Minule jsme se podívali na ROLI Lightpad Block. Dnes se podáme na další velmi zajímavý modul této skládačky ROLI, a to Seabord Block, který není pouze jednolitá doteková plocha. Jedná se o „klasickou klaviaturu“, alespoň co se rozložení tónů týká. Kromě toho se samozřejmě také jedná o plnohodnotný ovladač MPE.
Jen pro rychlé připomenutí, ROLI Blocks je modulární systém, pomocí kterého si můžeme sestavit vlastní ovladač z různých prvků. Seabord Block je jedním z těchto prvků, a možná by se dalo říci centrálním (i když to tak vůbec nemusí být, centrem může klidně být Lightpad Block). Jedná se tedy o klaviaturu.
Asi už je známo, že firma ROLI podobnou klaviaturu vyrábí už roky pod názvem Seaboard Rise. Jaký je v nich tedy rozdíl? Především Seabord Block zapadá do koncepce Blocks. Tedy lze jej propojovat s dalšími moduly Blocks pomocí magnetických kontaktů. S okolním světem (iOS/Android nebo Windows/Mac) komunikuje výhradně přes Bluetooth. Seaboard Rise nemá magnetické kontakty a nelze je propojovat do větších celků. S Windows/Mac komunikuje přes USB konektor.
Seabord Block vs Seaboard Rise
Dalším zásadním rozdílem je velikost kláves, a tedy i celého zařízení. Zatímco Seaboard Rise nabízí standardní velikost kláves, Seabord Block nabízí osmdesátiprocentní velikost kláves. “A jéje, problém!“ chtělo by se říct, „budu se muset přeučovat prstoklady a své již vyběhané riffy.“ Ač opravdu nejsem příznivcem menších kláves (ostatně na kvalitu klaviatury jsem obecně poměrně citlivý), musím říci, že v případě ROLI Seaboard Rise versus Seabord Block preferuji právě menší variantu Seabord Block. Proč? Roli (nikoliv ROLI) bude hrát zřejmě hned několik faktorů najednou, na které se podíváme za chvilku, v části, jak se na Seabord Block hraje.
Dalším rozdílem oproti Seaboard Rise je použitý materiál a povrchová úprava. Přesto, že je Seabord Block o poznání levnější než Seaboard Rise, a čekal bych tedy logicky levnější a horší materiál, osobně mi materiál použitý na Seabord Blocku vyhovuje více. Použitá „guma“ (výrobce by mi asi dal co proto, jistě se bude jednat o speciálně vyvinutý materiál, možná i patentovaný) je o maličko klouzavější, což usnadňuje „gesta“, kvůli kterým je ROLI tak specifický ovladač. Daleko snáz se po klávesách klouže zoleva doprava, i od hráče a k hráči, a tím je expresivita hraní snazší.
Klaviatura Seabord Block mi oproti Seaboard Rise vyhovuje lépe také díky “seseknuntému” vršku kláves. Zatímco Seaboard Rise používá kontinuální vlny (skutečně ROLI tento typ klaviatury pojmenovává waves, tedy vlny, nikoliv keyboard; ostatně odtud také název Seaboard, tedy něco jako „mořská deska“, resp. „sea“ se dá přeložit také jako „vlna“, pak tedy „vlnová deska / vlnitá deska“), vršky Seabord Blocku jsou ploché. Díky tomu se mi na Seabord Block hraje snáz než na Seaboard Rise. Daleko přesněji dokážu klávesu nalézt pouze hapticky, aniž bych musel na Seaboard koukat. A to je při hře samozřejmě velmi důležité.
Na rozdíl od velkého Seaboardu Rise nám na Seabord Blocku chybějí další ovladače, jako jsou slidery, X/Y dotekové plochy atd. To ale vůbec nevadí. Ty lze pořídit (pokud je potřebujeme) v podobě dalšího modulu systému, tedy Lightpad Blocku.
Jak se na to hraje?
I když se jedná o „klaviaturu“, vlastně se na Seaboard (Block nebo Rise) tak úplně jako na klasickou klaviaturu hrát nedá. Ve výchozím nastavení funguje stisknuté místo „klávesy“ (vlny) absolutně. Tedy pokud vlnu nestisknete přesně na vrchu, zahraje o něco vyšší nebo nižší tón, než očekáváte. Má deprese z mého mizerného herního stylu byla hluboká. To vážně nedokážu trefit jediný tón? Jak jsem již naznačil dříve, právě zde mi hodně pomohly ploché vršky Seabord Blocku. Z nějakého důvodu jsem správné tóny začal mnohem dříve přesně trefovat právě na Seabord Blocku než na kontinuální vlně Seaboard Rise. Pro ty, kteří se nechtějí tolik trápit, je k dispozici možnost kvantizace. Ta zaručuje, že tón je na začátku zarovnán na nejbližší půltón, tedy na začátku vždy strefíme přesnou „klávesu“. Teprve až při dalším pohybu prstu se může výška tónu změnit. Sám jsem ale směle zůstal bez kvantizace a po nějakém čase jsem byl schopen hrát relativně čistě požadované tóny, včetně toho, že jsem naopak cíleně dokázal zahrát tóny podladěné nebo naopak nadladěné. Neuvěřitelný zážitek, mít toto pod kontrolou na „klaviatuře“!
