Korg Volca Drum - digitální drum maschine

Napsal jsem tři písmena: Kor. Myslíte si, že hodlám napsat slovo, které jste slyšeli v uplynulých měsících statisíckrát a které vám překazilo nejeden hudební zážitek, vystoupení, zkoušku...? Ale ne. Hodlám napsat Korg. A pak ještě Volca. A k tomu Drum.

Korg Volca je série malých digitálních elektronických nástrojů, jejichž spojením dohromady bychom získali celou kapelu, ne-li orchestr, které ale mohou být naším hudebním nástrojem samostatně nebo v kombinaci s jakýmkoliv jiným nástrojem, ať již elektronickým nebo pro mě za mě třeba tamburínou. Volca Drum je jedním z nejnovějších. Je to nejnovější drum maschine, grovebox, mám na mysli elektronický nástroj emulující bicí. Vytváříme na něm (zejména) perkusní zvuky a rytmické patterny. Ale je to digitální mašinka velmi všestranná, u které je hranice mezi perkusním a melodickým nástrojem velmi tenká, až nečitelná.

Jako člověk, který sérii Volca dlouho sledoval hlavně virtuálně a pracoval zatím krátce jen s jedním ze sourozenců Volca, jsem byl po rozbalení krabice překvapen, jak malý přístroj to je. Když se vám dostane do ruky, působí mnohem miniaturnějším dojmem, než když jej vidíte na videích (19,5 x 11,5 x 3 cm jsou přesné rozměry). Věcička je to převážně plastová, dojem titěrnosti jí dodává, že ten černý plast je ve skutečnosti průhledný, takže trochu vidíme na střeva. Pouze vrchní panel je částečně kovový. Potenciometry jsou skutečně maličké, ale zdá se, že jsou pevné a něco vydrží. Tlačítka jsou kvalitní, měkká pryžová. A ty černé a šedé bloky s čísly od 1 do 16 jsou něco jako touchpad, který velmi dobře a přesně reaguje na dotyk prstů. 1 až 16 jsou jednotlivé kroky sekvenceru, ale zároveň banky pro zvuky a pro patterny, a mají ještě další funkce.

Syntezátorová část - jak tvoříme zvuky

Volca Drum je nástroj šestihlasý. Každá bicí sada, se kterou pracuje a kterou můžeme upravovat a přetvořit ve zcela vlastní, disponuje nejvýše šesti nástroji. Máme je na touchpadu pod čísly 1 až 6. Bicí sadu si z banky vyvoláme poté, kdy naráz stiskneme tlačítka Func a Load Kit. Následně vybereme opět z očíslovaných touchpadů 1 až 16 místo v paměti s uloženou sadou. Nastavených je deset zvukových sad, ty pod čísly 11 až 16 jsou z továrního nastavení stejné. Můžeme je všechny samozřejmě přetvořit a šestnáct různých sad si uložit. Stejným způsobem, jen přes tlačítko Load Prg, vyvoláváme patterny. Stejně tak je ukládáme do šestnácti míst v paměti. Volca Drum rytmické patterny nazývá programy. A má jich pro nás připravených opět deset.

Máme tedy šest nástrojů a můžeme na ně prsty živě hrát jako na bicí soupravu. Opakuji, že touchpad velmi dobře a přesně reaguje. Ovšem snadno také sáhneme vedle. Můžeme si naši živou hru do přístroje nahrát a dál s ní pracovat. Anebo se můžeme přepnout tlačítkem Edit/Step do sekvenceru a bicí pattern programovat.

