Firma Mooer (Shenzhen Mooer Audio Co., Ltd.) je čínský dravec, který od roku 2011 chrlí na hudebníky stovky kytarových mikrokrabiček. Za relativně velmi krátkou dobu, co Mooer existuje, si svými inovacemi prošlapala cestu do celého světa. Je dobře, že takové firmy, které se nebojí jít proti zažitým zvyklostem, existují.
Wah RedKid
Oblast kytarových kvákadel je poměrně „malý rybník“. Mantinely efektů wah jsou celkem jasně vyznačeny a vše, co je za nimi, už je většinou hodně experimentální, a tudíž i vysoce rizikové (pro výrobce). Přeci jen klasický zvuk efektu wah je jasně daný, a výrobci proto inovují na kvákadlech hlavně ovládací prvky. Zvukově se na kvákadle dá těžko něco vylepšit, protože všechna vylepšení jsou již dávno vymyšlena. Mooer s RedKid se o to přesto pokusil.
Jak to hraje
Zvuk wah RedKidu jde dál, než jak známe zvuk klasického kvákadla (i když klasický wah sound v tom taky je). RedKid má zvuk o něco prokreslenější a hlavní změnou oproti klasickému pedálu wah je, že na obou koncích sešlápnutí pedálu jde do výšek. Klasické kvákadlo má při poloze „pata dole / palec nahore“ ořezané výšky, a opačně. Mooer má na obou koncích vyšší frekvence, ty ale nejsou úplně stejné. U palce jde frekvence o něco výš než u paty. Takže můžeme začínat jak u palce, tak i u paty... Prokreslení je syté, zvuk je plný a vyrovnaný, neubírají se basy ani hlasitost - to je dobré. Kváká to nějak jako mezi klasickým wah a phaserem. I když výrobce tvrdí, že to napodobuje talkbox, já si to úplně nemyslím, i když trochu toho talkboxu tam je (ale nazývat to tak..., no budiž) a stále se to mísí s klasickým efektem wah. Musím říct, že se mi to líbí, zní to zajímavě a docela hezky se to v nahrávkách pojí s dalšími nástroji. RedKid disponuje dvěma režimy: modrým a červeným. Udělal jsem si nahrávky a porovnával je. Červený mod je víc podobný klasickému kvákadlu a modrý je trochu víc do toho talkboxu. Oba zvuky jsou si docela podobné, jen ten modrý je trochu víc „mluvící“. Není mezi nimi propastný rozdíl. A ani nemám favorita, oba jsou v pohodě.
Jak se to ovládá
Ovládání tohoto mikropedálu je zvláštní tím, jak je to malé. Přeci jen jsem zvyklý na kvákadlo pořádně „hamtnout“. Tady jsem se trochu bál, že to rozšlápnu, ale krabička je velmi robustní, nad očekávání těžká, ze silného kovu. Tak snad výrobce ví, co dělá, a může se na to šlapat. Po vysunutí záklopných paciček má celá plocha pedálu na délku cca 126 mm (Vox wah má zhurba dvakrát tolik). Kvákání jsem nejdříve zkoušel bez boty (abych to nezašpinil), ale bez boty to tlačí do nohy. Takže s botou. Podrážka rozloží tlak a dá se s tím už rozumně pohybovat. Zapnutí efektu se udělá tlakem nohy/boty na pedál. Zatlačíme shora (stačí vlastně jen položit vlastní vahou nohu na pedál) a ono se to zapne. OK. A teď kvákat. Jenže jsem byl zvyklý, že osa pohybu pedálu je víc u paty, tady je to díky rozměrům pocitově veprostřed, což znamená, že pohyb musí vycházet víc z kolene. Na to nejsem zvyklý, tak trénuju chvíli pohyb z kolene... no a dá se na to zvyknout. A nebo na mikropedál nastoupit patou a pak je to podobné ovládání klasického kvákadla. Jenže trefte se přesně patou (při koncertě) na to správné místo, takže radši doprostřed, pak je trefa jistější.
Mody
Jak jsem zmínil výše, má to červený a modrý mod. Dva mírně odlišné zvuky. Přepíná se mezi nimi velmi neobvyklým způsobem a chvíli mi trvalo, než jsem jej pochopil. Pokusím se to vysvětlit, protože z anglického návodu to není úplně jasné. Nejdříve připojíme napájecí adaptér - LED diody bliknou. Poté sešlápneme pedál nakloněný na patu a držíme - LED diody svítí červeně. Pak vytáhneme konektor adaptéru (LED diody zhasnou) a vrazíme konektor adaptéru zpátky - LED diody bliknou (to bliknutí je důležité). Když to blikne jednou červeně, je to v modu 1 a můžeme normálně kvákat. Když tuto operaci zopakujeme (vyndání a zasunutí napájení při sešlápnuté patě), blikne to červeně dvakrát, a tím se dostáváme k další funkci kvákadla, kdy po dvojitém rychlém sešlápnutí (stisku) pedálu zůstává kvákadlo stále zapnuté (i když na něm nemáme nohu), takže můžeme namodulovat zvuk a pak hrát sóla. Tento „statický“ modu vypneme zase dvojitým sešlápnutím. Chce to trochu cviku. A aby toho nebylo málo, je tu třetí mod u „červeného“ zvuku, a to je kombinace předchozích dvou, kdy můžeme dvojitým sešlapem aktivovat statický wah a nebo jedním sešlapem normální wah. Třetího mod se aktivuje zase sešlápnutím paty a vytažením a následným zastrčením napájení (blikne to třikrát červeně). Tolikrát za sebou jsem nikdy k žádné krabičce napájení nepřipojoval...
