Shure KSM9HS - kapacitní mikrofon

Shure KSM9HS náleží do kategorie profesionálních kapacitních modelů, které jsou navržené speciálně pro pódiový zpěv. Technicky se jedná o beztransformátorovou konstrukcí se zesilovačem třídy A s minimálním zkreslením, nízkým šumem a vynikajícím přenosem přechodových signálů. Systém je osazen třičtvrtěpalcovou kapslí s mylarovou membránou, která je zlacená, extrémně lehká, a díky dvojité konstrukci umožňuje variabilitu směrové charakteristiky (nastavení ideálních směrových vlastností mikrofonu pro danou situaci na pódiu).

Po vyjmutí mikrofonu z elegantního stříbrného kufříku zjistíte, že tento elektretový model s černým matným povrchem je poměrně lehký (300 g), přestože je proveden velmi robustně. Určitě na něm nepřehlédnete stříbrné logo firmy, ale jakékoli přepínače funkcí budete na korpusu hledat marně, jsou důmyslně skryté pod košem, aby se zabránilo nechtěnému přepnutí během provozu. Koš lze snadno vyšroubovat a provést vizuální kontrolu navolené směrové charakteristiky, případně její změnu. Při využívání několika stejných modelů současně doporučuji provést nějakou jednoduchou identifikaci směrového módu, aby se ochranný koš nemusel opakovaně sundavat kvůli pouhé kontrole.

Pevný náboj na deskách systému řadí KSM9HS ke skupině elektretových modelů. Bez fantomového napájení 48 V se přesto neobejde - je zapotřebí pro integrovaný předzesilovač, se kterým se dosahuje jmenovité citlivosti zhruba 3 mV (subkardioidní režim má zisk přibližně o čtvrtinu nižší). Systém funguje (za cenu zanedbatelného zhoršení některých parametrů) již od 11 V, takže se dá využívat i ve spojení s některými jednoduchými pre-ampy, které tímto napětím disponují.

Rekapitulace směrových charakteristik

Vzhledem k tomu, že obdobné modely (např. Shure KSM9 či e965 od firmy Sennheiser) mají přepínatelnou směrovou charakteristiku mezi kardioidou a superkardioidou, zatímco Shure KSM9HS nabízí volbu subkardioidy či hyperkardioidy, nebude jistě od věci stručně si zrekapitulovat všechny podskupiny kardioidních charakteristik a vyhnout se tak zmatkům v terminologii.

Vyznat se ve směrových charakteristikách není zas až tak složité, stačí si uvědomit, že celá kardioidní „rodinka“ pochází z kombinace dvou základních mikrofonních systémů (princip přímých tlakových změn či tlakových rozdílů) a jejich směrových charakteristik: všesměrové (kulové) a osmičkové. Rozličné názvy dalších směrových charakteristik, které se nám ve své grafické podobě nabízejí, jsou už jen záležitostí vzájemného podílu těchto dvou základních charakteristik.

Přesná grafická podoba určitého průběhu je pochopitelně teoretickou záležitostí, a zatímco některé frekvence kopírují teoretický tvar křivky téměř věrně, jiné se od ní dost podstatně odchylují a vytvářejí tak pro příslušný model typické zabarvení zvuku mimo mikrofonní osu.

Kulové snímací charakteristice se blíží nejvíce subkardioida s nejširším snímacím úhlem (jedna z možností testované KSM9HS). Ta má oproti kouli plynule potlačenou citlivost ze zadních směrů (cca  −10 dB), zatímco boky vykazují útlum pouze kolem 3 dB.

Kardioida je rovnocennou kombinací koule a osmičky - z bočních směrů teoreticky vykazuje útlum 6 dB, ze zadních směrů citlivost postupně klesá až na minimální citlivost ve 180 stupních (mikrofonní osa).

