Yamaha LJX26C - elektroakustická kytara

Firma se třemi ladičkami ve znaku se ve své řadě elektroakustických kytar po nějaké době věnovala vývoji nových vlajkových lodí. Tak trochu nenápadně a mimo jinak docela vyrovnanou a úspěšnou škálu standardních nástrojů v oblíbené kategorii poměru cena/výkon.

Výsledkem je šestnáct nových modelů kytar série L ve třech základních tvarových verzích - největší plnohodnotný dreadnought LL, nejmenší LS a střední jumbo LJ. A právě to, v elektrifikované verzi (LJX) s výřezem pro snadnou hru ve vyšších polohách (LJXC), je předmětem dnešního testu.

Popis

Luxusním dojmem působí už pouzdro s masivní, kůží překrytou chňapkou a s pěti masivními zámky, z nichž jeden je klasicky uzamykatelný. Samotný nástroj, uložený jako v bavlnce, nejprve sympaticky zapůsobí svým nepřeplácaným vzhledem. Jednoduchá roseta, téměř strohé polohové značky na hmatníku, nenápadné olemování těla a hlava s krkem bez lemu. Bližší pohled naznačuje pečlivý výběr kvalitních materiálů - ebenová kobylka a hmatník, skvostná přední deska z Engelmannova smrku s bezchybně rovnými léty, podobnou vyrovnanou strukturou se mohou pochlubit i luby a zadní deska z masivního palisandru. Krk je zřejmě osvědčenou metodou slepen celkem z pěti kusů - dvě vnější a jedna střední vrstva jsou mahagonové přířezy kombinované v mezivrstvách s dvěma proužky z paduaku. Vkusná hlava kytary je vybavena otevřenými ladicími mechanikami. Ladění je jemně přesné, bez poskakování na nulovém pražci.

Ovládání elektronického snímání je nápaditě rozprostřeno na horním lubu, a to tak, že v místě blíže u napojení těla a krku je výsledná hlasitost, zatímco další tři otočné ovladače jsou umístěny v mírně vyklenuté prohlubni zhruba na ose rezonančního otvoru. Žádné jiné ovládací prvky kytara nemá a všechny tyto čtyři jsou, po nastavení polohy, zatlačitelné do obrysového profilu, takže nevyčuhují, nepřekážejí a nehrozí nechtěné posuny nastavených hodnot. Velmi efektní, velmi funkční.

Tvar středního jumba s výřezem je hodně povedený, z jeho proporcí jen, alespoň pro mě, poněkud vystupují poměrně široké luby, ale kytara tak působí bytelně a kompaktně. Krk je příjemný s pohodlným přístupem k horním polohám. Dílenské ruční zpracování je bezchybné, seřízení a okamžitá hratelnost také.

Konstrukce

V konstrukci nástroje se objevuje několik nových prvků, jejich společným znakem je zvýšení tuhosti a pevnosti s cílem umožnění maximálního přenosu energie mezi jednotlivými díly nástroje. Samotná přední smrková deska prošla procesem umělého „zestárnutí“ s cílem napodobit fyzikální změny dřevěného materiálu provázející akustické kytary během let používání. Za zmínku stojí nově použitý systém křížených výztuh horní desky, které jsou nevylehčené, bez vybrání a umožňují pevnější vzájemné boční spojení vzpěr, například v oblasti rezonančního otvoru. Zpevňující speciální vyztužení najdeme i v oblasti napojení krku do těla kytary a nakonec pět vrstev lepeného krku jde opět podobným konstrukčním směrem.

Spolu s opravdu excelentním dřevěným materiálem jde ruku v ruce i nově vyvinutý A.R.T. systém ozvučení. Vychází z poznatků chování piezoelektrických snímačů a změny jejich frekvenčního přenosu při silnějším ataku. Nový snímač byl pro zachování věrnosti tónu v různých dynamických situacích vybaven speciální tlumicí šestivrstvou strukturou z rozdílných materiálů. To umožňuje tlumit nežádoucí dynamické špičky a naopak uchovat a snímat nízkoenergetické rezonance. Snímací systém kytary LJX26C se skládá se z celkem čtyř takových snímačů (žádný mikrofon!), kdy dva hlavní podkobylkové snímače jsou doplněny dalšími dvěma, z nich je jeden pod basovými a druhý pod výškovými strunami. Tím tyto dalšiídva snímače v podstatě suplují korekce, jejich zesílením se posilují krajní frekvenční pásma nástroje, takže další korekční prvky jsou zbytečné - a funguje to skvěle. Absence mikrofonu jako potencionálního zdroje zpětné vazby disponuje použití nástroje opět spíše v hlasitější pódiové produkci než v komorním prostředí.

Zvuk

Nasucho zní kytara poměrně hlasitě, konkrétně, s trochu vyšším podílem středních a vyšších frekvencí. S ohledem na široké luby bych očekával sice masivnější basy, ale hutnost a čitelnost basových strun je, především u amplifikovaného zvuku, bezchybná. Ukázkově čistý a jasný je atak po úhozu trsátkem, a ačkoliv i prstová technika či flažolety znějí velmi čistě a bezprostředně, mám pocit, že právě pro razantnější způsob hry při doprovodech, či rychlé, trsátkové běhy byl nástroj předurčen.

Pohodlná hra ve vysokých polohách při nízkém dohmatu strun, spolu s pevným, plným tónem i v této oblasti, přímo vybízí k „elektrickým“ sólům. Po zapojení kytary do komba je nastavení zvuku opravdovou lahůdkou. Variabilita tří zvukových zdrojů (hlavní, basový a výškový) dovoluje volit odstíny od jazzově ztemnělé, přes průraznou středově bluegrassovou, až po ostrou „rockovou“, jak je jen libo. Zesílení až k hranici vazby je téměř bezkonkurenční, koho ani pak neuspokojí, může použít gumovou záklopku rezonančního otvoru. Zvuk je pak stále čitelný a akusticky přirozený. Nedivím se, že po tomto nástroji sahají „električtí“ kytaristé, stačí zmínit Joea Bonamassu nebo Stevea Lukathera.