Malý klenot mezi aparáty, jak bylo toto osmnáctiwattové kombo nazýváno mezi sběrateli, měl premiéru na Britském hudebním veletrhu v roce 1965. Přítomným prý však připadal jeho design nejprve velmi směšný.
Servisní technik Ken Brant, který pracoval u Marshalla od roku 1962, v knize History of Marshall (HLP 1993) vzpomíná, že se nad ním ušklíbali pouze, dokud jej neuslyšeli hrát. Nádherný a plný zvuk tohoto aparátu prý většinu zcela nadchl a později si jej zamilovalo i mnoho slavných kytaristů. Je slyšet například z nahrávek AC/DC, Garyho Moora či Reef. Bohužel byl na trhu (a to pouze evropském) k mání jen v letech 1966 až 1968, a tak se z něj velmi brzy stal žádaný artikl a zájemci za něj platili horentní sumy. Právě nyní přichází firma Marshall na trh s jeho "ručně prodrátovanou" reedicí, která hraje více než skvěle.
Osmnáctiwattové kombo 1974X s jedním dvanáctipalcovým reproduktorem nebylo jediným typem, který Marshall v roce 1965 představil. Spolu s ním tehdy vystavoval i stejně výkonné modely s označením 1958 (osazené reproduktory 2 x 10") a 1973 (osazené reproduktory 2 x 12"). Všechny typy stály kolem 55 liber a byly určeny do malých britských klubů a studií. "Měl to být takový malý bratr komba Bluesbreaker i s jeho šedobílým potahem. Myslím, že se nám jeho vzhled a zvuk povedl," dodává Kent Brant.
A právě zvuk, vzhled a obrovský zájem o tento model byly proto nakonec důvodem, proč Jim Marshall kombo 1974X zařadil do své nové hand wired edice, po bok zesilovačů 2061X (20 W), 1959 Super Lead (100 W) a JTM 45 (100 W). "Na mnoha předváděcích akcích a hudebních veletrzích, kterých se zúčastňuji každý rok po celém světě, mě spoustu lidí žádalo, abychom zahájili výrobu nových vydání ručně zapojovaných výrobků. Všechny hlasy bych ani nedokázal spočítat. Proto vzniklo i toto kombo," říká Jim Marshall.
Výrobky s označením hand wired, neboli "ručně prodrátováno" lze najít v katalogu firmy od loňského roku. Firma jimi reaguje na žádost mnoha kytaristů, kteří si všimli, že zvuk starých marshallů je mnohem lepší než zvuk jejich replik z devadesátých let. Důvodů, proč tomu tak je, je mnoho. Hlavní tajemství však tkví v použití odlišného materiálu při výrobě transformátorů, součástek či reproduktorů. Komponenty starých zesilovačů se kvůli rostoucímu technologickému vývoji již nevyrábí ve stejném chemickém složení a stejným pracovním postupem jako před čtyřiceti lety. Současné součástky jsou sice technicky dokonalejší, bohužel kytarovému zvuku spíše ubírají na autentičnosti.
Technici od Marshalla proto důkladně zkoumali zvuk starých aparátů, které mají ve svém muzeu v Bletchley, a zároveň kontaktovali své bývalé dodavatele součástek, zda by neobnovili jejich původní výrobu. Někde se jim to podařilo, jinde nikoliv. Dlouhé měsíce se pak věnovali jednotlivým komponentům tak, aby kombo hrálo, jako kdyby bylo vyrobeno v šedesátých letech. K tomu navíc dbali i na to, aby výrobek splňoval všechna dnešní bezpečnostní opatření. A výsledek? Osmnáctiwattové kombo 1974X hraje stejně dobře jako jeho předchůdci z šedesátých let.
Vzhled zvenku
Jak je již uvedeno výše, vhled modelu 1974X vyšel ze známějšího modelu Bluesbreaker, takže designem se od něj téměř neliší. Patrný rozdíl je pouze v menších rozměrech. Celý box je z kvalitní bezkazové překližky z baltské břízy s ručně dotahovanými spoji pro dosažení maximální pevnosti. Černá koženka, lemování a malé zlaté logo jsou přesně stejné jako u originálu. Oproti tomu šedobílý materiál na mřížkový potah se výrobcům sehnat nepodařilo. Ale i kdyby, nemohli by jej použít. Původní materiál totiž tehdy obsahoval gumu, což by dnes nevyhovělo přísným bezpečnostním opatřením, která se týkají hořlavosti. Nahradila jej proto ozdobná tkanina, velmi podobná originálu.
Vrchní panel je jako kdysi ze zlatě zbarveného plexiskla. Z uspořádání ovladačů na jeho povrchu je patrné, že 1974X je výjimečně jednoduchý zesilovač. Kanál 1 má pouze dva ovladače Volume a Tone, zatímco tremolový kanál 2 má čtyři ovladače - Volume, Tone, Speed a Intensity pro ovládání lampového tremola.
