Kali Audio MV-BT a LP-6 - modul a aktivní monitory s konektivitou Bluetooth

Když našinec dostane na stůl dvoupásmovou reprobednu s vestavěnými zesilovači makajícími ve spínaném režimu, tedy ve třídě D, vymyšlenou v Americe a sestavenou v Číně, v první chvíli se přemýšlí, o čem vůbec psát, protože tohle už tu někdy nějak a několikrát bylo.

I moje maličkost je pod několika takovými testy podepsána. Záleží tedy na tom, zda k nim tvůrci nabízejí něco navíc. Tady se to stalo. V tomto případě je to malá krabička s bezdrátovým vstupem počítačového protokolu Bluetooth a běžnými analogovými výstupy.

Přijde mi sice, že obojí, tedy aktivní reprobedny i Bluetooth inteface, v klídku mohou fungovat odděleně, tedy že se studiové monitory dobře obejdou bez interface, když do nich připojíte nějaký jiný linkový zdroj +4 dBU (asi 1,23 V) nebo -10 dBV (asi 316 mV), a taky interface může klidně krmit cokoliv jiného, co zahraje. Že by tedy obojí mohlo a mělo dostat prostor pro samostatné testy. Ale dohromady je to spárované k sobě a svázané společným názvem Project Lone Pine čili Osamělá borovice, nechť jsou tedy obě zařízení testována společně na těchto stránkách. Tož promrkejte svoje čivy, případně před ně narazte ještě nějakou tu optiku, a čtěte.

Popisným popisem tedy popišme popsatelné

Reprobedny projektu Osamělé borovice můžete mít ve čtyřech verzích, konkrétně ve dvou velikostech, a ty vybarvené do černa nebo do bíla. Dostal jsem na stůl pár menších černých LP-6. K těmhle se dvěma zesilovači po 40 wattech v každé bedně a spodními repráky šest a půl palce (průměr 165 mm) je nabízena ještě větší verze s osmipalcovým spodním reprákem (průměr 203 mm) a zesilovači 60 a 40 wattů. Ta ke mně sice nedopádlovala, ale věřím, že bude hrát dost podobně.

Boky ozvučnice jsou z dřevotřísky, takové té fajnovější, jíž se v prospektech říká MDF (což značí medium density fibreboard, prostě ze slisovaných pilin), jako u většiny jiných reprobeden už od doby konstrukcí v časopisu Amatérské rádio. Bočnice jsou kolem dokola zvenku hladké, potažené plastovou fólií. Přibaleny jsou mrňavé gumové nožky na kartónku jako samolepky. Na upevňovací konzoly se u malých near-field monitorů nehraje skoro nikde.

Přední stěna s odlitým bassreflexovým rezonátorem, zárubněmi pro repráky a mělkým zvukovodem měkkého palcového výškáče je plastová. Mezi reproduktory je umístěna malá modrá LED dioda indikující funkci. Pod spodním reproduktorem se na vás směje otvor bassreflexového otvoru ve tvaru širokého U, obepínající zespodu větší reprák.

Zadní stěna, na níž trůní veškerá elektronika, je z lakovaného ocelového plechu. K bočnicím je odzadu přišroubovaná dohromady osmi šroubky a vruty zvenku schovanými za stejné hlavičky. Je na ní kromě samice na zásuvkový kabel a vypínače a všech vstupních konektorů taky regulátor úrovně se západkou ve středu dráhy a řada osmi řadových nastavovacích mikrospínačů, jimiž se nastavuje vedle volby vstupu taky funkce či „nefunkce“ vestavěných ekvalizérů. Jmenovitě odleva:

Poloha spínačů 1, 2 a 3 dává dohromady osm kombinací frekvenčního nastavení respektujícího polohu monitoru v prostoru: volně stojícího na stojanu, na stojanu u zdi, na stole, na mixpultu či na stole vedle obrazovkového monitoru počítače.

Poloha spínačů 4 a 5 nastavuje zdvih plus nebo mínus 2 dB pro basové frekvence.

Poloha spínačů 6 a 7 nastavuje to samé pro vysoké frekvence.

Spínačem 8 volíme vstup na konektoru cinch, nebo ty ostatní.

