Nutno říci, že když jsem se dověděl, že bych měl otestovat nástroj jakési italské firmy, moc nadšení ve mně nebylo. Z italských nástrojů jsem si vzpomněl jenom na dětské samohrajky Bontempi, které znám z osmdesátých let. Nicméně, mé obavy se nenaplnily.
Ve velké krabici (jak jinak...) jsem si domů dotáhl 16,5 kg těžký nástroj (podezřele lehké!) o rozměrech 119 x 39 x 12 cm. Takže nic přehnaně velikého. Z krabice jsem vybalil nástroj, jehož tělo je ze stříbrného kovu a bočnice z černého plastu. Dále je součástí dodávky pultík na noty a síťový kabel.
Konstruktéři ušetřili několik centimetrů délky tím, že umístili pitch bend a modulation kolečka na ovládací panel, tedy nikoli vedle kláves, ale nad ně. Tím sice nejsem unesen, ale objektivně musím přiznat, že jsem si na to během chvilky zvykl. Co mě ale trochu vyděsilo, byl počet tlačítek. Přece jen 108 kusů je dost. Zděšení zmírnil velký šedomodrý podsvícený grafický display. Na pravé straně ovládacího panelu pak trůní disketová mechanika. Na zadním panelu najdete poměrně nadstandardní množství konektorů: Dva mikrofonní vstupy (Mic1 - XLR, Mic2 - jack) spolu s tahovým potenciometrem regulujícím mikrofonní gain, sluchátkový výstup, 6(!) výstupů (Mic1, Mic2, left/mono/1, right/2, 3 a 4), počítačový konektor na připojení 6 či 13 tlačítkového pedálu (není součástí dodávky), sustain switch, volume pedál, to-host konektor a tam, kde je díra zaslepená černým plastem, může být výstup z videokarty (!). Pak už jen vypínač a standardní síťový eurokonektor.
První dojmy
Jak už jsem napsal, vyděsil mě počet tlačítek. Navíc jsou všechna tak nějak u sebe, takže vám dá asi trochu zabrat, než se je potmě naučíte rozeznávat. Po zapnutí nástroje se na displayi rozsvítí strohý nápis Ketron a na přibližně půl minuty se rozvrní šestigigový pevný disk. Co není u samohrajek zrovna obvyklé, na displayi se během bootování objeví číslo verze operačního systému. Ten (jak se dozvíte na webu výrobce - www.ketron.it) lze upgradovat soubory staženými z internetu. Vskutku profesionální. Po naběhnutí systému se objeví obrazovka, která jakoby z oka vypadla všem novějším samohrajkám od Rolanda a Yamahy. Po stranách displaye vypsané jedním tlačítkem dostupné funkce, uprostřed aktuálně zvolený doprovod, tempo a zvolený zvuk. A teď si tak uvědomuji, že jsem ještě nenapsal, že nástroj je v zásadě samohrajka (tedy bez reproduktorů). Takže, coby samohrajka, má implicitně rozdělenou klávesnici na část doprovodnou a melodickou. Poté, co stisknete tlačítko Start, můžete začít hned preludovat. Klávesnice je velmi podobná například Rolandu A-30, se všemi plusy i mínusy. Rozsah má 76 kláves a poměrně lehká. Jako první zvuk bylo nastaveno akustické piáno, jehož kvalita mě přece jen poněkud překvapila. Pěkné, věrné. I doprovod zněl akusticky věrně, včetně perkusí. Tak, to by byl první dojem a teď to vezmeme pěkně popořádku.
Zvuky
Technické údaje říkají, že nástroj oplývá 48 MB PCM RAM. Zvuky jsou členěny do 310 presetů, 350 GM zvuků a 80 zvuků definovatelných uživatelem. Dále máte k dispozici 1000 vzorků bicích a 16 vzorků varhan, které jsou použitelné pro editaci systémem "Drawbars" - prostě taháte táhly a ovládáte píšťaly. Dále je k dispozici 16 MB RAM, kterou lze použít například pro samplování.
Standardní zvuky mají kolísavou kvalitu. Některé (například piáno, akordeony či sólové housle) jsou prostě skvělé. Některé nevybočují ze slušného průměru a některé jsou jako pod dekou (například kostelní varhany). Obrovskou výhodou je možnost editace zvuků. Zde máte k dispozici standardní parametry Attack/Decay/Sustain/Release, Cutoff, Resonance, nějaké ty filtry a efekty. Hotové zvuky lze uložit na disk a následně v nejrůznějších kombinacích používat. Když už jsme u kombinací, nejjednodušší kombinací je zapnutí funkce "2nd voice", jež prostě zapne předdefinovaný zvuk, kterým podloží zvuk stávající (layer). Nicméně mnohem víc funkcí poskytuje použití některého ze 128 programů. Program může obsahovat až čtyři zvuky z nejrůznějších kombinací layer/split. Na úrovni programu také můžete definovat efekty, portamento, harmonické módy (duet/trio - použitelné pouze v kombinaci s automatickým doprovodem) a v neposlední řadě "morphing", který v pojetí Ketronu znamená použití modulačního kolečka pro nastavování poměru mezi dvěma zvuky.