Superkardioida už osmičku náznakem připomíná, z bočních a zadních směrů je relativně vyrovnaná (útlum kolem 10 dB) - důležitým faktem je to, že vykazuje maximální útlum v úhlu 126 a 234 stupňů, což je nutné vzít v úvahu např. při rozmisťování odposlechových monitorů na pódiu.

Mluvíme-li o hyperkardioidě (druhá volba KSM9HS), která se tvarem přibližuje osmičkové charakteristice nejvíce, máme na mysli ještě výraznější útlum z bočních směrů (cca 12 dB) a minimální citlivost, kterou systém vykazuje symetricky v úhlech 110 a 250 stupňů od mikrofonní osy. Signály přicházející ze zadních směrů nejsou už ale poznamenány tak výrazným útlumem (cca 6 dB).

Extrémně směrovou charakteristikou je shotgun (v české zvukařské hantýrce též „puška“ nebo „dělo“). Využívá se ve speciálních aplikacích, které nemají s pódiovým ozvučením prakticky nic společného.

Rozdíl mezi přepínatelnými modely, které mají výběr mezi kardioidou a superkardioidou versus modely, které volí subkardioidu či hyperkardioidu, je tedy dost podstatný. Spočívá nejen v rozdílném potlačení zvuků z bočních směrů (kardioida/superkardioida = −6 dB/−9 dB, subkardioida/hyperkardioida = −3 dB/−12 dB), ale i v tom, jak se u systémů liší tzv.mrtvé úhly, ve kterých vykazuje systém minimální citlivost (kardioida/superkardioda = 180/126 stupňů, subkardioida/hyperkardioida = 180/110 stupňů).

Úhlavní nepřítel všech zpěváků - tlakové nárazy a manipulační hluk

S tím, že všechny kapacitní mikrofony jsou extrémně citlivé na jakékoli tlakové nárazy se musíme smířit. U zpěvu a řeči dokážou explozivní hlásky (p, b, d, t) přímo narážející na membránu výrazně degradovat celkový zvuk. U studiových modelů se problém řeší rozměrným pop filtrem, který bývá nejúčinnější zhruba v poloviční vzdálenosti mezi zpěvákem a mikrofonem (může to být i několik desítek centimetrů). U pódiových modelů, kdy bývá interpret v těsném kontaktu s mikrofonní kapslí, musí být systém logicky chráněný před nárazy jiným způsobem.

Základní stupeň ochrany zajišťuje u KSM9HS tradiční ochranná mřížka koše, která je zevnitř vyplněná vrstvou akustické pěny. Protože i mikrofon může mít „své dny“, musí se tato vložka čas od času vyměnit - její akustická transparentnost se totiž pro vrchní frekvence po určité době značně zhoršuje. Tento základní ochranný systém funguje zhruba ve vzdálenosti 2 cm od kapsle, a pokud se přes svoji důkladnost stále jeví jako nedostatečný, je možné ho samozřejmě vylepšit externím pěnovým popfiltrem. Využití této možnosti zvyšuje i trvanlivost vnitřní pěnové výplně.

Samotná mikrofonní kapsle je chráněna dvojitou kovovou mřížkou (ta jemnější má otvory kolem čtvrt milimetru - viz detail). Celkově se systém jeví z hlediska tlakové ochrany jako velmi účinně provedená prevence. Uvnitř korpusu je mikrofonní kapsle uložena natolik „plovoucím“ způsobem, že mechanické otřesy se na systém přenášejí vskutku v minimální míře. Jistým překvapením tohoto zdánlivě dokonalého řešení bylo pro mě to, že po vyšroubování koše se objevil na výstupu kapsle silný brum, který má na svědomí neukostřená konstrukce kapsle (alespoň u testovaného modelu tomu tak bylo). Po našroubování koše zpět je ale systém naprosto tichý, neboť ukostřením koše nastává dokonalé elektromagnetické stínění systému (jestliže se jedná o „normální“ vlastnost KSM9HS, není v žádném případě provoz se sundaným košem myslitelný). Odstup rušivých složek mezi 20 a 23 dB je pro pódiový provoz naprosto vyhovující hodnotou, i když pro studio bývá dobrým zvykem využívat modely, které jsou ještě tišší.