Malované vysvětlivky k polohám mikrospínačů zabírají asi horní třetinu zadního panelu.

Jak hrají?

Pěkně. Na první poslech zaujme příjemně vyladěný bassreflex, přestože spodní rozsah bedny 39 Hz je uváděn až pro pokles -10 dB, jak povoluje norma, díky dobře udělanému rezonátoru bedna hraje vcelku rovně až kousek nad ni, tedy asi k 50 hertzům, jak lze vyčíst z uváděné charakteristiky. Samozřejmě, pro nábytek posouvající dunění musíte zařadit ještě nějaký ten subwoofer, ale na bedýnky o vnějším objemu 20 litrů a 7 deci včetně elektroniky basují skoro neuvěřitelně nízko. Taky zbytek akustického pásma je jasný příjemný a studiově vyrovnaný. Prostě příjemný zvuk, a basta.

Interface pro Bluetooth

Malá černá chytrá krabička. Shora má kolečko pro volbu hlasitosti doplněné elegantním modře podsvíceným indikátorem nastavené úrovně (ne vstupního signálu) a párovací tlačítko pro Bluetooth schované za firemní logo. Na zadním panelu, lehce zvednutém podobně jako u kytarových krabiček, najdete vedle napájecího konektoru ještě čtvero výstupních konektorů - dva TRS jacky čtvrt palce a dva třípólové XLR. Oba jedou paralelně, každý z dvojice pro pravý a levý kanál. Na levém boku najdete stereofonní vstup na malý TRS jack 1/8 palce (3,5 mm, běžně bývá u spotřebních sluchátek), kterým můžete krabičku krmit signálem v případě, že se s bezdrátovým zdrojem signálu nedomluvíte. Konektor odpojí vstup Bluetooth a regulátor hlasitosti funguje na analog taky. Po odpojení analogového vstupu je potřeba linku Bluetooth znova spárovat s bezdrátovým zdrojem.

Když se popasujete s prvními nástrahami, tj. jak nastrčit na všesvětové zásuvkové krmítko tu správnou evropskou vidlici a neulomit přitom nastražené výstupky, párování pak už probíhá vcelku blbuvzdorně.

Zařízení funguje vcelku spolehlivě a předvídatelně, signál se kouše, jen pokud je jeho zdroj vzdálený víc, než nějakých pět metrů v přímém dohledu anebo je za zdí.

K čemu to všemu je

Vysvětlovat, k čemu jsou malé near-field monitory, to bych asi vážené čtenářstvo urážel. Poskytněme proto radši pozornost stykovému zařízení Bluetooth (abych furt nepsal interface). Výhoda tohoto připojení není ani tak moc v ušetřeném kabelu, protože ta škatulka je tak jako tak mnohem dražší. Stolní či podlahový kabelový salát umenší taky vcelku málo, protože kabely z ní jdou na výstupech a k napájení. Asi největší výhodu podle mého zraku poskytuje skutečnost, že u digitálního zařízení, jež pomocí „modrého zubu“ komunikuje, není potřeba dávat pozor na jeho vnitřní výstupní D/A převodník. Tedy převodník například z digitálních útrob počítače na jeho sluchátkový výstup. Ten bývá často seštelován jen a pouze buď na levná sluchátka typu pecky, anebo dokonce jen na vnitřní breptadlo v zařízení umístěné. O různém bzučení digitální elektroniky ani nemluvě. Z obyčejného notebooku, nebo dokonce z mobilu s nějakým operačním systémem (nechce se mi psát „chytrý mobil“, neb mi to přijde blbé) tak můžete napájet digitálním zvukovým signálem vcelku jakékoliv PA, a to v profesionální kvalitě. Nejenom pár zde vychválených bedýnek. Na velké jacky a XLR na výstupech Kali Audio - Mountain View napíchnete prakticky jakékoliv PA.

A tož závěrem

Obě zařízení fungují příjemně a spolehlivě, chválím a drbu pod bradou. Ač mi přijde zbytečné, dávat je na jednu hromadu, protože obojí mohou pracovat společně nebo každé někde jinde, chodí tak i onak bez problémů.

Technické parametry

Kali Audio Lone Pine Project LP-6

KALI Audio Mountain View

https://www.kaliaudio.com/