Jednu podzimní sobotu roku 1966 se v obchodě Jima Marshalla otevřely dveře a dovnitř vstoupil Jimův přítel, bubeník Mitch Mitchell, který s sebou přivedl svého nového spoluhráče, tehdy neznámého amerického kytaristu Jamese Marshalla Hendrixe. Ten si chtěl vyzkoušet „úžasný“ stowattový zesilovač Marshall, který nedávno viděl u Petea Townsenda z The Who. Nikdo z nich tehdy netušil, že se z mladého hráče za pár týdnů stane jeden z nejzásadnějších kytaristů celé planety – Jimi Hendrix. A co víc. Zesilovač, který si ještě toho dne odnese, se stane ikonou rocku, jež bude udávat charakter kytarového zvuku na celá další desetiletí.
Od této památné chvíle, která jistě poznamenala životy začínajícího výrobce aparátů Jima Marshalla i kytaristy Jimiho Hendrixe, letos uplyne čtyřicet let. Pro Jima Marshalla bylo setkání zřejmě natolik zásadní, že se jej rozhodl připomenout speciální limitovanou edicí zesilovače, který je přesnou kopií stejného výrobku, jaký si tehdy Jimi Hendrix odnášel z obchodu. Šest set kytaristů na světě se tak může těšit ze stowattové hlavy, na kterou hrál Jimi Hendrix. Jedna z nich, s výrobním číslem 68, doputovala i do Prahy.
Všech šest set kousků limitované edice stowattového zesilovače, který nese název The Super 100 JH Jimi Hendrix, vyráběli zaměstnanci marshallovy divize Hand Wired. Jako předlohu měli původní Hendrixův aparát se sériovým číslem 7026. Dnes jej vlastní Angličan Rich Dickinson. Koupil ho v roce 1971 od jednoho z Jimiho techniků. Aparát pak několik měsíců podrobně testovali, měřili a poté nechali vyrobit přesné kopie původních součástek, namotat výstupní transformátory, postavit šasi i bednu a nakonec vše vlastnoručně zasadili a napájeli na očka. Tedy přesně tak, jak se to dělalo v šedesátých letech minulého století.
Vzhled
Zesilovač vypadá přesně tak, jak jej znáte z fotek a videonahrávek koncertů Jimiho Hendrixe. Černá bedna hlavy s „malým oknem“, zlatým logem Marshall, plexi panelem, chromovanými páčkovými vypínači a velkým červeným světýlkem ve tvaru diamantu působí, jako kdyby ji někdo před čtyřiceti lety zapomněl ve skladech Jima Marshalla a objevil až nyní.
Na předním plexi panelu najdete čtyři vstupy (dva výškové a dva basové – hlasitostní rozdíl mezi nimi je vždy 6 dB), potenciometry Presence, Middle, Bass, Treble a Volume 1 a 2, kterými se ovládá hlasitost jednotlivých vstupů. Vzadu jsou pak dva výstupy do beden, zástrčka pro síťovou šňůru, přepínač impedance a schránky na pojistky. Kromě původního nápisu Super 100 Amplifier je zde i malý obrázek Jimiho Hendrixe.
Zezadu, ale i z vrchu zesilovače jsou pak ještě větrací mřížky (ty vrchní jsou původní malé, jaké se tehdy dávaly i do komb Vox) na dva páry koncových elektronek KT66 (!), které jsou od slovenského výrobce JJ Electronic z Čadce.
Co je uvnitř?
Stowattový Marshall The Super 100 JH je celolampový zesilovač, osazený třemi elektronkami ECC83 v předzesilovači a čtyřmi KT66 ve výkonové části. Součástky jsou pájeny na očka, stejně jak to dělal dříve Marshall nebo jak je dnes zvykem u custom výrobců. Všechny komponenty jsou od evropských a amerických dodavatelů. Najdeme zde například i transformátory od firmy Drake a Dagnall, původní odpory, kondenzátory a potenciometry – a to vše zapojeno stejně, jako to měl Hendrix.
Technikům od Marshalla se totiž podařilo najít ve starých záznamech zmínky o tom, že Hendrix používal běžně dostupné zesilovače Marshall 1966 Super 100, avšak se dvěma malými úpravami na tónovém obvodu. První z nich je výměna odporu 56 k za odpor 33 k. Kromě toho si Jimi nechával změnit i kondenzátor 250 pf na 500 pf. Tyto úpravy nejen, že dodávají aparátu příjemné subtilní výškové zkreslení, ale díky nim má zesilovač rovněž více spodků a nižších středů.