Když už jsem u zvuků, nemůžu se nezmínit o další šikovné vlastnosti - samplingu. Ano, Ketron SD1 oplývá samplovací funkcí. Pravda, samplovat se dá jen mono (16bit/44kHz) a k dispozici máte pouze 16 MB RAM, ale zato můžete skládat poměrně složité multisamply (64 vzorků zároveň) a nasamplované zvuky použít i v bicí sadě nebo jako loop v automatickém doprovodu! Zvuk bohužel do nástroje dostanete pouze mikrofonním vstupem nebo přenosem z PC po disketě. Ani jedno není zrovna ideální. Nicméně (podle poměrně skoupých informací na webu) po zakoupení sériového kabelu pro propojení s PC (nebo MACu) a příslušného software by se možnosti práce s nástrojem a jeho diskem měly slušně rozšířit.
Zvuky se volí stejným (podle mě trochu nešťastným) způsobem, jako u všech novějších samohrajek. Zvolíte banku a na displayi se po stranách objeví seznam dostupných zvuků. Některé banky obsahují víc než jednu obrazovku zvuků, a tak tlačítko banky (nebo "page") mačkáte několikrát, než se vám podaří kýžený zvuk vylovit. Osobně mám k tomuto způsobu ovládání získaný odpor (když potřebujete rychle přepnout ze smyčců na cemballo a musíte třikrát zmáčknout tlačítko banky, pak vám tam na chvíli skočí nějaké to piáno a teprve po lítém boji - když máte štěstí - objevíte cemballo, slušně se u toho opotíte. Jestli nebylo jednodušší zmáčknout 364 a hotovo), nicméně uznávám, že pro ad-hoc volbu to není úplně špatné. Ještě že máme k dispozici programy, kde si můžeme zvuky poskládat pěkně za sebe...
Styly
Tak tady si inženýři od Ketronu vyhráli. K dispozici máte 307 stylů - 198 je v ROM a 109 je ve flash ROM, tedy přepisovatelných. Navíc na disku můžete mít 999 stylů, ke kterým je okamžitý přístup (nemusí se natahovat do operační paměti). Každý styl má tři intra, tři konce, čtyři varianty doprovodu, tři fill-iny, jeden jednotaktový break a začínat můžete náťukem, končit kratičkým jednotaktovým endingem. K dispozici je tap tempo (naťukáte si vlastní čtyři a tradá...), ritardando, accelerando, fade out. Co se týče ovládání harmonie, opět máte na výběr standardní režimy (one finger, multifinger, full keyboard - poslední jmenovaný čte harmonii po celé klávesnici). Navíc je tu možnost volby způsobu basů - základní tón, nejnižší tón nebo manuální bas. To se pak na spodek klávesnice zapne basový zvuk přiřazený aktuálnímu doprovodu a vy hrajete basu ručně. Šikovné.
Styly se opět volí volbou banky a poté stylu samotného. Některé doprovody mě fakt dostaly. Například u kankánu jsem se smál, až jsem se za břicho popadal. Jednotlivá intra, fill-iny a variace doprovodu jsou naprosto přesně zaranžovány podle pana Offenbacha. Nebo styl "Movie Song": Spustíte a ejhle - Titanic. Pravda, s trochu upraveným flétnovým sólem, ale je to on. A takovýchto perliček se najde víc: Jódlující Bavorák, Lambada jak od Kaomy a vůbec celá "party" sekce - dost dobrý. Samozřejmostí je možnost doprovodu v reálném čase upravovat - vypínat jejich části. Navíc na levé straně panelu najdete šest dvojic tlačítek, jimiž regulujete hlasitosti jednotlivých sekcí.
