Yamaha DTX900 - elektronický modul

Možnosti elektronických nástrojů jdou mílovými kroky dopředu a s využitím nejmodernějších technologií se stále více simulace jejich zvuků podobají těm skutečným akustickým. Ne jinak je tomu u elektronických bubnů.

Snahou vývojářů těchto produktů je dát bubeníkovi nejen co nejpřirozenější pocit ze hry, ale také zvuk. Proto výrobci za využití poznatků svých firemních hráčů stále vyvíjejí novinky, které by mohl splňovat pořekadlo - podobné jako vejce vejci. Ta jedna z posledních jsou i elektronické bicí Yamaha DTX 950K.

Jedná se již o třetí generaci modulu DTXtreme. Došlo zde k řadě vylepšení v jeho výbavě a hlavně možnosti editace použitých zvuků. Ale teď podrobněji.

Zvukový generátor

Tento modul je vybaven šestnáctibitovým zvukovým generátorem se šedesatičtyřhlasou polyfonií.

Zvuková výbava modulu je od klasických akustických zvuků bicí soupravy přes zvuky perkusí, zvukových efektů až po zvuky běžných klávesových nástrojů. Výhodou tohoto modulu je možnost využití díky MIDI jako zvukového generátoru bez padů.

Počet továrních presetů je padesát. Jsou to hotové bicí sady s pestrou paletou zvuků a stylovou zaměřeností. Samozřejmostí jsou styly jako například rock, jazz, funky, metal a další. Vnitřní paměť umožňuje vytvoření dalších padesát vlastních sad. Ve výbavě nalezneme sampler, který umožňuje použití audio souboru, jenž můžete libovolně využít ve vaší vytvořené bicí sadě. Funkcí Variation Effect můžete upravit zvuky v sadě třeba efekty reverse a chorus. Výborné je, že tímto způsobem můžete upravovat i audio zvuk, který do zařízení nahráváte přes vstup aux.

Triggery

Vstupy pro triggery jsou na velké stereo jacky, které jsou kompatibilní s dvou- a třízónovými pady. Spouštění více zvuku na jednom padu najednou (například rim shot) je povinnou výbavou.

Sekvencer

Toto je opravdu výborná, zábavná a velmi užitečná hračka na tomto modulu. V paměti přístroje jsou demo skladby, které vám předvedou možnosti modulu v plné kráse. Skladby Practise, jak jejichž jejich název napovídá, slouží ke cvičení. Díky funkci Mute můžete vypnout nahraný part rytmiky a dohrávat svůj vlastní part, který si můžete i nahrát a zpětně poslechnout.

A nakonec jsou zde ještě skladby s názvem Pad. Jsou spouštěny přímo úderem. Tuto funkci výborně využívá Akira Jimbo při svých prezentacích.

Metronom

Tato část je podle názvu naprosto jasná, ale přece se zde zastavíme. Metronom má kromě klasické funkce ještě několik dalších funkcí, jako například možnost nastavení latence. Jedná se o funkci Rhythm Gate. Tento brána propouští zvuk pouze tehdy, pokud se přesností hraní „vejdete“ do nastavené hodnoty.

Řetězení

Modul umožňuje naprogramovat kompletní koncert včetně změn souprav a metronomu. Změna se pak spouští jednoduše úderem na pad. Poté již odpadá hledání nastavení modulu mezi jednotlivými písničkami při koncertu, což je samozřejmě praktické.

Ovládání

Ovládání modulu je pouze na čelním panelu a je naprosto intuitivní i pro uživatele, který nemá příliš zkušeností s tímto typem zařízení. Tím však nechci říct, že není nutné číst manuál, právě naopak.