Reprobedny 1982AJH a 1982BJH
Součástí zesilovače Marshall The Super 100 JH je pár reprobeden 4 x 12 “ 1982AJH a 1982BJH, které jsou osazeny reproduktory Celestion G12C (25 W). Ty firma vyrobila na zakázku pouze k těmto aparátům. Jako předlohu její zaměstnanci měli původní pětadvacetiwattové Greenbacky z Hendrixových beden. Lidi z Celestionu dokonce zachovali i autentický vzhled starých reproduktorů, takže na magnetu najdete černozlatou etiketu Marshall. Jen pro doplnění, obě bedny jsou z patnáctimilimetrové bezsukové baltské břízy. Ta „béčková“ je navíc o 173 milimetrů větší než běžné marshallské bedny. Držadla na nošení nenajdete z boku, jak je to dnes běžné, ale zhora, přesně tak, jak to měl kdysi Hendrix.
Zvuk
Zesilovač jsem se snažil testovat přes podobné kytary, na které hrál Jimi Hendrix. K dispozici jsem měl fendery stratocastery model Jimi Hendrix (s javorovým hmatníkem) a model Fender Stratocaster Collectors Edition (s palisandrovám hmatníkem). Větší zkreslení jsem pak dosáhl s Gibsonem Flying V.
Již dlouho používám staré marshally a mám celkem v uchu jejich zvuk. Proto mě překvapilo, že se po zapojení strata do pravého horního vstupu (kanál Normal) ozval mnohem hutnější sound se zřetelnějšími spodními frekvencemi, než na jaký jsem zvyklý. To mají na svědomí především lampy KT66. Díky jejich typické charakteristice a pečlivě vybíraným součástkám, které mají vliv na zvuk zesilovače, jsem tak bez problému celkem rychle našel všechny Hendrixovy typické rejstříky.
S jemně vytaveným aparátem v kombinaci s krkovým snímačem stratocastera jsem si mohl s autentickým pocitem zahrát Castle Made of Sand, Bold As Love či Little Wing. Po zapojení 68´ Fuzzu od firmy Fulltone došlo samozřejmě na Purple Haze, Foxy Lady nebo po připojení kvákadla Vox i Voodoo Chile (Slight Return). Opět vše perfektní. Výborně fungovaly i takzvané „stahováky“, které používal Hendrix. To znamená, že jsem s vytaveným aparátem a zapnutým fuzzem ztlumoval volume na kytaře, čímž jsem dosáhl čistého zvuku, který výborně reagoval na dynamiku hry. V kombinaci s další krabičkou od Fulltona Deja Vibe jsem tak odehrál například woodstockovské Villanova Junction nebo Hendrixovu pozdější skladbu Hey Baby. A zase super...
Konec dilematu
Během testu jsem navíc přišel na kloub svému dlouholetému dilematu. Už od útlého dětství poslouchám Hendrixe a viděl jsem spoustu záznamů jeho živých vystoupení. Na většině z nich měl Jimi kytaru zapojenou do levého horního vstupu. Kdo někdy hrál na starého Marshalla, vyrobeného po roce 1969, jistě ví, že oba levé vstupy jsou výškové a znějí tak ostře, že se nedají vůbec samostatně použít. Proto mě vždycky udivovalo, jak to, že má Hendrix tak tlustý tón na strata, a přitom je „píchnutý“ v pro mě nepoužitelném kanále. Po testu se vše vysvětlilo. Vstupy Marshallů do roku 1969, tedy i „Hendrixova“ zesilovače, nebyly totiž zvukově tak rozdílné jako vstupy modelů ze začátku sedmdesátých let či jejich repliky. Bright vstup u testované hlavy tak můžete použít samostatně, aniž byste k němu museli přimíchávat zvuk kanálu Normal. Dokonce bych řekl, že se mi Bright vstup zvukově líbil více. Měl totiž stejně teplý a tlustý zvuk jako kanál Normal, ale na rozdíl od něj měl mnohem konkrétnější basy.
Závěr
Stowattový Marshall The Super 100 JH je opravdu vynikající aparát. Nejen, že bude mít časem sběratelskou hodnotu (přece jen se jedná o luxusní limitovaný model), ale hlavně výborně hraje, což oceníte na pódiu i ve studiu. Původně jsem vás chtěl nalákat, abyste si jej alespoň vyzkoušeli. Krátce po testu si však tento kousek pořídil Zdeněk Bína z Minut. Ten vám na něj také nahrál zvukové ukázky na přiložené CD. Takže pěkný poslech.
Info:
Stowattový zesilovač Marshall The Super 100 JH s bednami 1982AJH a 1982BJH (osazenými reproduktory Celestion G12C) je přesnou kopií aparátu, který od roku 1966 až do své smrti vlastnil legendární kytarista Jimi Hendrix. Zesilovač byl vyroben původním postupem a ručně pájen na očka, jak se to dělalo v roce 1966. Technici od Marshalla dokonce upravili tónový obvod tohoto aparátu tak, jak si jej nechával předělávat Hendrix. Doporučená cena Marshalla The Super 100 JH (hlava) je 74 900 Kč, 1982AJH (bedna) 24 900 Kč a 1982BJH (bedna) 25 900 Kč.
Plus:
jedinečný tón
přesné napodobení původního modelu
vzhled
Mínus:
snažil jsem se, ale na nic jsem nepřišel