Zvuk si lze pouštět do sluchátek výstupem na minijack, ovšem pozor: To jsem dělal jen do té chvíle, než jsem zjistil, jak v pohodě je zvuk z vestavěného reproduktoru. Ano, tahle krabička má na spodní straně svůj repráček, který je pro práci s nejen perkusními zvuky ale i tóny, které můžeme do naprostých bláznivostí na Volca Drum vytvářet, zcela dostačující. Nemluvím ovšem o tom, že bychom takhle měli hrát publiku, se spoluhráči nebo nahrávat. Výstupem na malý jack pustíme studiovou kvalitu zvuku kamkoliv jinam. Ale pro tvorbu zvuků a patternů, pro naše „psaní muziky“ to stačí dokonale. A vezměte si, že Volca Drum lze napájet nejen adaptérem, ale i šesti AA bateriemi. Skládat tak můžeme kdekoliv, aniž bychom měli otlačené uši od sluchátek. Třeba si zalézt s Volcou do postele jako s knihou.

Každý zvuk, tedy to, co se skrývá pod stopou 1 až 6, sestává ze dvou vrstev. Každou z nich můžeme zvlášť editovat, plus můžeme editovat obě najednou. A parametrů, které u každé vrstvy měníme, je opravdu hodně.

Především to jsou: hlasitost, pitch (tedy ladění), modulace (knoflíky nastavujeme parametry amount a rate, k tomu vybíráme ze tří druhů křivek - vzrůst a pád, oscilace a křivka označená jako random, tedy něco jako náhodný nepravidelný tvar), EG tedy envelope generator, možná srozumitelněji envelope filter (nastavujeme knoflíky attack a release a opět vybíráme ze tří druhů křivky - liberální vzrůst a pád, exponenciální vzrůst a pád a vícevrcholový vzrůst a pád). Uvedené druhy křivek vybíráme z malých ikonek na displeji. Přičemž tady je ještě jeden parametr, pro který volíme křivky a o kterém bych v logice tvorby zvuku měl asi mluvit na začátku, protože se nazývá sound source, tedy zdroj zvuku. Pro něj vybíráme křivkové parametry následující: sinusoida, křivka ve tvaru pily, high pass filtered noise, low pass filtered noise a band pass filtered noise.

Pak tady jsou ještě další dodatečné parametry úpravy zvuku. Patří sem bit reduction, tedy zkreslení způsobené snižováním bitové kvality zvuku, wave folder amount (což jsem úplně nepochopil, co je), drive (tedy zkreslení typu overdrive), pan (tedy stereo efekt) a gain (vybuzení).

Těch možností úprav je opravdu moc a je velmi jednoduché se ztratit, stejně jako je těžké si zapamatovat, jak se ke kterému parametru leze a co dělá. Úskalí přístroje je pak v tom, že když si nějaký z nástrojů (ze stop), zvukově rozhodíte, je velmi těžké až nemožné se vrátit zpátky. Hodně se mi stávalo, že jsem si šlapák zcela rozladil do nepoužitelných pazvuků a už jsem se nedokázal vrátit zpátky k něčemu, co by jako velký buben znělo.

Obrovskou výhodou nastavování zvuků je, že některé parametry můžeme nastavit pro každý jednotlivý úder v sekvenceru zvlášť. Bohužel ne ty výše uvedené. Ale pro každý jednotlivý úder můžeme měnit atak a hlasitost a pak třeba pro každý úder individuálně můžeme použít efekt slice, k tomu se dostaneme později. Protože se při syntéze zvuku snadno dostaneme z oblasti perkusí do oblasti tónů, chtělo by se vám jistě měnit pro každý úder zvlášť i pitch, tedy ladění, a vytvářet tak melodii. Bohužel to naprogramovat nejde. Ale jde změnu parametrů měnit, když přehráváme vytvořený pattern a kroutíme knoflíky. Se zapnutým tlačítkem nahrávání můžeme takové změny nahrát. Ovšem chtěnou melodii by takhle vykouzlil jen čudlíkářský mistr. Nicméně Volca Drum není primárně melodickým nástrojem, k tomu si můžeme vybrat některého z jeho sourozenců.

