Randall EOD 88 - kytarová lampová hlava

Randall platí v kytarovém světě za jakostní značku kytarových aparátů, které jsou často k vidění u hodně nabroušených „plejerů“. Z těch nejvybroušenějších je snad možné zmínit Olu Englunda, Scota Iana nebo Kirka Hammetta, z těch všestranně virtuózních třeba George Lynche či Nuna Bettencourta. A nejde zapomenout na Dimebega s jeho tranzistorovými hlavami C200 Century. V dnešním testu si však přiblížíme plně lampový aparát, který se zvukově navrací do pionýrských dob heavy metalu. Bylo, nebylo, podle Ozzyho: „... Black Sabbath byla jen bluesová kapela, dokud jsme do zvuku nepřidali prvek zkázy...“ Element of doom. A o tom je tenhle zesilovač.

Vizuálně je EOD 88 na délku tak dvoutřetinový Marshall, ostatní rozměry jsou, řekl bych, víceméně stejné. Jeden vstupní jack pro kytaru, dva červené překlopné spínače Power a Standby, černé, otočné knoflíky jednoduchých korekcí a pak jeden mohutný, k ovládání výsledné hlasitosti. A dvě tlačítka rozšiřující základní zvuk o Fuzz a Gain, obě opatřená potenciometry pro akurátní nastavení „zkázy“. Na zadním panelu řada jackových výstupů pro impedančně různě vybavené boxy, vstup a výstup pro vnější efektovou jednotku a zdířka pro dodávaný dvoufunkční footswitch. Celá hlava je vyvedena v působivé červenočerné barevné kombinaci.

Konstrukce

Základ plně lampového zesilovače tvoří jednokanál s gainem, korekcemi a masterem, opepřený dvěma spínatelnými funkcemi Gain a Fuzz. Zatímco spínač Gain rozšiřuje barevné možnosti jinak funkčního potenciometru Gain, plynule nastavitelné ovládání Fuzzu funguje až po aktivaci. Master sekci sice dominuje megaovladač celkové hlasitosti, ale i tady se najdou dva poteciometry výsledných korekcí Depth a Presence. Neméně zajímavou částí zesilovače je sázka na pouhé dvě, zato však výkonné koncové lampy KT88EX, v tomto konkrétním případě od ověřené výběrové značky Ruby. Tato konfigurace naznačuje cílení zvuku směrem k tzv. americkému zvuku, navíc především zkreslenému. Zřejmě nic pro „Knopflery“.

Zvuk

Po zapnutí zesilovače a povinné chvilce pro řádné nažhavení koncových elektronek se, při středních hodnotách Gain, Bass, Mid, Treb, s nulovým nastavením Depth a Presence, ozve poměrně hodně zkreslený, nabroušený, nijak zvlášť kultivovaný, ale zato konkrétní hlasitý zvuk s výraznými ataky po úhozu trsátkem. Nastavením Bassu na vyšší hodnoty se zvuk stává hutnějším, ale nerozmazává se ani při maximální hodnotě. Nepřehnané rozsahy jsou ostatně typické pro všechny korekční ovladače. Všechny jsou dostatečně účinné, aniž by však v krajních hodnotách nějak degradovaly výslednou barvu a srozumitelnost zvuku. Rozsah ovladače Gain jen potvrzuje směrování zesilovače směrem k tvrdším odnožím kytarového zvuku. Výrazného zkreslení se dočkáte už s Gainem na deváté hodině, krystalicky čistý kytarový zvuk je bez tlumení hlasitosti na kytaře u tohoto zesilovače spíše teoretickou záležitostí. I při maximálních hodnotách Gainu EOD 88 jakoby ožije a radostně vyštěkává všechny hvízdance a sjezdy, s nastavením Bass na maximu, Mid, Treb a Depth na dvanácté, Presence na deváté hodině má zvuk potřebné masivní basy a agresivní charakter. Stále jsou neobvykle výrazné ataky po úhozu trsátkem a zesilovač vám nekompromisně odhalí i sebemenší asynchronitu v rychlých bězích. Hlasitost velkého ovladače na necelé polovině spolehlivě zajistí nejen pískání v uších, ale i protlačení plejerova partu mezi výkonově lépe vybavenými spoluhráči. Díky ataku, navíc srozumitelnému protlačení. Vazby a doznění jsou plynulé, barevně stálé, bez chyby.

Aktivace funkce Gain tlačítkem nebo footswitchem způsobí lehkou komprimaci, spojenou s decentním, ale zaznamenatelným nárůstem citlivosti. Zvuk se nárůstem basů při úhozu jakoby kultivuje, a i když jde stále velmi rychle „za rukou“, má jakousi rezervu. Nemáte pocit, že zvuk ze zesilovače musíte „ždímat“, sám trochu nakopává a usnadňuje hru především v sólech.

Aktivace funkce Fuzz je, alespoň pro mě, poněkud rozpačitou modifikací zvukového charakteru celého zesilovače. Do té doby ukázkový, a někdy až příliš čitelný, atak se najednou utápí v překomprimovaném projevu. Doznění není přirozené, v podstatě při stejné hlasitosti se postupně objevují nejdříve alikvoty, které následně přehlušují hluky a brumy. Nejprve jsem měl dojem, že Fuzz je nefunkční, bez ohledu na polohu jeho ovládacího potenciometru zněl totiž pořád stejně nedynamicky, zploštěně a jaksi sám o sobě. Rozdíl v jeho nastavení se dal zaznamenat jen v začátku úhozu, kdy v nulové poloze se nějaké zbytky ataku daly ještě zachytit, ve vyšších hodnotách už obtížně. Nejvíce se funkce Fuzzu dala uplatnit při vypnutém posílení a ještě ztlumení Gainu v sólech na tenčích strunách. To pak vytváří zajímavý „tunelový“ efekt frekvenčně ořezaný na obou krajních polohách. Na spodních polohách však masivní energie basů nedokáže propustit čitelnější frekvence, u hraní kil na tlustých strunách se o srozumitelnosti dá mluvit jen s hodně velkým sebezapřením. Jako jednoúčelový efekt Fuzz patrně plní funkci „prvku zkázy“, ale pro mě je zbytek zesilovače daleko zajímavější.

Doporučil bych Randall EOD 88 do tvrdších kytarových stylů, jeho srozumitelnost je při jeho agresivním projevu ukázková a pravděpodobně se tak uplatní u podladěných kytarových partech. Přitom se zdá být při seriózní váze a rozměrech vhodně mobilním.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.randallamplifiers.com/product/eod-88/