Díky „gumovému“ a plně dotekovému povrchu samozřejmě můžeme dělat spoustu dalších kouzel v rámci technologie 5D Touch. Můžeme tedy naprosto přirozeně zahrát vibrato. A nutno říci, že právě to je věc, která mě na Seaboard (jakémkoliv) přijde snad úplně nejlepší. Naprosto přirozeně znějící vibrato na jakémkoliv tónu, i v akordu. I když hraji sólový part, rozhodně už nyní preferuji vibrato zahrané na Seaboardu před vibratem vytvořeným pomocí ovladače pitch bend (o kolečku itch end vůbec nemluvě, to mi nepřirostlo k prstu nikdy; ale srovnat se to nedá ani s joystickem).
Dále samozřejmě můžeme dělat glissanda přes celý rozsah klaviatury. Tady by to mohlo vypadat, že ploché vršky kláves budou na překážku, nicméně glissanda se obvykle hrají nad (pro černé klávesy - na Seabordu ovšem označené bílým proužkem, tedy de facto bílé klávesy) nebo pod klaviaturou (pro bílé klávesy). I zde jsou totiž dotekově citlivé „gumové“ plochy (pásy). Ty lze ostatně použít i pro vyslání MIDI noty. Tedy nemusíme hrát na klaviaturu, ale na „bezvlnový“ pás nad anebo pod klaviaturou, což může zase přinést trošku jiný pocit ze hry, a tedy novou inspiraci. Mimochodem, naprosto skvěle se zde dělají glissanda z jednoho konkrétního tónu na jiné konkrétní. Pokud prstem jedu po dotekovém pásu těsně pod nebo nad vlnovou částí tak, abych hranou prstu ještě stále cítil dané vlny, mohu naprosto přesně zacílit na vlnu (tón), kde chci zastavit. Je to opravdu překvapivě přesné. Pro mě osobně ještě spolehlivější nad klaviaturou. Mimochodem, ROLI všechno toto označuje jako „gesta“ a na svém webu má řadu videí, která tato gesta vysvětlují a pomohou hráčům se je naučit.
Kromě glissanda a vibrata můžeme na vlnu (v kterékoliv její oblasti, včetně pásů pod a nad) přitlačit a tím vyslat další parametr. A samozřejmě nechybí ani gesto od hráče / k hráči. K dispozici tedy máme 5D Touch (Strike, Glide, Slide, Press, Lift). A to vše samozřejmě funguje v režimu MPE. Tedy můžeme zahrát až deset tónů (nohy jsem používat nechtěl) a na každém z nich využit všech gest, všech 5D parametrů. Vibrata, glissanda (jedno dolů nad klaviaturou, druhé nahoru pod klaviaturou...), přítlaky, směrem od hráče / k hráči. Vše najednou, individuálně pro každý jeden tón. To nabízí opravdu obrovskou expresivitu a živost.
Na Seabord Blocku je nádherně vidět nelogičnost klasické klaviatury. K čemu ta obrovská propast mezi H a C a mezi E a F? Zatímco u jiných kláves je stejně velká „propast“ celým tónem, zde je pouze půltónem. Pokud tedy stisknete vlnu přesně v prohlubni, zazní černá klávesa mezi. Ale mezi H a C zazní čtvrttón. Proč?! (To není otázka pro ROLI, ale na systém klaviatury.)
Na Seaboard nehraju jako na klavírní klávesy. Je to prostě jiný styl. Vlny vyžadují jiný způsob hraní než „tvrdé“ klávesy. Samozřejmě že mě v něčem omezují. Nezahraju na ně takové rychlé laufy, co zahraju na klasickou klaviaturu (možná jen zatím?), ale zároveň zahraju úplně jiné party, které jsou na klasickou klaviaturu naprosto nehratelné. A nemusí to nutně znamenat, že budu hrát jen specifické party pro Seaboard. Ze spousty videí se Seaboardem mám pocit, že videa jen předvádějí všechny úžasné možnosti Seaboardu, ale samotné hudbě to někdy neprospívá. Nemusíme vždy ukázat vše, co na daný nástroj umíme zahrát. I jen jednodušší použití může nabídnout mnohem více než co mi nabízí nástroj jiný (v tomto případě klaviatura). Pouhé přirozené vibrato je pro mě důvod, proč Seaboard pořídit a naučit se na něj hrát. Jistě, občas můžu přidat i glissando. Ale nemusí být v každé skladbě jen proto, abych jej předvedl a prodal to, že jsem si Seaboard koupil.