Zásadní změny oproti původnímu modelu (které ovšem nemají vliv na zvuk) jsou patrné při pohledu na zadní panel. Je nutno říct, že všechny odchylky výrobce přidal pro snazší zacházení a větší praktičnost. Jednou z nich je například přidání výstupního konektoru pro externí reprobox, což není na škodu. Z tohoto důvodu se k tomuto modelu dokonce vyrábí i bedna (1 x 12"), která je vzhledově totožná s kombem.
Další prvek, který nebyl na originále, je přepínač impedance, který je velmi praktický, stejně jako nové schránky na pojistky, jež jsou nyní umístěny na zadním panelu. Dříve byly totiž instalovány uvnitř samotného šasi, takže jejich výměna byla velmi pracná a náročná na čas. Poslední změnou oproti originálu je možnost odpojovat konektor nožního ovladače a síťového kabelu. Původně byly oba napevno, což také nebylo moc praktické.
Vzhled uvnitř
Šasi je stejně jako u originálu z hliníku. Zatímco to originální mělo otevřené konce, replika má konce uzavřené. Konstruktéři si totiž všimli, že všechny originály s otevřenými konci byly značně deformované.
Z konstrukce šasi pak vyčnívá šest elektronek: tři ECC 83 v předzesilovači, usměrňovač EZ 81 a pár výkonových elektronek EL 84. Vhledem k tomu, že poslední tři jmenované dosahují extrémně vysokých provozních teplot, jsou jejich patky vyrobeny z nejjakostnější keramiky. Všechny lampy jsou navíc usazeny ve vyjímatelné, větratelné hliníkové skříni. To je samozřejmě odchylka od původní konstrukce, nemá ale na zesilovač naprosto žádný zvukový vliv.
Důležitou věcí, která ovlivňuje zvuk i výkon, jsou transformátory. Model 1974X se vyráběl v letech 1966 až 1968, tedy ještě před tím, než začal Marshall spolupracovat s legendárními výrobci transformátorů Dagnallem a Drakem. Technici se proto obrátili na původního výrobce traf, který dosud existuje. Ten však už nedohledal záznamy o tom, jak se transformátory tehdy vyráběly. S pomocí proto přišli konstruktéři z Dagnallu, kteří vytvořili duplikát původních traf. Materiál, konstrukční metody i stupeň laminování, izolace a vinutí zůstaly zachovány tak, aby herní vlastnosti komba zůstaly stejné jako před lety.
Po odšroubování šasi se naskytne pohled na pájecí desku, na které jsou na očka napájeny součástky, jak to známe ze starých zesilovačů. Ale i zde je pár odchylek. Například původní "papírovou" desku nahradila nová, která již odpovídá předpisům týkajícím se hořlavosti. Všechny použité součástky na ní jsou pak od evropských a amerických výrobců, včetně několika zakázkově stavěných kondenzátorů, které jsou vždy po dvou umístěny ve společném pouzdře, jak tomu bylo u originálu.
Reproduktor
Ještě než přejdu ke zvuku, nelze se nezastavit u reproduktoru, který má rovněž obrovskou zásluhu na skvělém zvuku tohoto komba. Technici z Marshallu se totiž obrátili na firmu Celestion s tím, aby jim do tohoto modelu vyrobila 20W Greenbacka, který by měl stejné úchvatně hladké tóny jako Greenbacky staré pětatřicet let.
Celestion proto znovu oprášil výrobní postup z roku 1967 pro originální reproduktor Greenback T1221, opatřený keramickým magnetem, jaký byl používán v původním modelu 1974. Lidé v Celestionu pečlivě okopírovali každý parametr: od délky vinutí, rozměrů cívky, zpracování hran až po použití originálního materiálu pro chrániče proti prachu a stejného lepidla. Navíc, aby zvuk reproduktoru přiblížili starému soundu, nechala jej firma projít procesem zestárnutí magnetu, čímž dosáhla hutného zvuku s příjemnými výškami.
Zvuk
Upřímně musím přiznat, že zvuk komba mě dostal. Sám hraji na několik starých aparátů ze šedesátých a sedmdesátých let a často nahrávám i na staré marshally, které dobře znám. Musím proto před konstruktéry hluboce smeknout. Zvuk je opravdu zcela autentický a obstojí ve srovnání s původními marshally.
Jak je pro tyto aparáty typické, zapojení korekce Tone je pasivní. Ovladač Tone spolu s Volume jsou jedinými korekcemi tohoto komba a lze celkem rychle nastavit vhodný zvuk s jakoukoliv kytarou.