Jak jsem to tedy slyšel...

Při zpívání ve vzdálenosti zhruba 10 cm od kapsle na mě hyperkardioida působila o poznání příjemněji, přinášela měkký a vyrovnaný charakter zvuku s dobrým rozlišením všech nuancí. Subkardioida zní v této vzdálenosti poněkud tvrději a jakoby průrazněji ve středních frekvenčních pásmech (pro některé hlasy to může být ovšem i přínosem).

Po přiblížení do kontaktní vzdálenosti mikrofonu mne naopak subkardioida oslovila přesvědčivěji, u hyperkardioidy byl až příliš patrný nárůst proximity efektu (okamžitě bych uvažoval o mírné korekci ekvalizérem). V mikrofonní ose je signál subkardioidy barevně i úrovňově téměř stejný jako z boku na 60 stupních, takže symetrický úhel 120 stupňů před mikrofonem zajišťuje naprosto vyrovnané snímání. Tuto charakteristiku bych určitě vzhledem k širokému snímacímu úhlu vybral i pro vokalisty např. ve tříčlenné skupině před mikrofonem. Přepínal bych na ni oproti očekávání i v případě zpěváka, který je na pódiu obklopen extrémně hlasitými spoluhráči, a nezbývá mu stejně nic jiného než zpívat na kontaktní vzdálenost. Těsně u mřížky je barva zvuku subkardioidy rozhodně vyrovnanější bez přehnaného zvýraznění basů a za těchto okolností je horší izolace od sousedních signálů eliminována silnějším signálem na výstupu (budete tedy stejně o něco ubírat zisk a tím i okolní nástroje z pódia).

Potlačení signálu z bočních směrů u hyperkardioidního režimu KSM9HS probíhá velmi účinně, zejména na spodních frekvencích dochází ke skvělému oddělení nežádoucích přeslechů z pódia. Ve všech běžných situacích bych tedy zřejmě upřednostnil hyperkardioidní mód - zní totiž velmi přirozeně, přičemž poskytuje vynikající oddělení od sousedních zvuků.

Přestože model je určen převážně pódiovým zpěvákům, neváhal bych ho v hyperkardioidní variantě alternativně využít například u bicích nástrojů, kde je zapotřebí poctivý a vyrovnaný úder s plnými basy a dobrým odizolováním sousedních prvků v soupravě. Markantní potlačení přeslechu z bočních směrů spolu s vyrovnaným a přirozeným charakterem zvuku je vynikajícím předpokladem i pro snímání saxofonu, flétny a dalších dechových nástrojů na pódiu.

Jsou chybějící funkce (ořezání subbasů a útlum) u KSM9HS vážným handicapem?

Odpověď je prostá - nikoli. Mikrofon je konstruován tak, že bez zkreslení může přenést i velmi hlasité hladiny akustického tlaku a vzhledem k tomu, že se citlivost mikrofonu blíží hodnotám běžných dynamických modelů, rozhodně nebude nutné „cpát“ mu do cesty nějaký útlumový článek a to ani u nejdrsnějších rockerů. Lze očekávat, že každý běžný vstupní zesilovač bude svým rozsahem zisku fungovat pro KSM9HS bez problémů..

Filtr nežádoucích subsonických frekvencí je již součástí interního předzesilovače (funguje pod 17 Hz) a pokud budete chtít nějak výrazněji eliminovat proximity efekt (zejména u hyperkardioidního režimu), stejně se drobným ekvalizačním úpravám na mixážním pultu asi nevyhnete. I když... v některých situacích by se možná hornopropustní filtr naladěný na 80 Hz hodil.

Technická specifikace:

www:

www.shure.com/americas/products/microphones/ksm/ksm9hs-handheld-vocal-microphone