Joe Satriani & Vox - Satchurator, Time Machine a Big Bad Wah

Troufnu si předpokládat, že bychom jen těžko hledali kytaristu, kterému jméno Joe Satriani nic neřekne. A protože „na Satrošovi jsem vyrostl“, jak s oblibou říkávám (a ti, co mě někdy slyšeli hrát, se teď jistě pousmějí), mohu jen zaplesat nad příjemnou povinností představit vám v následujícím testu efektovou řadu, kterou Joe vyvinul ve spolupráci s firmou Vox. Ale nebojte se, i o samotném „Satchovi“, jak je tomuto kytarovému velikánovi přezdíváno, si něco málo povíme.

Americký hudebník a skladatel Joe Satriani je bezpochyby jednou z nejvýraznějších ikon kytarového světa. Všechny techniky hry nejen dokonale ovládl, ale posunul ještě kamsi za pomyslné hranice možného. Je jedním z mála, komu se po desetiletí daří nahrávat komerčně úspěšná alba instrumentální hudby, na kterých jeho kytara zcela přirozeně svou melodičností a emocemi nahrazuje absenci vokálů. Jeho diskografie čítá třináct řadových alb, na kterých krom rocku a blues koketuje např. i s elektronickou hudbou. Krom hostování u Micka Jaggera či Deep Purple se od poloviny osmdesátých let prakticky nepřetržitě věnuje sólové dráze. Od roku 1996 také pravidelně vyráží na turné s projektem G3 spolu se Stevem Vaiem a dalšími kytaristy. Nedávno společně se členy skupin Van Halen a Red Hot Chili Peppers vytvořil superskupinu Chickenfoot.

„Miluju efektové pedály. Pomáhají mi tvořit a posouvají mou hru do dalších dimenzí. Po desetiletí jsem snil o dni, kdy ve spolupráci s legendární společností, světově proslulou svou unikátní invencí, přispěji k vyvinutí mé vlastní efektové řady. To je teď skutečností,“ říká Joe. Onou společností myslí samozřejmě firmu Vox, a my se teď podíváme na tři krabičky, o kterých je řeč.

Satchurator (distortion pedál)

Design Satchuratoru (i jeho bratříčků) jistě potěší každého milovníka „hezkých hraček“. Červená krabička vypadá stejně tak moderně, jako vintage. Dominují jí tři krémové „chicken head“ knoby - ovladače připomínající skutečně kuřecí hlavu (typické pro výrobky Vox), sloužící k nastavení úrovně gainu, tone a hlasitosti. Jejich „kuřecí zobák“ přesně ukazuje polohu nastavení a jsou dobře viditelné i na nejtemnějším barovém pódiu. Na efektu dále nalezneme mini přepínač s označením Pad, který slouží k maximalizaci dynamiky a zvuku čisté kytary, popř. efektů zapojených před Satchuratorem. A konečně dva nožní spínače s červenými diodami, levý On/Off aktivuje distortion, pravý More ještě přidává gain - díky němu máme vlastně dva přepínatelné zvuky distortion v jednom pedálu. Efekt je napájen buď 9V baterií, nebo AC adaptérem, který však není součástí balení.

Můj dojem ze zvuku distortion pedálu Satchurator se dá shrnout jednoznačně: velmi výrazný, dynamický a univerzální (jinými slovy - na jednu krabičku až neuvěřitelná variabilita zvuku). Po jeho zapojení jsem se dostal do lehčího transu a asi půl hodiny jsem hrál stále dokola první třetinu Satch Boogie (dál to neumím). Pouze ovladač Tone jsem měl téměř na nule, protože při jeho přidávání začne zvuk nabývat na agresivitě včelího bzučení, kterou ale dost možná ocení trashmetaloví hráči... Ale vážně - vhodnou kombinací nastavení Gainu, Tone a užitím spínače More si nakroutíte zkreslení pro jakýkoliv druh hudby. A co říká sám Joe? „Satchurator je nejhudebnějším, nejdynamičtějším, multifunkčním distortion pedálem, na jaký jsem kdy hrál. Tato nevelká červená krabička je monstrem, pokud jde o zvukový generátor.“ Ocitoval jsem ho, protože je to pravda.