Měl jsem možnost Marshall zkoušet na fendery ('52 Tele a '62 Strat) a Gibson Les Paul z roku 1974. Zvuk byl pokaždé velmi příjemný s nádhernými středy, pro ucho příjemnými výškami a pevnými basy. Kvůli (nebo i díky) tomu, že kombo má jen 18 wattů, kreslí celkem brzy. U fenderů to ale vůbec nevadilo. Kreslení se totiž během přidávání hlasitosti projevuje tím, že kytará "táhne" a je příjemně nakomprimovaná. Když jsem hrál s kapelou, častokrát jsem se přistihl, že s Marshallem 1974X hraju na čistý zvuk doprovod nebo sólo i ve chvílích, kdy normálně používám Tube Screamer nebo kompresor (MXR Dyna Comp).
Majitelé gibsonů se ale musí smířit s tím, že čistý zvuk z komba nedostanou. Už při malé hlasitosti leze totiž z humbuckerů crunch. Při dalším zesílení lze pak z aparátu dostat klasické rockové zkreslení, které se nehltí ani s připojenými kreslícími efekty.
Kombo jsem si vzal i na zkoušku s kapelou a na koncert v klubu. Byl jsem zvědavý, zda jeho výkon není na živé hraní moc slabý. Ale mohu ujistit, že není. Během koncertu jsem vůbec neměl problém s tím, že bych se neslyšel, nebo s tím, že by kombo nestíhalo. Volume jsem měl mezi trojkou a čtyřkou a bohatě to stačilo. Je mi ale jasné, že na velké festivalové pódium bez kvalitních odposlechů bych jej raději nebral. Ale na to ani Marshall během jeho uvedení na trh v roce 1965 nemyslel.
Nelze také nevyzdvihnout skvělé lampové tremolo, jež je součástí kanálu 2. Zní opravdu moc pěkně a přirozeně. Pokud však nezapojíte nožní přepínač pro jeho ovládání, nelze jej vypnout, ani když stáhnete jeho ovladače Speed a Intensity na nulu. Jestliže připojíte footswitch, zjistíte, že kanály 1 a 2 hrají trošku odlišně. Ten tremolový je sice při stejném nastavení Tone a Volume trochu hlasitější, má však o něco tenčí zvuk než kanál 1, který zní bohatěji a plněji.
Během testování mi vrtalo hlavou, co má největší vliv na tak dobrý zvuk tohoto aparátu. Je to konstrukce zesilovače nebo reproduktor? Zkoušel jsem proto kombo zapojit i na jiné reproduktory. Zároveň jsem na dwacetiwattového Celestiona vyzkoušel i jiné zesilovače. Musím říci, že podíl obou komponentů je tak 50% na 50%.
Zesilovač komba Marshall 1974X hrál na jiné reproduktory Celestion (Vintage 30, Greenback 25W a Classic Lead) podobně jako hrají marshally z konce šedesátých let, které jsem si na test půjčil od kamarádů. Při silném úderu trsátkem se ihned otevíral teplý lampový tón a při vyšší úrovni hlasitosti bylo kombo stejně "gumovější" jako všechny ostatní testované staré marshally. Tento "gumovější" charakter však kombo 1974X při zapojení se svým původním reproduktorem ztratilo, a mělo tak před ostatními aparáty navrch. Zapojil jsem proto přes tento dvacetiwattový Celestion Greenback i ostatní staré marshally a ty najednou začaly hrát podobně jako Marshall 1974X.
Během testu jsem se ze zvědavosti pokusil porovnat i reedici dvacetiwattového Greenbacku T1221 s běžně vyráběným modelem, který má 25 wattů. Moderní Greenback (25W) hrál potichu téměř shodně jako T1221, tedy produkoval pěkný kulatý tón. Při zesílení volume se však začal hltit a vznikaly v něm nepříjemné výškové frekvence, které řezaly do uší. Replika dvacetiwattového Greenbacku hrála mnohem lépe a i při přebuzení zněla čitelným středovým zvukem s mnohem příjemnějšími výškami. Tento reproduktor lze nyní v katalogu firmy Celestion objednat. Stojí však téměř pět tisíc korun, tedy zhruba o dva tisíce více než klasický pětadvacetiwattový Greenback.
Závěr
A co dodat na závěr? Kombo Marshall 1974X hraje opravdu úžasně a obstojí i v konkurenci starých marshallů. Ocení jej především milovníci rocku a blues, kteří mají rádi klasický vintage styl a zvuk. Je opravdu velmi vhodným řešením do klubů a studií a jeho majitelé při nošení z auta ocení jeho příjemnou váhu.
Pokud však hrajete často i na větších scénách, je potřeba mít i silnější aparát. S koupí komba Marshall 1974X však nemůžete sáhnout vedle. Jeho jedinou nevýhodou je příliš vysoká pořizovací cena, která činí 52 900 korun.
Cena:
Marshall model 1974X je celolampové 18 wattové, dvoukanálové kombo s 1 x 12" reproduktorem a s elektronkovým tremolem. Doporučená cena je 52 900 Kč a reprobox 1974 stojí 16 500 Kč.
Plus:
zvuk
vzhled
váha
Mínus:
ceny jak komba, tak reproboxu
