Efektové procesory z doby nástupu digitálního zpracování zvuku prožívají pomalu svoji renesanci. Výhodou je jejich jednoduché ovládání, přístup k parametrům v reálném čase a v některých případech i atraktivní Lo-Fi charakter zvuku. Předmětem testu je japonský Ibanez HD 1500 z osmdesátých let minulého století, který v době svého uvedení na trh patřil ke špičce.
Myslím, že už je na čase na stránkách hudebního tisku skoncovat s neustále omílaným klišé o zlatých létech sedmdesátých, která vystřídal úpadek následující dekády. Pro takové tvrzení není racionální důvod. Důležitější než desetiletí byla vždycky hudba a myšlenky, které ji posouvaly dopředu. Pro osmdesátá léta byl charakteristický vzestup možností studiové produkce v souvislosti s počátkem digitálního záznamu, samplingu a nástupu nových médií. Bylo to inspirativní období, ve kterém vzniklo hodně dobré muziky a vynikajících nahrávek s novým zvukem. Kam se ale poděly technické zázraky z počátku osmdesátých let? Dalo by se říci, že krásné staré stroje vytlačil trend zdokonalování parametrů a honba za nepřebernými možnostmi ovládání (MIDI, počítače). Velké změny prodělaly i AD a DA převodníky. Vývoj studiové techniky však přináší nečekané paradoxy. Že nedokonalost může být předností, napadlo snad každého, kdo poctivě a dlouhá léta hledal právě ten svůj zvuk. U efektů, zvláště digitálních, je nejdůležitější charakter. A ten se přílišnou snahou po technické dokonalosti vytrácí. Příkladem je vztah japonských konstruktérů k šumu. Ani HD 1500 z roku 1984 nešumí, ale převodník má naštěstí pouze dvanáctibitový.
Co je to harmonizér
S označením harmonizér přišla poprvé americká firma Eventide Clockworks v sedmdesátých letech minulého století. Testovaný přístroj Ibanez (název firmy se čte stejně jako se píše) nese z důvodu právní ochrany názvu nápis Harmonics/Delay. V zásadě se však jedná o stejný druh efektu. Původně se transpozice ladění beze změny hracího času prováděla pomocí speciálního magnetofonu s rotujícími hlavami, který umožňoval i časovou kompresi a expanzi. Harmonizér vytváří totožný efekt digitálně pomocí DSP jednotky, přičemž výsledkem je nejčastěji dvojhlas. Ten vznikne nastavením ladění do nějakého intervalu (například tercie, kvarta, kvinta - a to nahoru i dolů). Některé klasické efekty umožňují dva intervaly najednou a ztrojení tónu (Yamaha SPX 90 a SPX 90 II - hraje na ně Mike Stern), případně rozhození do sterea (interval L - originál - interval R). Nejznámější aplikací je jemný posuv ladění o několik centů a z toho vyplývající přirozený chorusový efekt, který se hodí zvláště na vokály nebo kytarové doprovody. Stejnou funkci má pitch shifter. Harmonizér vlastně nahrazuje klasickou studiovou praxi zdvojování hlasů (vokály a různé nástroje). Ve studiu jsem často používal zdvojení i ztrojení hlasu a můžu potvrdit, že nejpřirozeněji zní reálný záznam do více stop.
HD 1500
Jeho předchůdcem byl model HD 1000. Měl stejný počet ovládacích prvků a podsvícený LCD. Zdokonalená verze přišla s možností připojit nožní ovladač presetů PC40, který se dodával jako zvláštní příslušenství. Další modely v této řadě byly například DM 1100 Digital Delay a MSP 1000 Multi Signal Processor (compressor/limiter, graphic equalizer a notch filter). HD 1000 přišel jako digitální efekt ve studiové kvalitě s malými rozměry a za revoluční cenu 1180 DM bez dopravy (katalog BCC Music Freiburg z roku 1985). Firma vychvalovala především odstranění rušivých artefaktů ve zvuku, lepší než "u pitch shifterů, které jsou třikrát tak drahé". Další ze specialit byla efektová smyčka, využitelná například pro externí ekvalizaci zpožděného signálu. Nový model měl o 6 dB větší odstup signál/šum a udávané pracovní zpoždění sekce Harmonics menší než 30 ms. Zlepšením také prošel obvod řízení zpětné vazby (Feedback), nabízející "dobré a tvrdé dozvukové efekty". Nabídka toho, co HD 1000 i HD 1500 umí, byla skutečně široká. Melodické harmonie, zdvojení s mikroposuvem ladění, pravé vibráto a další dramatické speciální efekty pomocí modulace, digitální zpoždění 2 až 126 ms při plném frekvenčním rozsahu (do 8 kHz) až po 504 ms při redukovaném. Ale to ještě nebylo všechno. Firemní prospekt nabízel i překrásný studiový flanging, chorus, doubling, hard reverb, slapback a dlouhé echo.