Poslední dobou se vyrojilo mnoho výrobců krabiček, kteří jdou cestou výrazné miniaturizace. Na první pohled tyhle mikrokrabičky vypadají jako hračky pro děti, ale odvádějí práci velkých krabiček. Jsem zvědav, za jak dlouho se tyhle „hračky“ pro velké kluky budou vyrábět ještě menší. Viděl bych tady do budoucna možnost ještě větší miniaturizace - zploštění a také propojování krabiček něčím jiným než velkými kytarovými jacky a s odděleným ovládáním (multifootswitchem), nejlépe bezdrátově přes Bluetooth. Pedalboard by mohl být taková platforma s napájením, která by měla klasický kytarový jack jen na vstupu a na výstupu. Vlastní minikrabičky by pak neměly footswitch (abychom je nerozšlápli) a měly by jen ovládání (minipotenciometry) a LED diodu. Oproti klasickým multiefektům by to mělo výhodu velmi rychlého nastavení zvuku, a taky by si každý kytarista ty svoje efekty (krabičky) vybral podle potřeby a později by je mohl měnit. Takže by např. měl kompaktní board s pěti minikrabičkami připravený na konkrétní gig. A to přepínání přes Bluetooth by mohlo být z druhé půlky gigboxu (ve víku krabice) s vlastní Li-Ion bateriií. A nebo by to mohlo být na pantu a bez Bluetoothu. Možností je víc. A celé by to bylo v takovém pěkném malém lesklém kufříku. No neměl bych si to nechat patentovat? :-)
A to tu máme ještě „modrý“ zvuk. Ten se aktivuje tak, že nesešlápneme patu, ale špičku (palec). Prostě sešlápneme to na druhou stranu a zase vytáhneme a zastrčíme napájení, pak to blikne modře jednou (první mód), a nebo dvakrát (druhý statický mod). Třikrát bliknout „modrý“ zvuk neumí, což je trochu divné, ale dobře. Musím říct že spouštění toho „modrého“ zvuku, při sešlápnutí špičkou nohy, to vytahování a zastrkávání toho malého napájecího konektoru... jak je to celé malé a pod nohou... to fakt moc nejde! A ani rukou to nejde moc dobře. Takže kdo se nemůže/nechce ohnout, moc si tohle přepínání užije. Naštěstí si nastavení krabička pamatuje, takže tohle divoké přepínání nebude dělat kytarista vždy, ale jen když bude mít potřebu. Mně stačil „červený“ zvuk, v modu jednoduchého aktivního sepnutí: dám nohu na krabičku - kvákám, sundám nohu - nekváká to. Diody při kvákání svítí vždy červeně, takže když si nejsme jisti, jestli používáme „červený“ nebo „modrý“ zvuk, musíme se zase ohnout a zkontrolovat to. :-) Modrá naštěstí blikne při zastrkávání napájecího jacku (pokud je tedy aktivován „modrý“ zvuk).
Závěr
Kvákadlo Mooer RedKid je použitelná věc. Zvuk má příjemný, do muziky se hodí, není náchylné na brum. Ovládání bude chtít trochu cvik, ale to se po pár hodinách kvákání dostaví samo. Trochu krkolomné je to přepínání zvuků, ale jak jsem zmínil výše, mně by stačil jen ten „červený“ a nic bych pak už nepřepínal. Kvákadlo mě překvapilo svými malými rozměry, váhou a dobrým zvukem. Líbí se mi.
Info:
Mooer RedKid je jako šperk. Je to krásné, moderní kytarové kvákadlo velmi kompaktních rozměrů. Svou zvukovou charakteristikou napodobuje talkbox, ale ne zas moc. Zároveň si zachovává použitelný zvuk kvákadla blízký klasice. Je vhodné do moderní rockové hudby. Pro kytaristy, které třeba už nudí Cry Baby. Cena je 2971 Kč.
Plus:
vzhledově krásná věc
vyvážený, dobrý a moderní zvuk
dva zvukové módy
tlakový mikrospínač pod pedálem
kompaktní rozměry
Mínus:
nepohodlné přepínání mezi módy
příliš malé na velké rockerské boty
Technická specifikace
| true bypas | ano |
| vstupní impedance | 1 MΩ |
| výstupní impedance | 100 Ω |
| napájení | 9V adaptérem s mínusem uprostřed |
| spotřeba | 130 mA |
| rozměry | 128 x 55 x 48 mm |
| hmotnost | 460 g |
Web