Time Machine (delay)

Delay Time Machine má zelenou barvu, ale jinak vypadá až na pár drobností úplně stejně jako Satchurator. Na levém boku najdeme druhý, nezávislý výstup Dry pro případné zapojení do sterea. Kuřecí ovladače zde máme čtyři a slouží k nastavení mixu, rozpětí delaye (přepínatelné mezi čtyřmi polohami - 125, 250, 500 a 1000 mS), zpoždění a feedbacku. Jejich již zmíněná přednost spočívající v přesnosti nastavení platí u delaye dvojnásob, pokud si snad troufáte na kouzlení se „strojem času“ přímo za hry. Ovšem pro změnu nastavení zpoždění přímo na pódiu uprostřed písničky se nutně shýbat nemusíte - timing lze totiž ovládat jedním ze dvou nožních spínačů (ten první nalevo slouží stejně jako u distortionu k zapnutí efektu jako takového). To však bude vyžadovat cvik a um - musíte dvakrát sešlápnout a zpoždění se nastaví podle časového rozpětí mezi sešlápnutím. Tento nožní spínač má ještě další funkci - sešlápnutím a delším podržením přepínáte mezi dvěma režimy (dioda bliká červeně či zeleně) - Modern a Vintage. Režim Modern opakuje váš zvuk čistě a věrně, režim Vintage vytváří zvuk klasického analogového delaye s jemným zkreslením. Dalším ovladačem je dvoupolohový přepínač ekvalizéru Hi-Fi/Lo-Fi. Hi-Fi poloha nabízí čistý, nezkreslený zvuk efektu, Lo-Fi kombinuje vysokofrekvenční a nízkofrekvenční filtr, údajně přesně podle Satchova vkusu. Popravdě, znám i kytaristy, kteří se bez delaye obejdou úplně. Je-li tomu ale přesně naopak, nedovedu si představit kompaktnější a přitom snadno ovladatelný delay pedál, než je právě Time Machine.

Big Bad Wah (wah wah pedál)

Není kvákadlo jako kvákadlo. Velký zlý wah pedál Joe Satrianiho a firmy Vox vyniká již na první pohled luxusním designem a má nám věru co nabídnout. Big Bad Wah je předně pedál duální a dává nám na výběr ze dvou odlišných wah zvuků, přepínatelných nožním spínačem. Prvním je zvuk klasicky „voxácký“, druhý má více charakterizovat zvuk a ekvalizaci Joe Satrianiho, s možností rozšířeného nastavení. Tím je jednak potenciometr Drive (alespoň jedna kuřecí hlava tu nesmí chybět), který přidává gain a rovněž dvoupolohový přepínač Voice, kterým můžete z klasického wah zvuku přepnout na temnější tón evokující zvuk talk-boxu. Posledním ovladačem, který na pedálu najdeme, je tlačítko Inductor, umožňující u obou zvuků možnost výběru dvou indukčních cívek - anglický vintage či cívky modernější americké. Co více dodat - pokud rádi kvákáte, Big Bad Wah vás asi jen tak nepustí...

Závěrem...

Myslím, že všechny tři efekty, již tak vysoce ceněné širokou veřejností, jsem vychválil až až. Dodávám pouze, že kdybych nebyl majitelem modelingového aparátu (shodou okolností značky Vox), který sám o sobě disponuje výbornými efekty, dost možná bych si Satrianiho krabičky pořídil... a hodně dlouho si s nimi vystačil, jak na pódiu, tak ve studiu.

Firma Vox byla založena po druhé světové válce v anglickém Kentu a zpočátku se zabývala výrobou varhan. V roce 1958 uvedla na trh první kytarové aparatury, jejichž zvuk je dodnes charakteristický pro slavné kapely šedesátých let jako The Beatles, Rolling Stones či Doors. V roce 1992 koupil značku Vox japonský gigant Korg.