Ibanez EH10 - elektrická kytara s krkem z tzv. „roasted“ javoru

Přijměte, prosím, tento test jako test od někoho, kdo úplně neholduje nástrojům Ibanez. Jsem si dobře vědom toho, co právě tato značka udělala pro moderní elektrickou kytaru, a určitě si toho vážím, nicméně jejich filosofii jsem prostě nějak za svou nepřijal. A právě proto jsem tuto kytaru otestovat chtěl. Rád se zbavím všech předsudků, které bych mohl mít. Moc rád se nechám příjemně překvapit, jak moc jsem se mýlil. A koneckonců to třeba Ibanezu dlužím.

Mám moc rád Andyho Timmonse a EH10, což je signovaný model mladého prog-rockového kytaristy Erica Hansela, mi jeho Ibaneze stavbou trošičku připomínala. Navíc, v poslední době jsem měl v ruce několik kytar s tzv. „roasted“ javorovým krkem, jednak z Fenderova Custom Shopu, taky od Jacksonu a jednalo se, jak se ukázalo, o výjimečné nástroje. Právě krk bude to, co budu na této kytaře nejvíc vychvalovat.

Ten osazen hmatníkem ze dřeva jatoba, což je dřevo oceňované za bohaté středy a ostřejší výšky, které poskytuje. Hmatník je osazen nultým pražcem Graph Tech a „superstratovsky“ 24 tlustými pražci typu jumbo. Boční poziční značky jsou fluorescenční. Hlava je osazena uznamykatelnými mechanikami Grover, po trojicích vždy různě vysokých, kvůli kompenzování úhlu strun za nultým pražcem, jen struny e1 a h jsou ještě opatřené srážečem. Na konkrétním kusu bylo potřeba nepatrně poupravit prohnutí krku, upozornil bych, že to opravdu není žádná vada. Truss rod fungoval velmi přesně a byl k němu dobrý přístup. Právě ono „roasted“ - tepelné zpracování javorového krku nejen dobře vypadá, ale zvyšuje trvanlivost dřeva a jeho odolnost vůči vlhkosti a toleranci ohledně teplotních změn. Doplnil bych, že je jeho saténový povrch taky velmi příjemný při hře.

Tělo je vyrobené ze dřeva nyatoh, které roste v jihovýchodní Asii, na Filipínách a v Indonésii. Opatřeno je ještě topem z ořechu. Ačkoli si i pro mě zachovává stále takový klasičtější tvar, i přes to nabízí velmi dobrou ergonomii. Díky výřezům bez jakýchkoli problémů dosáhnete i na úplně poslední pražec, na což má také vliv, jak je designově vyřešené místo uchycení šroubovaného krku. Pokud jde o barevné provedení, kytara je nabízena pouze v jednom, a to v matné transparentní zelené.

Na černém pickguardu nás čeká dvojice snímačů Seymour Duncan. Telecasterovský krkový Seymour Duncan AlNiCo II Pro a kobylkový pasivní humbucker Seymour Duncan Hyperion jsou ovládané potenciometry Tone a Volume a třípolohovým přepínačem. Mezi potenciometry nalezneme malý kovový přepínač, kterým můžeme rozepnout cívky a v zadní pozici přepínače snímačů tak získáváme zvuk jen krajní cívky humbuckeru a ve střední poloze kombinaci krkového a vnitřní cívky kobylkového humbuckeru. V obou nastaveních přepínače krkový snímač hraje prostě jen jako krkový snímač. Telecasterovská kombinace s humbuckerem na superstratu může vypadat trochu jako zvrácenost. Jako Telecaster to opravdu nehraje. Nicméně snímače jsou velmi, až překvapivě dobrou kombinací. Jejich zvuk bych charakterizoval spíš jako vintage. Rád bych moc pochválil zvuk rozepnutého humbuckeru. To se mi opravdu nestává, že by mě „rozepnutý“ singlový zvuk dvoucívkového snímače vůbec uspokojil, natož nadchl! Chválím rozepnutý humbucker... Kam to spěje...

Na kytaru se moc dobře hraje. Musím uznat, že Ibanez má velmi dobře zmáklé záležitosti ohledně ergonomie. Potěší nás především solidní pocit ze silnějšího krku, tlusté pražce a tělo vykrojené všude tak, aby nic ani trochu nepřekáželo. A to čemukoli, co chceme zrovna udělat, a přitom nemáme pocit, že jsme někde ošizení superstratovským párátkem. Kvalitní a funkční hardware Gotoh je třešničkou na dortu. Nástroje Ibanez jsou také obecně známé výborným dílenským zpracováním a ani tady se žádné překvapení v tomto směru nekoná.

Snímače jsem už chválil. Testoval jsem tentokrát už jen na Kemperu. Přišel jsem, zapojil a hledal nějaký zajímavý zvuk, který by podle mě dobře fungoval s touto kytarou. A kroutil a kroutil... Musím se přiznat, že žádný mi nepřišel nějak moc zajímavý, a to jsem projel kdeco, včetně tutovek, na které jsem vsázel (zejména na aparáty od Friedmana a Fuchse). I přes podle mě vynikající snímače na mě tahle kytara působí takovým měkčím a ne úplně konkrétním a průrazným, ale přeci jen trochu zastřenějším dojmem. Může to být způsobené použitými materiály. A může to být taky tím, že jsem prostě zvyklý na konkrétní,tvrdou a sprostou olši.

Technická specifikace

https://www.ibanez.com/usa/products/detail/eh10_1p_01.html