Vocalizer
Jako každý nástroj této třídy má i SD1 svůj vokodér - Ketron mu říká Vocalizer. Ten lze použít pouze na signál z mikrofonního vstupu 1 (na dvojku se jen aplikují efekty). K dispozici je 5 základních módů: Automatic chord 1 a 2, Keyboard harmony, Fixed interval a Vocal effect. První dva módy přidávají k vašemu hlasu další tóny tak, aby korespondovaly s hranou harmonií. V rámci každé skupiny je dispozici 12 resp. 6 typů (duet, trio, trio s oktávou, jazz trio apod.). Keyboard harmony nebere v úvahu, co zpíváte, ale jen přidává tóny, které hrajete na levé části klaviatury. Fixed interval asi netřeba vysvětlovat - přidá zvolený interval ke každému vašemu tónu. A Voice effect - šmoulové, roboti atd. Vocalizer lze nastavit i tak, že ke každé variantě doprovodu (1-4) bude použit jiný mód. To vše se dá uložit do jedné z 12 pamětí.
Sequencer
Samozřejmě - šestnáctistopý. Jeho možnosti editace jsou prakticky totožné například s Roland MV-30 - StudioM. Samozřejmě, nelze editovat notičky, ale v event-listu se vyznáte snadno a rychle. Display je dostatečně velký na to, aby se na něj vešlo dost informací i funkční klávesy. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že data lze ukládat na disketu i pevný disk. Sequencer si poradí se standardními MIDI fajly (typ 0 i 1) i se soubory .KAR (jako karaoke). MIDI soubory dokonce můžete obohatit textovými informacemi, které SD1 taktéž zobrazí na displayi. Živě si představuji využití této funkce: Je mi šedesát, hraju v baru a zaboha si nemůžu vzpomenout, kdo tuhletu písničku zpívával...
Vychytávky
Tak vychytávek má tenhle nástroj víc než dost. Když pominu fakt, že nastavit se dá úplně cokoliv (taky proto tolik čudlíků...), je tu spousta věcí, které ho staví nad konkurenci. Například možnost dokoupení videokarty (5460 Kč vč. DPH). Pak nejen, že si můžete v pohodě editovat na libovolné televizi (nastavit se dá dokonce formát PAL/NTSC/S-VHS) nebo počítačovém monitoru, ale nástroj, přepnutý do režimu přehrávání sequenceru, na obrazovce ukazuje velkými písmeny texty písní. Prostě živé karaoke. Navíc můžete na displayi nástroje sestavit textový nápis a ten pak na obrazovku poslat.
Další možnost je připojit až třináctitlačítkový foot switch. A každému z tlačítek můžete přidělit prakticky jakoukoli funkci.
Nebo třeba to, že jak vokodér, tak i druhý mikrofon mají své vlastní výstupy, takže v pohodě můžete do pultu posílat každý zvlášť a nechat zvukaře, ať si pohraje.
A o možnosti upgradovat operační systém jsem psal už na začátku.
A mušky
Taky by se našly. První je opačná polarita pedálu. A nedá se nastavit. Takže jsem celý víkend trpěl jako zvíře s pedálem, kdy stisknutý mlčel a s otevřeným zněl celý nástroj. Další je nemožnost použít vokodér pro mikrofon 2 - tedy s jackovým vstupem. Občas se také stává, že při rychlých změnách akordu se systém ne zcela se ctí vypořádá se změněnými melodickými linkami v doprovodu. O počtu čudlíků jsem už psal (na to se ale tréninkem dá zvyknout). Ale přesto by třeba světýlka na husím krku (jako u PSR-9000 PRO) neškodila.
Použitelnost
Asi těžko si takovýhle nástroj někdo koupí na doma. I když na tvorbu domácích demáčů pro ty, kteří si neoblíbili počítač, může dobře posloužit. Nedokážu si ho moc představit na normálním živém hraní v kapele. Nicméně do "eintetu" či kapelky s klávesami, trubkou a zpěvem se mi hodí stoprocentně. A pokud si vychytáte vtípky s externím monitorem a vokodérem, budete zcela jistě v baru král. Poměrně živě nástroj vidím třeba i v tanečních - taneční doprovody jsou tu skvělé.
Každopádně, je to první nástroj Ketronu tohoto druhu a evidentně má šlapat na paty Yamaze PSR-9000 PRO. Cenově se mu to daří určitě, výbavou také, nicméně ještě trochu vychytat promotion a ergonomii. Snad o něm ještě uslyšíme.
Info:
Ketron SD1 - "Virtual band" - pracovní stanice se 76 klávesami, pevným diskem, vocoderem a 64hlasou polyfonií. Cena: 88 590 Kč vč. DPH (v e-shopu 87 704 Kč); PC kabel + software: 550 Kč; videokarta: 5460 Kč.
Plus:
rozsah
výbava a možnosti rozšíření
variabilita nastavení čehokoli
Mínus:
obrácená polarita pedálu
ergonomie ovládání
