IK Multimedia UNO Synth - analogový monofonní syntezátor, sekvencer a arpeggiátor

Když jsem přebíral na test UNO Synth, tak jsem si říkal, jestli jsem se nezbláznil. Já, kytarista, budu testovat syntezátor? Zvuk syntezátorů se mi vždycky líbil a tohle nevypadá na první pohled moc složitě, tak jdu do toho. Celý test tak vlastně bude od kytaristy, syntezátory zcela „nepolíbeného“.

Hurá do toho

UNO Synth jsem vybalil, dal do něj baterie (je to na čtyři klasické tužkové), zapojil jsem sluchátka a zapnul. Chvilku se nic nedělo, to se přístroj asi bootuje..., trvá to 23 vteřin, než se zprovozní. Rozsvítí se nejprve nápis UNO, pak CAL (ten bliká), pak číslo 1.1.3 (asi číslo firmwaru) a pak číslo presetu. A je to. Ocenil jsem, že UNO se dá napájet kromě tužkových baterií i klasickou nabíječkou na mobily s konektorem microUSB nebo power bankou nebo z PC. Nabíječka na mobily nijak neruší, nebručí, zvuk je zcela čistý.

UNO Synth je analogový syntezátor se dvěma oscilátory, s filtry atd. To všechno musím nastudovat. Uff. Naštěstí to má i sto0 pamětí, takže hned po zprovoznění si můžeme hrát. Zvolíme číslo presetu, zmáčkneme tlačítko Play a spustí se přednastavená sekvence ze šestnáctikrokového sekvenceru (šestnáctikrokový sekvencer je standard - klasika -, jak jsem později zjistil). Tlačítka jsou tady takové malé touchpady, stačí se toho lehce dotknout, a hraje to. Dynamiku to neumí, takže nemá smysl do toho bušit silněji.

Zvuk a presety

Projížděl jsem presety a vychutnával si zvuky. Když jsem se nabažil, chtěl jsem si vyrobit vlastní zvuk. K tomu slouží ovládací „matrix“ v levé části, kde jsou čtyři tlačítka ovládající řadu parametrů a nad tím čtyři potenciometry. Kroutil jsem s tím vesele a měnil zvuky. Je to poměrně intuitivní, když víte, co to je attack, decay, release, rate, pitch, resonance atd. Když nevíte, je dobré se podívat na nějaký video tutorial, kterých je na stránkách výrobce několik.

Jelikož jsem v této oblasti začátečník, potřeboval jsem si na YouTube doplnit znalosti. A zjistil jsem, že UNO Synth je dobrá věc pro rapery, hip-hopery, pro live vystoupení. Není to drahá záležitost a konkuruje to takovým věcem, jako je např. Volca od Korgu. Ale je to modernější a má to paměti na presety.

Presetů umí UNO Synth sto, dvacet jich je firemních a osmdesát se dá naprogramovat. Když chceme zvuk uložit, podržíme tlačítko Preset, číslo presetu začne blikat, můžeme ho změnit a dalším stisknutím tlačítka Preset se to uloží. Když budete mít naťukanou i nějakou sekvenci, taky je to potřeba uložit pod presetem, jinak o ni přijdeme. Takže můžeme mít osmdesát vlastních sekvencí a ty pak libovolně střídat. Sekvencer umí (když budeme chtít) každou notu zahrát jiným zvukem. To se dělá pomocí step sekvenceru, krok po kroku, nebo můžeme při běžící sekvenci kroutit ovladači parametrů (při zmáčknutém tlačítku Record) a ono se to pak samo nahraje a opakuje. Chce to trochu cvik, naštěstí se to dá rychle vymazat, když podržíme Alt + šipku dolů. Některá tlačítka mají víc funkcí, takže je potřeba kouknout na ty tutorialy. Ze začátku jsem sekvence víc mazal, než hrál. :-)

Arpeggiátor

Musím se přiznat, že tahle funkce mně bavila nejvíc (jen doplním, můžeme hrát v manuálním režimu, režimu ARP a režimu Sequencer). ARP je opravdu zábavná věc, zmáčkneme jedno nebo víc tlačítek, ARP pak hraje za vás v nastaveném tempu, hrajete hned jako profík, který má za sebou několik dance festivalů. Když k tomu zmáčkneme Hold, tak arpeggiátor drží zvolenou kombinaci tónů, dokud to nezměníme. To je opravdu cool. V podstatě bez práce lze vytvořit celou skladbu, kdy můžeme zároveň kouzlit se zvukem. Být DJ, není nic lehčího... Vtipkuji, samozřejmě to není tak úplně easy, ale složité to také není. Umí to i nějaké efekty: Dive, Scoop, Wah, Tremolo a Delay. Všechny se dají ovládat live při hře, takže když už je to moc monotónní (připomínám, že jde o monofonní syntezátor), lze to těmi efekty pěkně obarvit.

Jenže samotný syntezátor k dobrému hip hopu nestačí. Jsou potřeba i nějaké bicí. UNO Synth má k tomu MIDI In/Out, takže připojení dalších zařízení není problém, v balení jsou dvě MIDI redukce, protože vzhledem k velikosti přístroje jsou tady použity malé 3,5mm MIDI jacky. Malé jacky jsou i na sluchátkový výstup a vstup audio in, do kterého prý můžeme připojit další UNO Synth.

Tak dál...

Má to dva laditelné oscilátory. Průběh křivek jde plynule od trojúhelníku přes pilu až do čtverce (triangle, saw, square). Laditelná je i výška tónu po centech a po půltónech, takže to můžeme naladit do intervalu (čímž uděláme dvojhlas). Navíc je zde i šumový generátor. Dále to má laditelné filtry: LP (low pass), HP (high pass), BP (band pass), filtr Resonance a Drive (přidává zkreslení). Pak můžeme ladit obálku (tlačítko Envelope), umí to dvě nezávislé obálky, kde v první můžeme měnit attack + decay a v druhé attack + release. Dále zde máme LFO, kde je několik variant průběhu: sine, triangle, falling sawtooth, rising sawtooth, square, random, noise and sample-and-Hold. Důležitý prvek je potenciometr Cutoff, kterým lze oživit běžící sekvence. Další vychytávka jsou přednastavené stupnice (1třináct typů), takže pak můžeme jezdit prstem zcela nahodile přes tlačítka a UNO hraje přesně v tónině (žádná chyba v prstokladu nehrozí). Tónový rozsah je celkem pět oktáv. Oktávy se přepínají tlačítkem Oct + šipka.

Editor pro Mac OS/ Windows / iOS

Ještě více funkcí než na samotném UNO Synthu, se dá editovat v PC. Editor má zcela intuitivní interface, všechny prvky jsou jasně označeny. Dokonce i sinusové křivky jsou vidět.

Závěr

UNO Synth mě příjemně překvapil, je to téměř kapesní analogový syntezátor, který umí asi vše, co potřebuje profesionální raper, hiphoperči DJ. Je to ideální věc pro live vystupování, díky MIDI lze snadno propojit s dalšími zařízeními. 80 uživatelských presetů je skvělá věc. Ovládání je poměrně intuitivní, pro zkušenějšího uživatele bude snadné se s tím naučit, když jsem se to naučil i já, kytarista. A není to drahé.

Technická specifikace

https://www.ikmultimedia.com/products/unosynth/