez intelektuální práce. Šamanství je mým velkým zájmem. V něm spatřuji počátek lidské spirituality a přírodního léčení i zdroj pro muzikoterapii.
Sbíral jste zkušenosti pro svou praxi i na cestách po světě?
Zkušenosti jsem sbíral převážně na koncertech a z nahrávek. Také za mnou přijeli hudebníci a šamani z Tuvy, Grónska, Mexika a Guatemaly. Nikam za etnickou hudbou ani za šamany jsem necestoval. Vše přišlo i přijelo za mnou.
Jak hudbu využíváte v muzikoterapii a k čemu je prospěšná?
Používám zásadně živou hudbu, kterou sám hraji a zpívám. Moje muzikoterapeutická hudba má svá pravidla a zákonitosti. Základním kamenem je přirozené ladění. Další zvláštností proti ostatní hudební produkci je nadsmyslové vnímání a využívání jemnohmotné životní energie. Rozšiřuje běžnou oblast vnímání a působení směrem k nekonečnu. Moje metoda se všemi úrovněmi vnímání i působení pracuje a využívá je pro velice silné terapeutické možnosti.
Přibližte nám, prosím, některé z vašich nejzajímavějších výsledků v rámci muzikoterapie.
Muzikoterapii profesionálně dělám více než dvacet let, a učím od roku 2003 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Lékařským pohledem bráno dochází během relaxace ke zklidnění tepové a dechové frekvence, ke zpomalení metabolizmu a ke zklidnění a vyladění všech životních funkcí. Lidský mozek pracuje v režimu změněného stavu vědomí. Pro nás je důležité navození a udržení tzv. alfa hladiny mozkových vln. Všechny uvedené fyziologické změny se podílejí na uvolnění psychosomatických tenzí a spazmů, vylaďování imunity, odbourávání stresu a působí antidepresivně.
Velmi mě zaujal váš zpěv. Využíváte jej pouze jako další nástroj, nebo má nejvýraznější meditační účinky? Jak jste tento zpěv studoval, stejně jako hru na rozmanité světové nástroje?
Používám hrdelní a alikvotní zpěv. S hrdelním zpěvem jsem se seznámil při prvním vystoupení kapely Huun Huur Tu z Tuvy v Praze pár let po revoluci. Blíže jsem objevil hrdelní zpěv na semináři tuvinského šamana Gendose. Hrdelní i alikvotní zpěv lze použít jako samostatné hudební nástroje, jsou k tomu i k meditaci jako stvořené. Za víkend se to ovšem nenaučíte. Mám štěstí, že jsem rozený autodidakt.
Spolupracoval jste s řadou umělců a mezi nimi byla i tehdy jazzová zpěvačka Leona Machálková. Jak hodnotíte její kariérní vývoj?
Jazz jsem hrál mnoho roků v Kontrabandu Milana Svobody. Hrál jsem také s Jirkou Stivínem. Posléze jsem nastoupil k Pavlu Klikarovi do kapely OPSO. Čtyři roky jsem hrál v divadle Semafor. Průběžně jsem měl vlastní kapely - Znamení dechu a Koryto. V obou zpívala a na housle hrála Leona Machálková. Skutečně se mnou zpívala jazz, moje autorské skladby, ale rovněž moravské balady. Poté, co přišla do Prahy, byla jen otázka času, kdy si jí ostatní všimnou. Její skutečně slibná kariéra začala v divadle Semafor. Zakrátko se ocitla v týmu Karla Svobody, který jí vyprodukoval i dvě desky. Moc známá není její skutečně první deska, kterou jsme produkovali s Romanem Holým. Vyšla pod názvem Leona a obsahovala autorské písně převážně Romana Holého a moje. Leona se vydala na cestu muzikálové herečky a zpěvačky. Umí zazpívat v podstatě cokoliv, od jazzu, rocku, popu, muzikálu po moravskou lidovku (což není vůbec snadné). Potřebovala by autorský a producentský tým. Potom by mohla vystoupat až na vrchol.
Jaké doporučení byste měl pro naše čtenáře ke zlepšení duševní a zdravotní stránky jejich života?
Uvědomme si, že hudba sama neléčí, ale je vždy nositelkou emocí. Hudbu můžeme z muzikoterapeutického hlediska rozdělit na hudbu, která je zábavná, druhým typem je hudba, která může lidský organizmus poškozovat, a třetí oblast je hudba muzikoterapeutická. Hudbou potenciálně škodlivou mám na mysli hlavně technologickou hudbu, kterou konzumenti poslouchají příliš často a příliš nahlas. Lékařské výzkumy to prokazují. Skutečné účinky hudby na lidský organizmus si posluchači většinou vůbec neuvědomují, pouze vnímají, zda se jim hudba líbí, či nikoliv. Čím je obliba určována, je složité téma. Pokud by hudba sama léčila, měli bychom být všichni zdraví. Cítíme, že je v tom rozpor. Moje doporučení je jednoduché. Lidé sami neurčují, jaká hudba je produkována, pouze co a kolik je jim vnuceno ke spotřebě. Naučme se rozlišovat a poznat skutečnou kvalitu.