Je vám to málo?
Jenom 24 kláves? S tím si moc nezahrajeme... Ale ano. Jednak máme přímo nad klaviaturou k dispozici tlačítka pro posun oktáv a jednak nesmíme zapomínat na to, že se jedná o systém modulární. Jakmile připojíme druhý modul Seabord Block, okamžitě se tyto dva moduly spárují a vytvoří jednu kontinuální klaviaturu se 48 klávesami, které na sebe navíc úplně plynule navazují. Není mezi nimi vůbec žádný rámeček, takže skutečně nepoznám, zda zrovna přecházím mezi H a C na jednom Seaboardu, anebo mezi dvěma. A samozřejmě můžeme pokračovat dalším modulem, a už máme 72 kláves, nebo dokonce 96 kláves. Tedy dokonce větší rozsah, než je rozsah klasického klavírního křídla. A ještě pořád jsme kvůli tomu nemuseli prodat barák. Anebo místo třetího a čtvrtého modulu připojíme Lightpad Block a získáme další možnosti.
Stejně jako právě u Lightpad Blocku, i zde postrádám lepší softwarovou modularitu. Je velmi příjemné, že po připojení dalšího modulu Seabord Block s dalším modulem Seabord Block v řadě se tyto automaticky propojí a vznikne jedna velká klaviatura. Ale na druhou stranu mohu další modul připojit nad stávající modul Seabord Block, a to hned třemi dalšímu způsoby. Na vrchní straně jsou totiž magnety dva. Tedy další modul mohu připojit buď přesně nad již stávající modul Seabord Block (pomocí dvou magnetů) nebo šikmo doleva či šikmo doprava (pomocí jednoho magnetu). A zde bych už očekával možnost nastavení. Například když připojím moduly přesně nad sebe, budou se chovat jako dva manuály varhan a budu mít dva nezávislé zvuky. Když je připojím šikmo, budou se klaviatury chovat zase jinak. Je to „jen” otázkou softwaru, jak jsem už uvedl u Lightpad Blocku.
Podobně jako u Lightpad Blocku, osobně bych přivítal citlivější dotek. Z mého pohledu musím hrát hodně „fortissimo“, abych docílil toho, co chci. A když chci hrát skutečně fortissimo, musím už do Seaboardu mlátit víc, než je mi příjemné. Ostatně i samotná vrstva, kde skutečně „stisknu klávesu“ mi osobně přijde hluboko. Na druhou stranu je třeba dodat, že ani při takto razantní hře se Seabord Block na stole ani nepohne. Je to jednak díky jeho hmotnosti (opravdu bych nechtěl, aby byl lehčí, ani za cenu ještě vyšší mobility; už takhle je to neuvěřitelně mobilní klaviatura, kterou mohu mít s sebou v batohu opravdu neustále) a jednak díky tomu, že k podložce stolu opravdu přilne. Překvapilo mě, když jsem pozoroval jiné hráče, kteří dosud neměli se Seaboardem zkušenost, jak hodně na vlny tlačili, a to zejména při pohybu od hráče /k hráči, a to i při glissandech. V některých případech se jim „guma“ vyloženě rolovala pod prsty a sami říkali, že to není pro ně dobrá zkušenost. Osobně ale k tak silnému tlaku nevidím důvod, nikdy jsem ho nepotřeboval. Ale evidentně obecně hraju hodně jemně.
Co mi na Seabord Block chybělo nejvíc, byla paradoxně možnost připojení nožního pedálu (asi především sustain pedálu, umím si ale představit využití i pro kontinuální expression npedál; ačkoliv zde už bychom mohli narážet na filozofii MPE - na který tón by měl být vlastně parametr pedálu aplikován?. A zároveň by to i nabourávalo bezdrátovou koncepci ROLI Blocks. Ale proč by jedním z rozšiřujících modulů ROLI Blocks (na které se podíváme příště) nemohl být pedál připojený přes Bluetooth?
Seabord Block je pro mě jedinečný ovladač a ve spojení s aplikací pro iOS/Android, kterou lze stáhnout zdarma, naprosto jedinečný a fascinující nástroj. Oproti Lightpad Blocku využívá rozložení kláves, které je mi dobře známé. Nemusím přepínat do jiného (relativního) myšlení o intervalech (jak to mám při hře na Lightpad Block), což mi zaručuje určitou jistotu a stabilitu již známého. Zároveň si také nemusím prsty vyběhávat úplně nové riffy, ale lze jen doladit ty, které již používám řadu let na klaviatuře. Zároveň mám ale pod prsty obrovskou expresivitu a konečně tak mohu i „u kláves“ skutečně hrát na hudební nástroj, nikoliv jen „stisknout MIDI notu“. (zapnuto/vypnuto). Expresivita je zde obrovská.