Vzhled
Efekt má standardní rozměr 1HU, rackové uši jsou odnímatelné. Přední panel z pokoveného plastu v barvě "champagne" má třináct ovládacích prvků, osm potenciometrů a sedm tlačítek. Vstupní citlivost se reguluje knoflíkem Input, po jehož vytažení se zvýší na mikrofonní úroveň. Následuje indikátor signálu (tři zelené a dvě červené LED) s rozsahem od -10 do +6 dB a velký červený displej, který ukazuje zpoždění v ms a interval v centech. Zelená, žlutá a červená LED s popisem Multi x1, x2 a x4 indikuje faktor, kterým se násobí zpoždění (přepíná se třetím tlačítkem zleva). Sekce Delay má tři tlačítka - Down, Up a Multi, přičemž první dvě mají tlakovou citlivost pro zrychlení volby. Další tři tlačítka mají dvě LED (žlutá a zelená) a přepínají režimy Delay, Harmo a Bypass. Sekce Harmonics má ovladače Pitch (více jak +/-1200 centů) a Fine (více jak +/-100 centů). Sekce Modulation umožňuje nastavit hloubku modulace (Width) a frekvenci LFO (Speed). Následuje knoflík Feedback a sekce Output (Dry a Effect). Poslední je tlačítko Power. Na zadním panelu najdeme štítek s výrobním číslem, pevně přidělaný síťový kabel, pouzdro síťové pojistky a sedm konektorů s jedním přepínačem. První je footswitch jack (Bypass/Effect), následuje konektor externího ovládání (DIN) s přepínačem HD 1500/Remote, třetí a čtvrtý jack je Output (Mix, Dry). Pátý a šestý slouží pro efektovou smyčku (Feedback Loop) s jacky Receive a Send, zcela vpravo se nachází vstupní jack (Input) pro kytaru nebo mikrofon.
Dálkové ovládání
Doplňkový Preset Controller PC 40 spojoval s rackovým modulem kabel opatřený dvěma osmipólovými konektory DIN. Dálkové ovládání mělo šest nožních spínačů a tři dvojice potenciometrů Pitch a Fine. Umožňovalo předvolbu tří intervalů (Pitch 1, 2 a 3) a přepínání funkcí Harmonics, Delay a Bypass. Každý spínač měl vlastní červenou LED. Ovladač měl podle obrázků z prospektu bytelnou ocelovou konstrukci s plastovými bočnicemi. HD 1500 jsem testoval bez PC 40, se změnou parametrů v reálném čase (viz audio ukázka na CD).
Parametry a zvuk
Podle údajů výrobce má HD 1500 maximální vstupní napětí -50 dBm při impedanci vstupu 5 k? (low) nebo +6 dBm při 500 k? (high). Výstupní úroveň je +6 dBm (efekt) a -10 dBm (přímý signál), frekvenční rozsah 20 Hz-20 kHz (přímý signál), 30 Hz-8 kHz (x1, skoky po 2 ms), 30 Hz-4 kHz (x2, skok 4 ms) a 30 Hz-2 kHz (x4, skok 8 ms) u efektu Delay. Rozsah efektu Harmonics je udáván +/-1300 centů, odstup rušivých signálů -98 dB (bez udání filtru), zkreslení menší než 1 % (efekt) a 0,2 % (přímý signál). Příkon ze sítě 220-240 V je 14 W. Při testování procesoru jsem narazil na podstatně větší zpoždění sekce Harmonics, které bylo kolem 75 ms. Nižší hodnotu výrobce udává s poznámkou "v normálním případě". Zajímavou skutečností je znatelné zpoždění signálu i při zadání nulové hodnoty. U nejkratšího zpoždění (do 126 ms) jsem naměřil 0,25 ms, u středního rozsahu byla hodnota 0,5 ms a u nejdelšího dokonce 27 ms. Nabízí se tu tím pádem další oblast využití. Pokud jde o zvukové vlastnosti sekce Delay, při nejdelším zpoždění má typický charakter analogového obvodu BBD (frekvenční rozsah do 2 kHz). Dojem spoluvytváří i postupný rozpad signálu při vysokých hodnotách zpětné vazby (tady se slyšitelně uplatňuje nelinearita vestavěného kompandéru, což může být i záměr). Skutečně je těžké postřehnout nějaký náznak šumu, přesto má zpožděný signál své pozadí, které je spíš cítit a vytváří magické tajemno. Efekty slapback a doubling jsou skvělé. Vynikající jsou také všechny modulační efekty při různých hodnotách Delay Time, nejdramatičtější výsledky dává samozřejmě poslední rozsah (x4). Ten přináší opravdu vzrušující zvuky, vzniklé vrstvením frází při větších hodnotách parametru Feedback. Problémem není ani dokonalá simulace páskového echa (tape delay). Harmonizace funguje rovněž docela čistě, ani u posunu ladění o oktávu níž neruší typické pazvuky (glitch). Všechno je nejlépe slyšet na ukázce, kterou jsem připravil s využitím nejsilnějších stránek tohoto sympatického procesoru. Malý pozdrav od mimozemské civilizace putuje i do slunné Kalifornie.
Závěr
Ibanez HD 1500 je nestárnoucí efekt, jehož kouzlo vynikne zvláště ve srovnání s dnešním vysokým standardem digitálních zvukových procesorů. Nemusí se líbit každému, ale rozhodně stojí za vyzkoušení. Ve spojení s dálkovým ovládáním může fungovat například jako jednoduchý harmonizér v kytarovém racku. Díky mikrofonnímu vstupu se dá využít i jako efekt pro vokalisty, kteří rádi experimentují, nebo ve studiu, kde se dobře uplatní jeho mnohostrannost. A co je asi nejdůležitější - jako většina starších digitálních efektů se dá sehnat za cenu analogové kytarové krabičky.