Přední panel obsahuje velký a dobře čitelný LCD displej, kde se zobrazují všechny potřebné informace pro ovládání. Dále LED displej s číselným označením aktuální soupravy, Fadery pro celkovou hlasitost, klik, sluchátka, doprovod a dalších šest faderů k ovládání hlasitosti jednotlivých nástrojů soupravy. Poté je to kolečko k rychlé editaci aktuálně zvoleného parametru, kurzorová tlačítka a šest tlačítek hlavních funkcí a dalších šest tlačítek pro podfunkce. Je zde také šest tlačítek k ovládání nahrávání a přehrávání sekvencí songu, kontrolka trigger indikátoru, tlačítka Exit, Enter/Store a tlačítka Dec/No - Inc/Yes pro potvrzení nebo zrušení funkce Store a současně kombinované s funkcí snižující nebo zvyšující daný parametr pouze o jednu hodnotu. Nakonec je zde ještě osm tlačítek k přímému ovládání a editovaní bicích souprav, metronomu a vytváření řetězců (Drum Kit, Click, File, Chin Song, Trigger, Utility a Sampling). Jako úplně poslední se zde nachází tlačítko, které můžete využít jako bicí pad. Přehrává vždy pouze poslední zvolený zvuk na padu.

Vstupy

Všechny vstupy se nacházejí na zadním panelu, o kterém jsem již ve zkratce hovořil na přiloženém DVD. Teď tedy podrobněji.

Na zadním panelu se nachází vypínač modulu, vstup pro konektor napájení, ovládání LCD kontrastu, Gain - potenciometr vstupního signálu z aux in, poté vstup pro jack Aux In/Sampling In (zde můžete připojit například CD a hrát s nahrávkou nebo přes tento vstup je možné nahrát zvuky k samplování). Jsou zde výstupy pro jacky L/Mono a R, vstup pro sluchátka, MIDI In/Out vstup. Modul má také šest samostatných výstupů nezávislých na hlavním výstupu. Zde si můžete přiřadit k výstupu vámi zvolený nástroj, který tím pádem můžete potom v dalším zařízení nezávisle upravovat na dalších nástrojových skupinách nástroje DTX. Velmi užitečný je také digitální výstup sloužící k připojení koaxiálního kabelu. Ten přenáší signál v digitální kvalitě, to oceníte například při nahrávání. Za velmi užitečné považuji USB vstupy, které už se staly standardem na zařízeních tohoto typu. Jsou zde dva, jeden pro flash disk a druhý pro připojení počítače. Takmůžete velmi jednoduše zálohovat vaše vlastní data ze zařízení nebo můžete přes tyto vstupy přenášet MIDI data. Na závěr se dostáváme k vlastním trigger vstupům. Jejich počet je úctyhodných patnáct. To znamená, že můžete použít přímo čtrnáct různých nástrojů, ale přes pad velkého bubnu je možnost rozšíření ještě o jeden.

Závěrem

Dá se říci, že inovace řady DTX se vydařila a ve spojení s novými pady Yamaha se jedná o velmi povedenou záležitost. Zvukové a editační možnosti jsou bohaté a splní nároky i pro fajnšmekry v tomto oboru. Velmi oceňuji možnost připojení více padů než jen základní sadu a tím nejen rozšíření zvukových, ale i hráčských možností. Jediné, co se dá opravdu vytknout, je poněkud vyšší cena, která v kompletu s celou soupravou hodně převyšuje sto tisíc. Samozřejmě že v tomto testu nemá smysl zabývat se do detailu všemi podrobnostmi. Berte jej spíše jako informaci, že rozhodně stojí za to zastavit se při výběru dražších elektronických bubnů i u tohoto výrobku. Každopádně doporučuji si na tyto Yamahy zahrát. Myslím, že budete příjemně překvapeni.

Elektronické bubny se masivněji objevily v 80. letech minulého století a staly se nedílnou zvukovou i estetickou součástí pop music. Je ale pravda, že Bill Bruford je použil v i naprosto jiném žánru. A jak to fungovalo! V té době to byla hlavně firma Simons, která naprosto vládla a byla ve vývoji těchto nástrojů nejdále. V každém případě zvuky těchto bubnů jsou stále populární i dnes a bývají ve zvukových bankách i dnešních elektronických modulů jako nestárnoucí klasika.