Efektová část - nespoutaný waveguide

Máme-li hotový zvuk soupravy, můžeme jej poslat do další části Volca Drum, a tou je waveguide. Jakýsi dozvukový efekt. Nejprve knoflíkem Send vybíráme, jak vekou část výstupu necháme efektem ovlivnit, a poté pracujeme se třemi knoflíky: Decay (délka opakování jako u delaye, ovšem bez možnosti volbyčasu delaye), Tune (ladění) a Body (tělo). Waveguide přitom nabízí výběr ze dvou druhů „těla“: buď se chová jako struna, nebo jako korpus bubnu. Waveguide reaguje, řekl bych, velmi nepředvídatelně a dovede se občas zacyklit podobně jako analogový delay. Skvělou věcí je, že všechny dozvuky Volcy Drum doznívají i poté, kdy pattern zastavíme, a to třeba i velmi dlouho. Za nevýhodu se dá považovat to, že do této efektové části pouštíme všechny nástroje a všechny stejnou měrou. Nelze si vybrat jen některé.

Sekvencer - tvorba paternů

Se zvuky se dá hrát donekonečna, ale pojďme tvořit rytmy. K tomu nám slouží sekvencer o šestnácti krocích. Zvolíme si daný nástroj, pak tlačítkem Edit/Step překlapneme do módu programování sekvenceru a rozsvítíme z šestnácti kroků ty, u kterých chceme, aby daný zvuk zazněl. To můžeme zopakovat u všech šesti nástrojů. Stejně to funguje u řady dalších groveboxů. Tím ale věc nekončí. Volca Drum sice nabízí pouze šestnáct kroků, což může působit dojmem, že nám dovolí vytvořit jen krátký pattern, který se bude do zblbutí opakovat, ale není tomu tak. Volca disponuje několika triky, které umožňují pattern ozvláštnit a zpestřit a vymazat z něj strojovost.

V první řadě se mi líbí, že pro každý krok lze nastavit parametr zobrazený na displeji písmeny PRB s možností volby od 1 do 100. Co to je? No přece pravděpodobnost, s jakou má daný krok zaznít, vyjádřená v procentech. To znamená, že nastavíme-li pro daný krok (například úder virblu) hodnotu 50, zazní při „každém druhém“ zopakování patternu. Nechtějte po mně, abych vypočítal, co se stane, když zadám třeba hodnotu 13, ale snad chápete... Bohužel jsem nepochopil a v manuálu se nedočetl, z kolika hypotetických přehrání Volca tu pravděpodobnost vypočítává. Jde o efekt z části nahodilý, proto dávám ono každé druhé přehrání do uvozovek.

Pak je tu funkce Slice, která umožňuje rozkrájet daný krok, úder na více částí. To znamená, že na daném místě nezahraje kopák jednou, ale třeba třikrát, tedy v triolách. Krájet můžeme až na 16 dílků. Funkce je dobrá například pro velmi rychlé víření hi-haty, které je často slyšet v elektronické muzice.

Funkcí Attack můžeme přidávat atak pro daný krok a volit jeho hodnotu. Praktická je funkce Chocke, která umožňuje vybrat dvojici či skupinu zvuků, které se budou vzájemně rušit, tedy že jeden zvuk utne zvuk předchozí. To je dobré například pro vyjádření přechodu z otevřené do zavřené hi-haty.

Active step umožňuje pro danou stopu vybrat z šestnácti kroků jen některé, které se jí budou počítat. Každý nástroj tak může pracovat s jiným počtem kroků a vznikají z toho zamotané polyrytmy.

Máme tu k odstranění strojovosti samozřejmě také funkci Swing, kterou na rozdíl od jiných věcí lidé z Korgu pěkně vysvětlili: posouvá v čase vybrané kroky sekvenceru (všechny kroky daného nástroje) až o 75 % dozadu nebo dopředu.

Máme šestnáct patternů. Lze z nich ovšem sestavit skladbu a uložit si ji? Ne úplně. Volca Drum umožňuje zvolit řadu patternů, které bude přehrávat za sebou. Ovšem ty musejí ležet v pamětích v daném pořadí vedle sebe. Žádnou volbu typu „song mode“ s možností uložení skladby jsem u přístroje neobjevil.

Technická specifikace

https://www.korg.com/hken/products/dj/volca_drum/