The Beatles - Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (1967)
Pro mne vůbec nejlepší deska The Beatles. Pokud by pokračovali dál tímto směrem, mohlo vše vypadat jinak. Destruktivní roli sehrála Yoko Ono. Tímto albem už Beatles začínali být rockovou kapelou. Bohužel se tak nestalo.
Deep Purple - Fireball (1971)
Moje první vlastní rockové LP. V písni Fireball mě Deep Purple nadchli. Skutečně formativní LP. Všichni muzikanti skvělé hrají. Pěvecké výkony protagonisty Iana Gillana jsou excelentní, což měly všechny špičkové hardrockové kapely. Navíc Hammondky Jona Lorda jsou úchvatné.
Black Sabbath - Sabbath Bloody Sabbath (1973)
Zase jiná podoba hardrocku. Ve své době jednoznačně zjevení odrážející atmosféru světa ve všech jeho rozporech. Ozzy Osbourne byl naprostý šílenec, který přežil drogy i alkohol. Sabbati jsou zároveň zakladatelé heavy metalu. Pro nás byli hardrocková kapela. Čas však přinesl nový význam a zařazení.
Jethro Tull - Benefit (1970)
Krásný melodický a rytmicky zajímavý rock. Osobitý zcela charakteristický zpěv a flétna Iana Andersona a opět kapela tvořící žánr. Hudba Jethro Tull je silně inspirována středověkou britskou a keltskou lidovou hudbou. Benefit je přelomové album, které kapelu jednoznačně zařadilo mezi rockové hvězdy.
The Blue Effect - Meditace (1970)
Skutečně první česká rocková deska vytvořená při výjimečné konstelaci všech vstupních elementů. Vladimír Mišík nezaměnitelný zpěv a barva hlasu, Vlado Čech za bicími, Radim Hladík již tehdy špičkový kytarista a ostatní muzikanti se tehdy skutečně našli. Pro mne nejlepší deska The Blue Effectu.
Sting - Brand New Day (1999)
Nesmírně nadaný a pracovitý hudebník přesahující několik žánrů - jazz, rock a pop. Skvělá deska, na které vše funguje a která se skvěle poslouchá. Sting se mi začal líbit, až když opustil The Police. Jeho nezaměnitelný skladatelský rukopis spolu se zpěvem a hrou na baskytaru mě zaujal i jako hudebníka. Mám rád to nejlepší ze světové hudby a sem Sting jednoznačně patří.
SBB - Slovenian Girls (1979)
Polská rocková kapela, která přesáhla hranice až do USA. Slovanská melodika, výborní muzikanti i písně. Byl jsem na nich v Olomouci někdy v roce 1976 v letním kině. Působili na nás jako zjevení z jiné planety. Josef Skrzek, hlavní skladatel, zpěvák, klávesista a multiinstrumentalista, fungoval i jako hlavní hvězda a frontman kapely.
Huun-Huur-Tu - Spirits from Tuva (2003)
S touto kapelou jsem se setkal v Praze v Divadle U Hasičů pár roků po revoluci. Lidová tradiční hudba z Tuvy hraná na akustické nástroje s hrdelním zpěvem byla pro mne novou inspirací a zároveň utvrzením vlastní hudební cesty. Naživo jsou naprosto úžasní. Hrají na nástroje, které by mohl někdo ze Západu označit jako primitivní. Ovšem to, co na ně hrají, je zcela jiný rozměr, než na jaký jsme v Evropě zvyklí.
Altai Kai - Khan Altai (2004)
Kapela z Altaje, opět sibiřská hudba přinášející zaujetí vlastní kulturou. Pokud nezačnou hrát na kytaru či akordeon, tak je to skvělé. Tzv. fúze etnické a evropské hudby nevedou nikam. Nejlepší výsledek je čistá tradice. Možná je přesvědčil producent, možná se chtěli zalíbit západnímu posluchači. Jejich tradiční písně jsou nesmírně silné, s meditační úrovní.
Gendos Čamzyryn - Tuva (2012)
Na konec skvělý hudebník, šaman a můj kamarád z Tuvy. Duchovní sibiřská šamanská hudba se vším, co k ní patří. Bohužel je už Gendos mezi nebeskými šamany. Gendos vytvořil současnou tradiční tuvinskou hudbu. Hraje a zpívá vlastní písně a texty. Úžasný chlapík, šaman a umělec. V Tuvě obdržel titul národní umělec, což znamená národní kulturní památku.
